Krize, podle Cílka, přicházejí většinou v houfu, jsou takzvaně kompozitní. „S nemocí přicházejí třeba sociální bouře, pogromy, potravinové krize…“ uvedl. Nyní je dle něj čas se důkladně připravit na to, co přijde. V každé krizi se totiž nejlépe osvědčila ta opatření, která vznikla už před ní, tvrdí.
„Mezi preppery jsou nejoblíbenější hollywoodské nebo katastrofické scénáře. To znamená, že předpokládají, že přijde nějaká hrozná morová rána, pokácí všechno možné, bude to šíleně dynamické, a pak to nějakým způsobem skončí. Ale ukázalo se, že koronavirus přicházel v sametových botičkách zadním schodištěm,“ popsal Cílek současnou pandemii. Podle jeho slov jej překvapila dlouhodobost, mírnost a v Česku až skoro úsměvná nedramatičnost.
„Stresující pro většinu lidí bylo, i pro mě, že to trvalo hrozně dlouho, že to byl běh na mnohem delší trať, než jsem si myslel. To znamená, že po jednom měsíci jsem byl vysmátý, ale druhý měsíc už jsem musel zápasit o to, abych získal nějakou rovnováhu. A pak jsem měl jeden ošklivý týden, kdy jsem zase přemýšlel nad celou řadou věcí, včetně vlastní smrtelnosti, a takovýchto věcí kolem,“ poznamenal Cílek, že jsme pořád na konci první fáze, ale je otázkou, kolik těch fází bude.
„To znamená, že se nebojím nějaké druhé velké vlny koronaviru, spíše pořád přemýšlím, odkud přijde další rána,“ zmínil Cílek. Jednou z důležitých věcí, podle něj, je si uvědomit, že svět není úplně bezpečné místo a že se na něm dějí čas od času zlé věci. „Toto myšlení kupodivu člověka uklidňuje, protože ví, že prostě ‚ano‘, a smíří se s tím,“ dodal.
Podle Cílka také žijeme příliš rychle, a proto musíme žít na povrchu, aniž bychom měli kontakt sami se sebou. A také je zde patrný přílišný důraz na peníze. „Peníze jsou vždy dobrá věc, nebo většinou je to dobrá věc, pokud jich je přiměřené množství, pokud zisky nejsou příliš velké. Peníze jsou prostě fajn, neobešli bychom se bez nich, ale v okamžiku, kdy se na ně příliš soustředíme, tak nám unikne například stabilita, nebo zdraví, případně přijde duševní vyčerpání a podobně,“ poznamenal.
Toto období je, podle něj, zkrátka obdobím vyčkávacím. „Něco se stalo, něco dalšího se pravděpodobně stane. To, že si s tím, co bude, nevíme moc rady, je v pořádku, protože takový už je charakter přechodných období. Je důležité se ptát: co chci, jak věci udělat jinak, jak je udělat šetrněji, jakým způsobem něco proměnit. Není zapotřebí dělat nějaké velké, obrovské změny, spíš bych to viděl jako malá zlepšení, jako když zpočátku jdete o 10 stupňů stranou, ale za 5 let jste hodně daleko od trasy, kterou jste si původně vybrali. Krize není za námi. Může přijít, já to furt čekám. Stále nevím, kdy. Nějaký další zádrhel ze strany ekonomiky, potravin, nevím čeho. Prostě je nutné, jak říkal Julius Fučík: ‚Lidé, bděte.‘ Takže být připraven na to, že se něco prostě může stát. Ale i příprava na to, že se může něco stát, ti dodává tu chuť k životu. Ano, když je člověk zdravý, tak mít radost. Tyto věci jsou zvláštní. A jinak bych tuto situaci viděl poměrně veselým způsobem,“ uzavřel Cílek.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
