„To, že přijel v osmdesátých letech do Prahy hrát hokej Mario Lemieux – nebyla žádná podpora Miloše Jakeše, ale dotyk tehdy svobodného a bohatšího západního světa. Kluci koukali, jakej mají hezkej a moderní autobus u haly a jestli nám teda propaganda nekecá, že kapitalismus předháníme v hospodářství... Stejně tak, když vystoupili v Praze Depeche Mode – tak si všechny moje spolužačky vzaly černý oblečení a mastily ječet na koncert (nikoli hlasovat na schůzi SSM) a bolševikovi to uškodilo, nikoli pomohlo. Nevím, zda depešáky někdo kádroval, že legitimizují nedemokratický režim,“ poznamenal Klaus s tím, že za něj dobré.
„Takže za mě dobrý a těším se na podzim na zimáku na Kladno–Litvínov (fandím teda žlutočerným),“ dodal.
Jsou demonstrace proti Babišovi a Benešové prospěšné?Anketa
Klaus tak reagoval na slova Jaromíra Jágra, slavného hokejisty nosící číslo 68, a text zveřejnil na svém instagramu. „Abych to vysvětlil, musíme se nejdřív vrátit o 34 let zpátky… Máme květen 1985 a na mistrovství světa do Prahy přijíždí hvězdy NHL i s hráčem číslo 66…. Mohli mu říkat, ať do toho komunistického Československa nejezdí, bůhví, co ho tam čeká… On jel, protože hokej miluje a chce reprezentovat. A v té komunistické zemi si ho všimnul jeden mladej hokejista a totálně mu to změnilo život, našel svůj idol a za pět let spolu vyhráli Stanley Cup. Asi víte, že ten hráč byl Mario Lemieux a možná, že kdyby do ‚nepřátelské‘ Prahy nepřijel, tak by nevznikla celá story o hráči s číslem 68… Chci tím říct, že kdyby se mi v Číně povedlo něco podobného a změnil bych i jenom jeden život, není to málo, je to víc než 0 a má to význam!!! Vy si možná říkáte, že píšu nesmysl – není to nesmysl. Já to totiž zažil. Moc bych si přál, aby se lidé někdy trochu zamysleli dřív, než někoho odsoudí anebo si aspoň dali otázku. Co bych udělal já, jak bych se zachoval já, kdybych byl v jeho situaci,“ poznamenal Jágr u snímku Velké čínské zdi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
