Eritrea získala nezávislost v roce 1993 po dlouholeté válce s Etiopií. Mnohými je země popisována pro svůj diktátorský režim jako „africká Severní Korea“. Reportérka BBC Yalda Hakimová konstatuje, že na každém kroku ji i ostatní kolegy z týmu doprovází spolupracovník vlády. „Nemáme možnost se ptát lidí na jejich názory, protože s nimi nemůžeme být o samotě,“ uvádí Hakimová. Tým BBC má možnost nahlédnout do tří státních nemocnic, protože právě v oblasti zdravotnictví dosahuje země alespoň dílčích úspěchů. Lékařům se daří úspěšně bojovat proti dalšímu šíření HIV a malárie. To uznává i šéfka záchranného programu OSN Christine Umutoniová. „Zatímco v ostatních afrických státech je HIV na vzestupu, zde je situace mnohem lepší.“

Většina z oslovených sociálních pracovníků či lékařů vyjadřuje v odpovědích na otázky britské reportérky značně vlastenecký postoj. „Nyní se nemáme čeho obávat. Předtím jsem ani nemohla svobodně cestovat za svým manželem, který bojoval ve válce o nezávislost. Pokud se ptáte na lidi, kteří zemi opouštějí, tak já bych je už zpátky nevzala. Naše problémy jsou pouze dočasné. Je třeba vytrvat, protože v budoucnu bude lépe,“ tvrdí postarší žena, která pracuje jako sociální pracovnice na jedné z navštívených klinik. Ovšem politický systém vládnoucí v zemi se na rozdíl od stále se zlepšujícího zdravotnictví ze strany OSN žádné přízně netěší. V zemi podle všeho doposud existuje otroctví a političtí odpůrci režimu jsou denně vystavováni zvůli režimu.

„Jsou zavíráni bez spravedlivého soudu do vězení, kde vládnou velmi špatné životní podmínky. Kromě toho jsou také často mučeni, biti a zneužíváni pro otrocké práce,“ upozorňuje Hakimová, které se podařilo natočit rozhovor s bývalým vojákem, který uprchl do Evropy přímo z vězení. „První měsíc po zatčení jsem byl zavřený ve tmavé díře. Okolo mě byli nemocní vězni, se kterými jsem se ovšem nemohl bavit. Pravidelně nás bezdůvodně bili. Poté mě hodili do lodního kontejneru, který jsem sdílel s dalšími deseti muži. Neměli jsme ani místo, kam bychom si mohli lehnout. O hygienických podmínkách raději nemluvím,“ říká muž, jenž hovoří mimo kameru a obává se i prozradit své jméno. Jeho rodina totiž stále žije v Eritreji a po jeho otevřené výpovědi by jí hrozila perzekuce.