„Při pokrývání pokusu o rozvrat v Kazachstánu, kterému zamezil současný prezident Tokajev bleskurychlým převzetím kompetencí od stárnoucího zakladatele Nur Sultana Nazarbajeva, mne překvapilo několik věcí, ukazujících schopnost prezidenta zacházet s mocí,“ konstatoval Kotrba a následně uvedl dvanáct bodů, jež ho zaujaly.

Jako první zmínil neteatrálnost. „... s jakou došlo k předání funkce předsedy Rady bezpečnosti Nur Sultanem Nazarbajevem, a jeho odchod ‚na vejminek‘, spolu se státnickým projevem bývalého prezidenta, který vyzval všechny vlastence, aby se semkli okolo nového prezidenta. Starý pán nejspíš tuší, že je třeba zabránit postupu nové vlády ‚do hrdel a statků‘,“ poznamenal Kotrba.

Dále jej zaujala „bleskurychlost výměny ‚pupkaté‘ vlády zbylé po Nazarbajevovi za ‚hochy, co se nezakecaj‘, a následné okamžité zatčení lenochů a zrádců v řadách státního aparátu, policie, armády, konstrarozvědky a dalších donucovacích orgánů“. A také se zaměřil na okamžitost vyhlášení výjimečného stavu a okamžitý cenový imperativ na potraviny a pohonné hmoty, tak aby padl jakýkoliv racionální argument vzbouřenců k podněcování nespokojenosti davu.

„V té souvislosti je nutné vysoce ocenit prohlášení prezidenta, který přikázal všem nemravně bohatým oligarchům, vzešlým z Nazarbajevovy éry, platit desátek do Národního fondu. Neuposlechnutí by se nejspíš trestalo znárodněním, případně smrtí některého z dětí či příbuzných,“ poznamenal. 

A zmínil i rychlost, „... s jakou reagovala CSTO na žádost prezidenta Kazachstánu s vysláním mírových jednotek, které převzaly v mnohém pravomoci armády i policie a znemožnily jejich zběhnutí k povstalcům,“ uvedl.