Existuje návrh KSČM na to, aby v případě potřeby byly privátní studny „zrekvírovány“, aby z nich mohla být čerpána voda i pro ostatní. Co na to říkáte?
Stát má páky v každé kritické situaci, ať již jsou to povodně nebo požáry, kdy jde téměř „právo stranou“, kdy jde o to, zachránit v první řadě lidské životy a pak možná nějaký majetek. Můj názor je takový, že kdyby došlo třeba na vesnici k situaci, kdy jeden člověk má ve studni dvacet metrů vody a druhý nemá nic, tak samozřejmě by se o to ten „mající" měl podělit, protože voda není ve vlastnictví osoby, ale jen ta stavba. Ten návrh se mi zdá zbytečný a myslím si, že kdyby nastala krizová situace, tak by to stát uměl vyřešit.
Možná, že to více jitří, než je zdrávo…
Možná, že se někdo chce politicky před občany předvést, že na ně myslí, ale v samém důsledku by to dopadlo úplně stejně, jestli to bude v zákoně, nebo nikoliv.
Samozřejmě vidíme, jak nám to všechno schne, jak je v přírodě vody málo a když je, tak najednou není z ní nic, protože okamžitě odteče. Samozřejmě se s ní musí hospodařit. V médiích se jen omílají zemědělci, že oni jsou na vině, ale to je hloupost. A zemědělci by neměli být ti, kteří tady všechnio zachrání. Ano, měli by udělat nějaká opatření, a také je dělají – a dělají je léta, ještě než se tyto věci veřejně probíraly, a budou pokračovat. I když některá opatření nemají takový extra význam pro získávání a zadržování vody. Zemědělec je na půdě, v přírodě, tak proto může pro ni něco udělat a také dělá a dělat bude, protože to by byl sám proti sobě, kdyby stál se založenýma rukama.
Přes to všechno, účinnost současných opatření se jaksi nedostavuje. Nebo je to jinak?
Některá opatření jsou jakoby pěkná, protože se dobře poslouchají veřejností, třeba dělení ploch – ale účinnost je minimální. Neříkám, že vůbec, ale když máme šedesátihektarové pole na rovině a my jej úmyslně, násilně rozdělíme, tak jestli si někdo myslí, že tím zadrží vodu v přírodě, tak to je pochopitelně absolutní nesmysl. Řada klimatologů vám řekne, že to neudělá zhola nic. Něco jiného je, když je to pole ve svahu, kde by voda mohla odtékat, ale tyto věci už dávno běží. Mírně, středně a silně erozně ohrožené pozemky se musí dělit ať již pruhem trávy nebo nějaké plodiny, která to přeruší, to se děje. Některá opatření jsou myslím zbytečná a kdyby se u toho více přemýšlelo a nedívalo se na to, jak se to bude líbit veřejnosti nebo některým neziskovkám, které brojí za to, aby lány byly menší... Ale to není všelék. Ať je pole jak chce veliké, tak záleží, jak je položené – svahově a tak dále. Na rovině to prostě více vody nezadrží.
Zemědělci to vědí, že toto musí udělat, tak to se skřípěním zubů udělají, protože jim to někdo nařídil. Ale věc s vodou je jednak nad námi a pak v nás, jak se jako lidi chováme. Je to i o průmyslu, o hyperobchodech a podobně. Taková drobnost v celém tom problému – domácí bazény. Obce mají možnost – třeba hasiči, kteří jsou ochotni vám tu vodu přivézt, a nemusí to být voda z vodovodního řadu, jejíž úprava stála velké peníze. Lidi se dnes nedívají na to, jestli dají tisícovku nebo dva tisíce. Bazén je dnes schopen si upravit vodu ke koupání dostatečně a není na to třeba plýtvat pitnou vodou. To jsou zase zlomečky toho, že bychom vodou měli šetřit. Ale tím to nezachráníme. Dívejme se spíše na ty velké věci, které ovlivňují současnou situaci.
O vodu budeme možná bojovat s developery… Co si o tom myslíte?
S klimatem mohou trochu něco udělat politici v tom směru, že bez pardonu vyřeší limity skleníkových plynů, ale pak jsou věci, které všichni vidíme. Betonové, asfaltové plochy, které vznikly za posledních pětadvacet let. Vždyť to alespoň my trochu starší vidíme, že tam dříve byla pole a dnes se staví za městy, kde většinou byla pole. A nyní se teprve mluví o tom, že by tyto areály měly mít nějaké zadržování vody a podobně. Tam odtéká voda někam – v lepším případě do kanalizace, ale nezůstává nám v zemi. Jsme přece rozvodí a pokud ji nezachytíme, tak jsme zatím udělali všechno proto, abychom jí odvedli okolním státům.
