Konflikt si vyžádal přes 200.000 obětí a Asad je stále u moci. Umírnění bojovníci kontrolují jen zlomek severní Sýrie, zatímco Islámský stát a Fronta an-Nusrá, odnož al-Káidy, si pozice drží. Celé jednotky, které CIA podporovala a které prošly americkým výcvikem, se buď přidaly na stranu Islámského státu, přestaly bojovat nebo se pohřešují.

CIA si od začátku programu v polovině roku 2013 prověřovala syrské velitele. Tajně vyhodnocovala jejich telefonní hovory a e-mailové zprávy, aby se ujistila, že skutečně stojí v čele povstalců. Ti, kdo prošli, se stali "důvěryhodnými veliteli", podepsali smlouvy, poskytli údaje o výplatách svých mužů a detaily strategie na bitevním poli. Až poté dostali pomoc. Bylo to ovšem mnohem méně, než s čím počítali.

Původně měl plán pomoci umírněným bojovníkům proti Asadovu režimu

Některé dodávky zbraní byly tak malé, že velitelé museli dávat munici jen na příděl. Jeden velitel dostal zásilku, po jejímž rozdělení zbylo každému muži 16 nábojů na měsíc. Rebelové, kteří chtěli dostat nové odpalovací zařízení protitankových střel, museli nejdříve odevzdat to staré.

CIA před nedávnem až na pár výjimek přestala pomáhat rebelům, se kterými donedávna spolupracovala. Pozornost přesouvá na jih země, kde jsou povstalci jednotnější. I ti nicméně říkají, že dostávají jen mezi pěti a dvaceti procenty dodávek zbraní, které od CIA požadují.

Někteří představitelé americké vlády tvrdí, že tajná operace dosáhla maxima. Více toho kvůli chaotickým okolnostem v severní Sýrii a neshodám ve Washingtonu prý nebylo možné. Původně měl plán pomoci umírněným bojovníkům proti Asadovu režimu. CIA nicméně nepředpokládala tak rychlý vzestup Islámského státu (IS), který rozvrátil spojenectví mezi rebely a stal se hlavní prioritou Spojených států v Sýrii. Představitelé vlády si také stojí za rozhodnutím o malých dodávkách zbraní. Podle nich bylo riziko, že by se zbraně mohly dostat do nesprávných rukou.