Podle Hilla není spravedlivé, pokud někdo odsuzuje země, které nechtějí přijímat uprchlíky. „Ti jsou přirozeným důsledkem války. Ale kdo či co způsobil takovou válku? V některých případech jsou příčinami nepromyšlené nároky na změnu režimu. Svržení nedemokratických režimů je často brutální a bez šance, že by se tak stalo mírovou cestou,“ konstatuje Hill a uvádí konkrétně případ Sýrie. „Diktátorský režim zde funguje po celá desetiletí a nikdy se neodhodlal k demokratickým reformám. Asadův režim je volným pokračováním jeho otce Hafeze. Jeho sekulární ideologie se snažila zvýraznit rozdíly mezi jednotlivými syrskými komunitami, zejména mezi sunnity a jeho vlastními alavity. V roce 2003 však koalice vedená Spojenými státy svrhla obdobný režim v Iráku, kde se následně na povrch dostaly spory mezi sunnity a šíity. Sunnitské menšiny ztratily moc nad šíitskou většinou,“ popisuje situaci Hill.

Bývalý velvyslanec v Iráku soudí, že na Blízkém východě nikdy neexistuje pouze jeden viník, který má na svědomí následný konflikt. „Nelze ze všeho vinit Spojené státy, na druhou stranu je nutné říci, že hrají v syrském dramatu hlavní roli. V červenci 2011 Američané a Francouzi poslali své velvyslance do Hamá, jehož obyvatelé byli vždy nepřátelsky nakloněni vládnoucímu režimu, aby vyzvali opozici ke sjednocení proti Asadovi. Po této návštěvě, jež měla být vyvrcholením snahy o změnu režimu, vzaly jakékoli vyhlídky na dialog s Asadem za své. Ani jeden velvyslanec se již nikdy nepodíval do Damašku. Američtí a francouzští představitelé se svým chybným jednáním zasadili o to, že se nad Sýrií začala po arabském jaru stahovat válečná mračna. Domnívali se, že sjednocení opozice bude postačující k transformaci celého politického i společenského systému.“