Parkoviště, vše vyasfaltováno, to je pro nás jistě příjemné, že tam přijedeme s nákupním vozíkem až k autu, protože po té zemi by se nám špatně jelo. Zaměřil bych se na opuštěné areály – dal bych k zvážení asanaci areálů. Tlačme se tedy zpátky, kde byla ta místa výroby, a to, že nám to tak úplně nevyhovuje a že je to stísněné, to je výmluva. Že se chce, aby to bylo blízko pro občany, kteří si do toho košíku naloží kupu zbytečností, pro které ani nepřijeli, to je jasné. Ale co je důležitější? Nemluvme jen o penězích, těch se nenapijeme. Jde o to, že investoři chtějí dané místo, které je co nejlevnější, aby pochopitelně co nejvíce vydělávali, to můžeme pochopit. Dejme na misku vah peníze a vodu – a odpovězme si sami, co je pro nás důležitější.
Fotogalerie: - Žaloba na prezidenta
Dnes protestují za kvalitu životního prostředí i mladí, ale ti, obávám se, neznají zas vzájemné konotace. Pomůže to dané věci, když děti vyjdou do ulic a budou protestovat třeba proti silnicím, kterých je, dle jedné reklamy na automobily, už jedno procento z celého povrchu planety?
Pokud je to z jejich hlavy, prosím. Ale jestli ty děti nemají špatné informace...?! Ony vyrůstají v určité době, a tak mají svůj pohled, který ale občas někdo méně, někdo více brutálněji přiživí. Jejich informace je neúplná. Vezměte si, ta kampaň ohledně metanu ze zvířat. Za rok u nás té atmosféře uškodí tak, jako jeden přelet letadla, tak o čem se bavíme? Ti mladí nelétají letadly? Pořád jsme u toho – chyťme ten problém u toho, co nás pálí. Ano, na ty drobné věci je třeba upozorňovat, podporovat řešení, třeba s tou vodou v bazénech. Gró nám ale uniká nebo to spíše nechce nikdo říkat, protože to není populární a není to příjemné danému politikovi, že se měl snažil to změnit.
Co se třeba vozí po silnicích jídla. Já třeba s oblibou říkám, že český buřt dojede do Francie a z Francie se vrátí dva. Vyslechl jsem rozhovor nějakého pána, co jezdil kamionem, a říkal, že když veze nějaké železo odněkud, tak aby jej přivezl do Čech, třeba to polské železo, tak to přiveze do Německa, tam se nějakými papíry dostane jakoby do Anglie, on jej jako někde v přístavu složí, pak popojede kousek dál a nabere to samé železo, které ale má jiné razítko, a přijede s ním do Čech.
Co se najezdí kamiónů, co se vypustí exhalací. Vždyť to není potřeba, vždyť ti lidé jsou v regionech v řadě věcí soběstační, jen je v tom podpořit. Udělejme například na svažitých pozemcích meze, v řadě případů to bude mít smysl. Ale vyřešme nejdříve věci majetkové. Někdo řekne – udělejme meze, ale ty povedou přes soukromé pozemky. Stát má málo pozemků na to, aby si řekl – tady bude pole, tady mez. Jak to vyřeší ten zemědělec, který z toho nemá korunu, ještě bude platit nájem a v lepším případě majitel řekne, mně tam ta mez nevadí. V horším ale jí tam nebude chtít, protože na půdě chce vydělávat nebo ji dále zhodnocoval, zlepšoval. Nad tím už nikdo nepřemýšlí. Rozdělme pole, ok, ale kdo pořeší přístup na ně? My to vidíme v praxi. Máte pole, na které jezdíme dvěma můstky. A když se to změní, tak jak se tam dostaneme? Prý můstky uděláme jinde. Vyjde nám správa silnic vstříc? Ne, oni se budou odvolávat na policii a další a další.
… to není moc dobrá zpráva o stavu světa…
Když se podíváme do toho „velkého světa“ třeba na Trumpa. Toho nezajímá nic. Pouze američtí finančníci, a o to jde. Jestli je nějaká voda v nějaké zemi, to je mu jedno. U nás – v menším – je to podobné. Politici potřebují hlasy svých voličů a peníze na provoz svých partají.
