Kvůli své odlišnosti v dětství a dospívání Kraus podle svých slov cítil, že byl na okraji společnost právě podobně jako Romové. Odlišný byl proto, že se narodil jako dítě herců, tvrdí. „Malé dítě chce být stejné jako ostatní. Nechce se vymykat. To, že je dobrý se něčím lišit, mi došlo až o několik let později. Rodiče mi vždycky říkali, že je dobré být originální, zpívat ze srdce a dělat věci po svém. Každý Rom je originál, neznám žádného, který by v hudbě někoho napodoboval, ale u gádžů to vidím často. Romové mi byli blízcí od školních let, protože s nimi byla sranda a zažíval jsem s nimi jedno dobrodružství za druhým,“ poznamenal Kraus.

S Romy se prý setkává dodnes a nediví se, že někteří Romové mívají vůči majoritě nedůvěru. „Když na vás někdo kouká skrz prsty, cítíte to ve škole, na ulici nebo na hřišti, tak se stáhnete a vytvoříte si svůj prostor. Já byl přesně ten outsider, na kterého se všechno svádělo, proto jsem to moc dobře znal,“ podotkl, s tím, že on sám odmítá posuzovat lidi podle barvy pleti, etnika nebo jiných pro něj nedůležitých aspektů.