Jak Ovčáček píše, novináři si kolem sebe vytvořili neprostupnou sociální bariéru, jež jako dětský bublifuk poletuje vzduchem. A to nad skutečným životem v zemi. Obyvatelstvo kastu, jež se snaží ovlivňovat politické dění, neposlouchá, což vyvolává v mediální bublině zděšení a zhnusení. 

„A tak se hledají viníci. Šermuje se dezinformacemi a všemocným Ruskem, dokonce dochází k vzájemnému kádrování mezi novináři, kdo je na té správné straně a kdo je renegát,“ popisuje Ovčáček. Všímá si také toho, že novináři leckdy ani nezastírají svůj názor, které politiky je nutno uvalit do klatby a za žádnou cenu nevolit.