Ale vrátím se do živočišné výroby. Stálo by to nějaké peníze, ale ty jsou přece podružné, voda je potřebnější. Podpořme zemědělce, kteří chovají dobytek, kteří nám přivádějí do půdy tu organiku. Každý profesor, každý vědec ví, že půda udrží více vody, když je v ní organická hmota, než když v ní není.
Máme krásný příklad z Moravy, co se tam stalo. Po revoluci se udělaly dotace, Unie kývala a my jsme jí za to tleskali, že to bude na plochu. Po revoluci jsme záviděli Moravanům, jakou mají pšenici, jakých dosahují výnosů. My měli výnos 50 metráků. Všichni jsme měli stejné dotace na hektar, a to nemluvím o rozdílných podmínkách, které byly nastavené kdysi od Marie Terezie, provozně ekonomické skupiny – to mělo nějakou spravedlnost. Podle toho se dostávaly dotace, nebo se zase peníze odváděly.
Tak se to udělalo jinak a řeklo se – pšenici mám osmdesát, devadesát metráků na hektar, to jsme v pěkném, plusu. Mléko, když vyjde v zisku jednou za šest let, je to zázrak, jinak mě dává ztrátu, proč to budu dělat, na co. Bylo úplně jedno, jaká to byla forma hospodaření. Proč bych měl mít ztrátu? Tak se dobytka zbavím. A tak postupně se z Moravy ztratil dobytek a část problému je na světě. Tam nebyl zájem, jej ekonomicky držet. Proč by to ostatně dělal. Neříkám, že tam dobytek vůbec není, ale valná většina problému se suchem je tam. Prostě organika nebyla, vodu nic v půdě nezadrželo. Když se v televizi ukazují spraše, smyv a podobně. Proč? Protože v půdě není především organická hmota! Samozřejmě, něco může udělat svah, ale hovořím o normálním poli, které je normálně obhospodařované.
Burcujete tedy za razantní zvýšení stavu hospodářských zvířat?
Podpořme toho, kdo třeba stele, protože má hnůj. On to nikam neodveze, na to má přece to pole. Tady není co vymýšlet. Jen když se řekne, když budeš mít tolik a tolik dobytka na hektar a udržíš ho celý rok, máš takovou podporu. A je třicet procent problému vyřešeno. Společnost si na to prostě musí peníze najít. Proč dělat jen drahé přehrady, to bude za strašné peníze, mnohem více, než dát to zemědělcům. I za cenu toho, že stát bude muset intervenovat s výkupem jejich produktů, aby se to dostalo na trh. Zkrátka takové mít opatření. Protože tehdy jsme jich tady měli hromadu. Stavy dobytka totiž pořád ještě klesají. Zkusme to zvrátit, aby se pokles stavů dobytka alespoň zastavil a následně trochu rostl – půdě to moc pomůže a pomůže se i lidem.
A sláma se nebude spalovat….
Tak to už je úplná zhůvěřilost!
A hrr na bioplynky, a všechno popílit a spálit, pěstovat rychle rostoucí dřeviny a pálit je…
A je to tady zase. Doba bioplynek. Kdo si to pamatuje – a já ano – proč se začaly podporovat? Protože tehdy obilí stálo 1600 až 1800 korun. Stát nevěděl, jak zemědělcům pomoci, tak to vymyslel tak, že to budou pálit v kotlích, a podpoříme biomasu, nebo se postaví bioplynky. A už se to zvrhlo. Zemědělec měl obilí za 1800, dal jej do bioplynek, ono to dalo energii. Myšlenka byla dobrá – aby měl příjmy. Dnes má při současném suchu problém vypěstovat kukuřici, protože plochy jsou omezené. Obilí je na průměrné ceně, takže se nevyplatí jej dávat do bioplynek. Je to jenom proto, že se chtělo, aby zemědělcům nespadly příjmy.
Kdyby se například stanovilo na 4000 hektarů do 500 kilowat bioplynka, ale to se stavěly co největší, aby bylo co nejvíce elektřiny. Pokud nemáte dostatek „krmiva“, tak buď se zbavíte dobytka, nebo bioplynky. Jako ne dlouhodobě uvažující ekonom se v první chvíli zbavíte těch zvířat. U bioplynky máte nastavenou sazbu, taky máte závazky, které musíte plnit. Ale kdyby se to vyvážilo... Ale takhle to dopadlo. Všechno by se mělo dělat s rozumem.
