Tohle neokecáte, užiteční idioti. Petr Žantovský rozdrtil výklad vrchního elfa, jak cenzurou bojuje za svobodu slova. A došlo i na „profesionálního zetě“

31.10.2020 7:41

TÝDEN V MÉDIÍCH Komentář Jana Sokola ke kauze bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly, že jde o prkotinu a že se neměl nechat chytit, když už pravidla porušil, nemohl Petr Žantovský opomenout v pravidelném přehledu mediálních zajímavostí. Považuje to za pěkný obrázek myšlenkového světa člověka, který byl přítelem jiného moralisty, Václava Havla, sám chtěl stát v čele země a kudy chodí, tudy poučuje o morálce. Došlo i na udavače a cenzory, kteří coby elfové mají tolik drzosti tvrdit, že svoboda slova v naší zemi je pro ně posvátná věc.

Tohle neokecáte, užiteční idioti. Petr Žantovský rozdrtil výklad vrchního elfa, jak cenzurou bojuje za svobodu slova. A došlo i na „profesionálního zetě“
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský
reklama

Anketa

Kdo nakonec urve vítězství v amerických prezidentských volbách?

13%
hlasovalo: 4375 lidí

Kauza Romana Prymuly, která ho připravila o místo ve vládě, vyvolala spoustu i protichůdných reakcí. „Nejšílenější pointu v příběhu o de facto nezákonném setkání ministra Prymuly a druhého muže v ANO Faltýnka v jakési pražské hospodě vyslovil Jan Sokol, člověk, který se kdysi chtěl stát českým prezidentem. Člověk, který studoval v 60. letech dálkově matfyz, ale o jeho dokončení této školy nejde dohledat věrohodné údaje. Zato se však mezitím stihl přiženit do rodiny filosofa Jana Patočky, což zřejmě způsobilo, že od 90. let přednášel filosofii, antropologii a religionistiku, dostal na to docenturu i profesuru, aniž by tyto obory vystudoval, resp. ani k tomu nejsou k dohledání doklady,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jakožto „profesionální zeť“ – slova Miroslava Kalouska – dokonce dostal darem za zásluhy vlastní fakultu – Fakultu humanitních studií na UK v Praze. „Tam se učí předměty typu homosexualita v literatuře či studijní programy například genderová studia, studia občanské společnosti, studia občanského sektoru – jaký je v tom rozdíl, po mně vědět nechtějte – ale i sociální ekologie a dokonce studia dlouhověkosti. Vedle toho se Sokol ‚proslavil‘ kritikou vysídlení Němců z Československa. To mu vyneslo nepřátelství předsednictva Českého svazu bojovníků za svobodu, které v době Sokolovy kandidatury na prezidenta zaslalo poslancům a senátorům výzvu s pasáží: ‚Nebojovali jsme za republiku, v jejímž čele by měl stát pan Sokol nebo někdo jemu podobný, a jsme povinni to veřejně jménem všech živých i mrtvých odbojářů prohlásit‘,“ připomíná mediální analytik.

Myšlenkový svět muže, který chtěl stát v čele země

Dumá nad tím, že i kdybychom připustili, že v této směsi informací o Janu Sokolovi je nějaký poctivý křesťanský základ – aspoň on sám na to téma napsal 19 knih – jak si někdejší uchazeč o Pražský hrad srovná se svou etikou větu, jíž reagoval na Prymulovo a Faltýnkovo setkání. „Prkotina, neměli se nechat chytit, když už pravidla porušili,“ řekl totiž pro deník E15. „Kdyby to nebylo smutné a tristní, mohlo by to navodit citaci z jedné hry Divadla Járy Cimrmana. Tam poučuje inspektor Trachta asistenta Hlaváčka zhruba takto: ‚Co je to za zločince, když se nechá chytit? Kdepak, opravdoví machři v žádných seznamech nefigurují‘,“ odkazuje Petr Žantovský na hru Vražda v salonním coupé.

Snaží se přijít na to, jak tomu rozumět dle Sokolovy logiky. „Že Desatero neplatí, pokud se na to nepřijde? Může se lhát, krást, žádat manželek bližních svých, dokonce snad i zabíjet – když se to neprovalí? To je pěkný obrázek myšlenkového světa člověka, který byl přítelem jiného moralisty, Václava Havla, sám chtěl stát v čele země a kudy chodí, tudy poučuje o morálce. Jako by nutně chtěl dát za pravdu Miroslavu Mackovi, který kdysi prohlásil: ‚Když se někde začne mluvit o morálce, odcházím do jiné místnosti‘. V Maiselově ulici pro takové příběhy mají jednoslovné a přesné označení: chucpe!“ hodnotí mediální odborník dvě tváře filosofa Jana Sokola.

