Budoucnost české levice: Socialismus, nebo barbarství? Striktně, bez účasti médií a bez komunikace s novináři, ti si musejí počkat na oficiální tiskovou zprávu po skončení. Záhadné „ticho“, které obestírá sobotní mimořádný stranický sjezd Komunistické strany Čech a Moravy, protíná jen stručná informace, kterou mluvčí strany zaslal médiím.

Sjezd se koná pozítří v Praze. Strana má podle zasvěcených zdrojů debatovat o vlastní budoucnosti, hledat důvod volebního debaklu a debatovat budoucí spolupráci s novým politickým subjektem STAČILO!, jehož kandidátní listiny zaplnila v posledních volbách velká část členů strany. 

 

Není to ale vše. Komunistům značně zkomplikuje působení novela zákona platná od nového roku, která zakazuje šíření ideálů strany, na kterých je postavena a která je podle řady právníků a odborníků na svobodu projevu napříč politickým spektrem považována za nedemokratickou a jde dokonce i proti principům západních evropských zemí.

„Tento sjezd je neveřejný a novináři nebudou mít možnost sledovat jeho průběh ani oslovovat jednotlivé delegáty. Po celý den vám budu k dispozici na mobilním telefonu a budu jediným zástupcem KSČM, který bude poskytovat informace médiím. Konec sjezdu se předpokládá ve večerních hodinách, kdy vám zašlu závěrečné stanovisko a tiskovou zprávu,“ upřesnil Roman Roun ve stručné tiskové zprávě. Rovněž členové strany se prozatím nechtějí příliš vyjadřovat a čekají, jak sjezd dopadne. 

 

„Od mimořádného sjezdu KSČM očekávám zejména racionální diskusi,“ odpověděla Petra Prokšanová, členka ÚV KSČM a předsedkyně pražské organizace. 

Někteří členové se ale na sněm nechystají. „Na sjezdu nebudu. Byl bych v zoufale schizofrenní situaci,“ říká Josef Skála, který je dlouhodobým názorovým odpůrcem současného vedení strany. V současné době vede Institut české levice. 

 

„Spíš než o tom, co od sobotního sjezdu očekávám, vám řeknu, co bych si přál. A tedy, že bude polit živou vodou emancipační potenciál strany,“ říká Josef Skála, který dlouhodobě deklaruje, že by si přál, aby současná KSČM reagovala na novou dobu nabídkou skutečné alternativy a rozkročení se napříč mnohem širší škálou celé levice. V současné době totiž především v parlamentu skutečnou levici nevidí. 

Velké otazníky se také snášejí nad budoucností nového politického subjektu STAČILO!, který zatím nenaplnil očekávání.

 

„A to takovou, která by se zastávala všech. A to hlavně těch, kterým bude už jenom čím dál hůř. STAČILO! takovou stranu nahradit nemůže, a to nejen vzhledem ke svým mikroskopickym rozměrům. Teď je potřeba nepoměrně širší rovnoprávné partnerství a v něm jeho sebevědomé levé křídlo. A to se nesmí ztrácet v cizím stínu fundované antikapitalistické levice. Jedno bez druhého skončí jako seschlé haluze,“ vysvětluje svůj postoj Josef Skála.

 

Budoucnost české levice: Socialismus, nebo barbarství?

 

Další část straníků stále výsledky voleb analyzuje či si je plánuje „vyříkat“ v sobotu. „Analýzy volebního výsledku stále probíhají jak v KSČM, tak ve STAČILO!, nerada bych cokoliv předjímala,“ konstatovala Petra Prokšanová s tím, že toto nové uskupení by ale určitým způsobem mohlo být pokračovatelem či náhradníkem strany v tom, že stojí za pracujícími a zranitelnými. „Komunistická strana má v naší historii více než stoletou tradici a Komunistická strana Čech a Moravy je dnes legální politickou stranou působící v souladu s právním řádem České republiky. Komunisté vždy stáli na straně pracujících a jejich práv. S tím, jak dnes dochází k oslabování sociálních jistot, budou lidé stále častěji hledat alternativu k současnému režimu. Jsem tedy přesvědčena, že pro budoucí socioekonomický vývoj nejen v České republice je existence komunistické strany naprosto zásadní.“

 

Snahy tvořit novou levici, založenou na původních marxistických ideích, které vznikly kritikou příliš bezohledného kapitalismu, které před stopadesáti lety sepsal v londýnské knihovně německý myslitel Karl Marx, jsou také například v Británii. 