A to raději nebudu hovořit o fotovoltaice.
Samozřejmě, po boji je každý generál. Kde dnes ten provozovatel sežene „krmení“ pro bioplynku? Málo je takových podniků, kde jim živočišná výroba neklesla a mohou si ještě dovolit slušnou bioplynku.
Vždyť zemědělská politika EU pustila bohaté státy k tomu, aby si podporovaly své zemědělce A je to samozřejmě na náš úkor. Na Západě rostou stavy hospodářských zvířat – v Nizozemí, Irsku, Německu, Francii. Tam jdou pořád stavy nahoru. V Česku sále klesají. A tam už budou mít další problém – v Holandsku už nevědí, co s kejdou. Chtějí ji sem za velké peníze vozit. A zase jak – po silnici, v lepším případě vlakem?
Někdo by nad tím zajásal, že tedy bude u nás kejda…
Ale bude to mít další dopad na životní prostředí. Z Holandska sem pojedou cisterny kejdy! To je šílené, zvrácenost. Už jsme se s tím opravdu tady na Plzeňsku setkali, že chtějí, abychom jim vytipovali podniky, které nemají zvířata. My jsme se jich jako agrární komora doptávali a z nich tohle vypadlo. Ale zvířata přece mohou být tady, mohou se tady zpracovávat. Přivezme si z Francie nějakou specialitu, ale my jsme to udělali úplně obráceně, všechno jsme pustili z ruky. Teď už nestačí silnice a musíme je rozšiřovat.
Bude tedy nějaká změna v postupech, v komoditách, právě vzhledem k suchu?
Proč někdo bude dělat jetel, když jej nepotřebuje? Samozřejmě v zemědělství se už léta hledají a zkoušejí odrůdy odolné proti suchu. Že by se struktura sama od sebe změnila, to ne. Vždyť zemědělec je vedený k tomu, aby udělal tolik pšenice a tolik řepky. Normální zemědělec je veden k tomu, aby plodiny střídal, a jenom blázen to dělá jinak.
To nemluvím o malých ani velkých, to je úplně jedno. Ano, jsou i takoví, kteří se dívají jen na momentální výdělek. To je cesta do pekel. Jaký je rozdíl mezi velkým zemědělcem, který má sto polí po čtyřiceti hektarech proti malému, který má například pole po čtyřiceti hektarech? Vůbec žádný! Ty řeči o tom, jak se o to stará, to jsou bláboly. Také to, že není třeba jeho, má půdu pronajatou. Je to prostě o dobrých a špatných, o rozumných a o blbech.
Říkají, že prý ten velký zemědělec k půdě nemá vztah. Tak ať ho ukážou! Jako v každé lidské činnosti jsou lidé, kteří to dělají bezmyšlenkovitě a je jim to jedno, že to nějak dopadne.
Fotogalerie: - Vila primátora Prahy
Na podzim loňského roku se zjistilo, že seno i sláma jsou drahé, a letos je to asi to samé? Nebo se už seče, kde se dá?
V květnu nás zachránily deštíky, které vloni nebyly. První seč nedopadla myslím úplně špatně, Druhá, jak jsme byli zvyklí, tak zatím nebyla a je v nedohlednu. Pokud se v nejbližší době nezmění počasí a citelně nezaprší, tak je to špatné, protože v září těžko něco uschne. Problém vidím podobný jako loni. Nebude toho nadbytek. My třeba víme, že už máme do příští sklizně, ale byli jsme zvyklí, žít s minimální tří, čtyřměsíční rezervou. A tu zatím nemáme. Čekáme, že z té druhé seče alespoň něco vybereme – u řeky, prostě v půlce srpna co se trochu zazelená.
Letos sucho hodně odnesla řepka, která nedostala vodu, když jí potřebovala, takže její sklizeň je slabá, zrno drobné. Výnos je pod tři tuny z hektaru. Býval lepší. Zdá se zase, že jarní ječmen v některých oblastech dostal vláhu, takže má velice dobrý výnos. Ale to je zemědělství. Potřebuju vodu teď a tam zase později, ale ono to tak s přírodou úplně nejde. Obecně lze říci, že to bude podobné jako v loňském roce, zásoby sena budou jako v celé řadě oblastí „napjaté“.
Psali jsme:
autor: Václav Fiala
