„Začátkem října uplynul rok od zavedení německého zákona k lepšímu prosazování práva na sociálních sítích, zvaného in originali půvabně netzwerkdurchsetzungsgesetz. Ten se snaží vynutit německé právo týkající se oblasti souhrnně zvané ‚hatespeech‘, tedy výhrůžek, rasistických, sexistických a na LGBTQ+ lidem namířených urážek, schvalování genocidia a podobně,“ poznamenal Kašpárek a povšiml si panelové diskuze, která byla u této příležitosti uspořádána.
Kdo se vám nejvíce líbil v předvolební superdebatě lídrů?Anketa
Následně Kašpárek uvedl, že se opakuje starý známý problém. „Kyberprostoru tu málokdo rozumí, veřejná moc je zmatená a žádné konkrétní opatření raději nepřijmeme, protože je české prostředí, v posledních letech tolik prolezlé propagandou a nesmysly z obskurních webů a facebookových stránek, extrémně citlivé na cokoli, co zavání cenzurou – i když to se skutečnou cenzurou třeba nemá nic společného,“ sdělil Kašpárek s tím, že to je sice smutné, nikoliv ale překvapivé.
Fotogalerie: - Občanský protest v Berlíně, zpestřený Antifou
„Skutečný problém není v otázce odstraňování nenávistného obsahu z internetu. Ať to bude znít sebevíc kontroverzně, přiznejme si, že i kdyby se podařilo všechny sociální sítě včetně nedůvěryhodného Facebooku přimět státním tlakem k aktivnímu uplatňování zákonů, změna to bude především kosmetická. Ve chvíli, kdy se, alespoň v České republice, nemalá část obyvatel veze na vlně nebývale otevřeného rasistického nacionalismu, nelze očekávat, že na sociálních sítích, jež tradičně absorbují to nejhorší z veřejné debaty, bude panovat tolerantní a osvícená atmosféra. Lidé, co dojdou v projevech národovecké hysterie tak daleko, že stanou před soudem, v podstatě jen vyjadřují to, co si krom nich již myslí – bohužel – i řada dalších,“ dodal také Kašpárek a zdůraznil, že je nutné se nenávisti postavit ve skutečném světě.
Fotogalerie: - Oslava republiky v RSVK
Proti násilí bojovala také kampaň HateFree Culture, za kterou mimo jiné lobboval sociálnědemokratický politik Jiří Dienstbier. Proti však byl ministr pro lidská práva Jan Chvojka. Projektu HateFree Culture nepřímo vyčetl neúčinnost a nesrozumitelnost pro jiné lidi, než jsou intelektuálové a studenti. „Nemá jít o přesvědčování přesvědčených, ale o práci s běžnými lidmi, o vysvětlování, že se s takovým násilím může potkat leckdo, protože odněkud pochází nebo nějak vypadá. Je potřeba, aby argumentace proti násilí z nenávisti byla srozumitelná jak formou, tak použitými slovy nejen intelektuálům nebo studentům, ale všem lidem, kteří se na internetu a ve společnosti pohybují,“ vysvětlil v tiskové zprávě. Zmiňovaná kampaň začala v listopadu roku 2014, zaměřovala se především na mladé lidi. Fungovala nejprve na sociálních sítích. Později vznikaly i další aktivity, mimo jiné udělování značky HateFree Zone místům, která jsou otevřená komukoliv bez ohledu na jeho etnickou či jinou příslušnost.
Původní text ZDE
Místa spojená s kampaní iniciativy HateFree Culture byla také cílem nedávných sprejerských útoků. Podle řady názorů byl „cílový“ efekt kampaně – tedy více tolerance a méně nenávistných projevů – kontraproduktivní a činnost HateFree Culture, která pracovala s mnohamilionovým rozpočtem, spíš další spory a střety vyvolávala. Okna multikulturní kavány U tří ocásků v Brně pak dokonce rozbily dlažební kostky.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
