Podle Hilla není spravedlivé, pokud někdo odsuzuje země, které nechtějí přijímat uprchlíky. „Ti jsou přirozeným důsledkem války. Ale kdo či co způsobil takovou válku? V některých případech jsou příčinami nepromyšlené nároky na změnu režimu. Svržení nedemokratických režimů je často brutální a bez šance, že by se tak stalo mírovou cestou,“ konstatuje Hill a uvádí konkrétně případ Sýrie. „Diktátorský režim zde funguje po celá desetiletí a nikdy se neodhodlal k demokratickým reformám. Asadův režim je volným pokračováním jeho otce Hafeze. Jeho sekulární ideologie se snažila zvýraznit rozdíly mezi jednotlivými syrskými komunitami, zejména mezi sunnity a jeho vlastními alavity. V roce 2003 však koalice vedená Spojenými státy svrhla obdobný režim v Iráku, kde se následně na povrch dostaly spory mezi sunnity a šíity. Sunnitské menšiny ztratily moc nad šíitskou většinou,“ popisuje situaci Hill.
Bývalý velvyslanec v Iráku soudí, že na Blízkém východě nikdy neexistuje pouze jeden viník, který má na svědomí následný konflikt. „Nelze ze všeho vinit Spojené státy, na druhou stranu je nutné říci, že hrají v syrském dramatu hlavní roli. V červenci 2011 Američané a Francouzi poslali své velvyslance do Hamá, jehož obyvatelé byli vždy nepřátelsky nakloněni vládnoucímu režimu, aby vyzvali opozici ke sjednocení proti Asadovi. Po této návštěvě, jež měla být vyvrcholením snahy o změnu režimu, vzaly jakékoli vyhlídky na dialog s Asadem za své. Ani jeden velvyslanec se již nikdy nepodíval do Damašku. Američtí a francouzští představitelé se svým chybným jednáním zasadili o to, že se nad Sýrií začala po arabském jaru stahovat válečná mračna. Domnívali se, že sjednocení opozice bude postačující k transformaci celého politického i společenského systému.“
„Pruský armádní teoretik Carl von Clausewitz kdysi nazval válku vážným prostředkem vedoucím k vážnému konci. Totéž platí pro politickou změnu režimu, o čemž dnes svědčí současný stav země, která je v rozkladu a jehož dva miliony obyvatel hledá útočiště v Jordánsku, Libanonu, Turecku a západní Evropě,“ píše Hill a dodává, že Asadův režim bezpochyby nese většinu viny za aktuální stav Sýrie. Dodává ovšem, že v případě neexistence smysluplné alternativy byly nároky na změnu režimu před čtyřmi lety přinejmenším nepromyšlené. „Vynucená volba mezi Asadem a extremistickými sunnitskými teroristickými organizacemi bezpochyby nebyla vhodným řešením. Bylo totiž zřejmé, že Asad a jeho kumpáni ani v nejmenším neuvažovali o odchodu z vedení země,“ kritizuje Hill.
„Ti ze západních politiků, kdo před čtyřmi lety usilovali o změnu režimu v Sýrii, by se měli vážně zamyslet nad svým výběrem. Místo toho, aby společně vyjadřovali nelibost vůči Maďarsku a Srbsku, které jsou sužovány vnitřními problémy a nehrály žádnou roli při podněcování války, měly by převzít v pomoci uprchlíkům mnohem větší zodpovědnost. Měly by se zasadit o vytvoření inkluzivních politických struktur, které mohou pomoci ukončit v Sýrii krutou občanskou válku v co možná nejkratší době. Je zřejmé, že Evropa nikdy nemůže být kontinentem „sjednocení, svobody a míru“, pokud tomu tak není u jejich nejbližších sousedů na Blízkém východě,“ uzavírá Hill svůj kritický komentář.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pro