Bývalý charismatický vůdce tamní Labour party Jeremy Corbyn spoluzaložil nedávno novou stranu s prozatímním názvem Your Party – s odůvodněním, že jeho původní domovská, současná levicová vládnoucí Labour party se už vzdálila hodnotám pracujících, na kterých byla založena.  

 

„Kapitalismus se nachází v hluboké krizi,“ komentuje mezinárodní i tuzemskou situaci Petra Prokšanová. „Její příznaky vidíme například v nárůstu válečných konfliktů a ve vzestupu fašismu. Komunisté mají na podobné krize jasnou odpověď, a tou je změna socioekonomického uspořádání – socialismus. Levice nejen u nás by se měla soustředit na analyzování současného stavu a aplikaci marxistické teorie na tato zjištění tak, aby byla realizovatelná v praxi. Pokud toho nebude schopna, společnost se na Rosou Luxemburgovou pojmenovaném rozcestí – socialismus, nebo barbarství – vydá tou druhou cestou,“ uzavírá.

„Osobnosti kalibru Jeremy Corbyna v Británii či Sahry Wagenknechtové v Německu by nám na této cestě náramně pomohly,“ shoduje se s ní v tomto Josef Skála. „Kromě charismatu, prorážejícího psychologické bariéry, to chce i obnovu intelektuální převahy. Bez obojího je to kvadratura kruhu,“ míní.

 

Debata o zákazu „komunistických symbolů“: Spor o svobodu projevu a budoucnost levice v Česku

 

Nejen komunistická strana, ale i sama česká společnost se navíc ocitá uprostřed politické a právní debaty o novele trestního zákoníku, paragrafu 403, která od ledna příštího roku, tedy s platností již v řádu týdnů, zavádí trestnost „propagace komunismu“. Opatření, které má podle autorů bránit totalitním ideologiím, však vyvolává značné kontroverze.

 

Právník Tomáš Nielsen ze sdružení Pro Libertate upozorňuje, že preventivní omezování názorů má být v demokracii zcela výjimečné. Jako legitimní základ kriminalizace ideologie uvádí nacismus a jeho historickou delegitimizaci během norimberských procesů. Varuje, že rozsáhlý zákaz komunistického hnutí může mít destruktivní dopady:

„Dnes je to spíš signál, že nevěříme, že demokratická debata a svobodná soutěž názorů dokáže s komunistickými myšlenkami polemizovat bez pomoci trestního zákoníku.“

Podle něj je novela buď zbytečná a „mrtvá“, nebo může být použita selektivně a politicky, což by bylo pro demokracii nejhorší. 

„Samozřejmě to neplatí absolutně – výzvy k násilí, schvalování násilných trestných činů nebo cílené útoky na konkrétní lidi už nejsou jen názor, ale útok na druhé. Tam mi omezení projevu dává smysl,“ konkretizuje Tomáš Nielsen. 

 

Právní obavy: Výjimečnost Norimberku nelze kopírovat

 

„Zákaz ideologií jako takových je ale problém. Nacismus je ideologie, kterou historie – zejména Norimberský tribunál v letech 1945–1946 – delegitimizovala jako spojenou se systematickým vyvražďováním celých skupin obyvatel. I když si umím představit zastánce absolutní svobody projevu, kterým vadí i kriminalizace nacismu, tak právě norimberský proces je argumentem, o nějž podle mě lze opřít tvrdý postih jakékoliv jeho propagace,“ zvažuje právník.

 

„To ale byla historicky naprosto výjimečná situace, kterou nelze opakovat pokaždé, když se nám nějaká ideologie nelíbí, nebo když ji někdo zneužije,“ varuje Nielsen. 

„Pokud někdo otevřeně schvaluje zločiny státní moci z let 1948–1989, tak na to trestní paragrafy už dávno máme a mají se používat. Ale kriminalizovat „komunistické hnutí“ tak široce, že se pod to může při špatném výkladu vejít například také tvorba našich umělců z první poloviny 20. století? Opravdu považujeme osobnosti, jako Jiří Wolker, Jan Werich nebo Jaroslav Seifert za příznivce zločinecké ideologie? Zjednodušeně řečeno – nemusím mít žádné pochopení pro praktiky komunistických režimů, a přesto si myslet, že jeho ideologii nemá kriminalizovat trestní právo v roce 2025,“ dává do úvahy Tomáš Nielsen.

 

„Kdyby tohle přišlo v roce 1990, dalo by se to aspoň historicky chápat jako snaha vymezit se vůči čerstvé zkušenosti s totalitou. Dnes je to spíš signál, že nevěříme, že demokratická debata a svobodná soutěž názorů dokáže s komunistickými myšlenkami polemizovat bez pomoci trestního zákoníku,“ dodává právník. 

Komunisté sami toto nesou velmi těžce už jen kvůli srovnání s nacismem, které se nabízí. „Novela nesmyslně staví komunismus na roveň nacismu… Odmítáme kriminalizaci komunistické ideologie,“ odmítá Petra Prokšanová z KSČM.

 

„Sám už nějaký čas vyzývám ke včasným aktivním krokům,“ líčí její stranický kolega Josef Skála. „Například k otevřenému dopisu všem příslušným orgánům státu, kde se zeptáme, co konkrétně by se mělo za prokazatelné naplnění novelizovaného paragrafu 403 trestního zákoníku, a co by bylo garantované, či nikoli. Budou se slova komunismus a jejich deriváty smět užívat už jen v satanizujícím smyslu? A co symboly armády, která nás vyrvala z krvavých pracek nacistické genocidy?“ ptá se provokativně.

 

Právník Tomáš Nielsen konstatuje, že neviděl právní analýzy, z nichž KSČM vycházela. „Obecně ale platí, že pokud má jít o ochranu demokracie před totalitními hnutími, tak by o ní nemělo rozhodovat logo nebo název strany, ale skutečný obsah a cíle toho hnutí. Ano, technicky je možné tuhle novelu obcházet tím, že se vytvoří nový subjekt, lehce se upraví symboly a rétorika. To už samo o sobě ukazuje, jak nesmyslná novela paragrafu 403 trestního zákoníku je. Když jde ‚nebezpečnou ideologii‘ vyřešit tím, že si objednám nové razítko a vytisknu jiné plakáty, tak je něco špatně – buď v tom, jak je zákon koncipován, nebo v tom, jaká jsou od něj očekávání. Trestní právo má být poslední instancí, ne nástrojem jakési symbolické politiky,“ upozorňuje.

 

Hrozí „mccarthismus po česku“

 

„Páter Koniáš tvrdě trestal i za emancipační literaturu, již lidé přechovávali doma,“ ptá se Josef Skála. „A při jednom ji i konfiskoval. Potká to v českém ráji demokracie i svazky s dílem muže, jejž za největšího myslitele druhého tisíciletí zvolila anketa prestižní instituce? Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker inauguroval Marxovu sochu v jeho rodišti v roce 2018, rovných 200 let od Marxova narození.

Kde busty osobnosti, které pomohly polidšťovat svět, nebudou hrozit kriminálem teď?“ Zaveršoval si Skála nakonec.

 

„Mě by vlastně zajímalo, co je skutečným cílem novely. Zakázat ekonomické myšlenky Karla Marxe a Bedřicha Engelse? Trestat podporu politických procesů během 50. let 20. století nebo stalinistických represí?“ ptá se na závěr Tomáš Nielsen z Pro Libertate.

„Doporučuji každému podívat se na padesátá léta v USA, na období mccarthismu. Tam se hon na komunisty zvrhl v atmosféru strachu, černých seznamů a ničení lidských životů kvůli názorům. Přesně tohle bychom neměli kopírovat – ať už namířeno proti komunistům, nebo proti komukoliv jinému. Podle mě je novela § 403 trestního zákoníku v rozporu s ústavní ochranou svobody projevu a sdružování a jsem velmi zvědavý, jak ji budou soudy aplikovat v praxi. Může se totiž stát, že buď bude ‚mrtvá‘ a používat se téměř nebude – a pak byl celý krok zbytečný –, anebo se začne používat selektivně a politicky, podle toho, kdo je zrovna nepopulární. A to je pro demokracii ten nejhorší scénář,“ uzavírá právník.