Vzor integrace šířil nenávist k Židům a homosexuálům

Druhé téma potvrzuje, že hájemstvím morálních blamáží a skandálů není pochopitelně jen Česko. „Jeden takový příběh odjinud popsal pod titulkem ‚Zklamání pro Švédsko. Vzorový příklad integrace muslimů se ukázal jako antisemita a homofob‘ Lukáš Lhoťan v Reflexu. Líčí celostátní skandál, který vypukl ve Švédsku. Týká se muslimského politika, vzdělávacího experta a multikulturního aktivisty afghánského původu Hamida Zafara. Ten byl na jedné straně prezentován jako vzor integrace, ale také jako odborník na to, jak realizovat efektivní integraci muslimských přistěhovalců. Získal ocenění ‚Švéd roku 2018‘ a působil ve školství a v komisích pro integraci přistěhovalců. Byl však také odhalen jako šiřitel nenávisti k Židům a homosexuálům na internetových diskusích, kde vystupoval pod falešnou identitou,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

A jak to tak bývá, ti, kteří ho dříve vychvalovali, se od něj distancují. „Přitom říkají, že kdyby věděli, jaké jsou doopravdy jeho názory a že šíří po internetu nenávist k Židům a homosexuálům, nikdy by ho nepodporovali. Podle švédských médií měl například Zafar označovat Židy za osly a psy a měl také kritizovat distribuování knihy o holocaustu ve švédských školách. Na celou kauzu reagoval například známý švédský novinář Erik Helmerson, který se ve svém komentáři logicky a správně táže, kolik podobných Zafarů je mezi přistěhovalci ve Švédsku, kteří vedou dvojí život, když se veřejně prezentuji jako tolerantní lidé a přitom skrytě působí mezi šiřiteli nenávisti a homofoby,“ poukazuje mediální analytik.

Otázka k muslimským komunitám pro celou Evropu

Samotný Zafar se obhajuje tím, že odhalené případy jeho projevů nenávisti jsou staré několik let a on již tyto názory nezastává a stydí se za ně. „Údajně je měl mít pod vlivem americké invaze do Iráku a Afghánistánu. Ejhle, ‚Sokol‘ po švédsku. Před lety mohl považovat Židy za osly, ale mezitím dospěl k názoru, že to oslové nejsou. Tedy, jak se praví v Limonádovém Joeovi, ‚stal se jiným, lepším‘. Neměla se tedy dát stejná šance protagonistům holocaustu, kteří hájili s puškou v ruce a s ohněm v srdci norimberské zákony a považovali Židy za – třeba nějaká jiná zvířata; pokud vím, v Německu bylo vždy oblíbené slovo Schwein, přelož si každý sám,“ doporučuje Petr Žantovský.

A nabízí scénáře, jak by se díky prozření takoví lidé mohli dál uplatnit. „Takový pomýlený, leč polepšený nacista by se třeba mohl naparovat na různých politických tribunách s haldou metálů na hrudi, podobně jako to činí vzorný čtenář knih Mao Ce-tunga Daniel Cohn-Bendit, který vedl studentské rebelie v roce 1968 na univerzitě v Nanterre a získal tam přezdívku Rudý Danny. Teď dřepí v Europarlamentu a poučuje o – liberální – demokracii. Mezitím ovšem ještě stihl napsat knihu Velký bazar, kde se velmi kladně vyjadřuje o pedofilii. Zpět k Zafarovi. Za své ‚mladické vášně‘ zaplatil vyhazovem z veřejných funkcí. Zůstává ale nezodpovězená ona otázka novináře Helmersena: kolik takových se jich v muslimských komunitách skrývá? A to je otázka nejen pro Švédsko, ale pro celou Evropu,“ upozorňuje mediální odborník.

Cenzorova drzost: svoboda slova je prý posvátná věc

Pro názory a tvrzení Víta Kučíka z rozhovoru pro Info.cz s titulkem „Nejsme cenzoři, pečujeme o posvátnou svobodu slova, říká tvář českých elfů“ ho nenapadá jiné označení než Drzost týdne. „Spolu s Bohumilem Kartousem, což byl agilní levicový novinář v Britských listech, pro svůj relativní rozhled respektovaný i ‚druhou stranou‘, dnes aktivista placený z veřejných peněz na pražském magistrátu jako ředitel Pražského inovačního institutu, který je už podle názvu dosti podezřelou zašívárnou, je prý Vít Kučík jednou z tváří českých elfů. To je údajně hnutí, které si za svou misi vytklo monitoring dezinformačních kampaní. Iniciativa elfů, která už dva roky působí v českém kyberprostoru a monitoruje domnělé dezinformační kampaně, se podle Kučíka, jednoho z mála členů, kteří nezůstávají v anonymitě, inspirovala v Litvě,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

V největším z pobaltských států sdružuje tisíce lidí a i u nás je podle Kučíkových slov elfů více, než by mnozí čekali. „Kvůli svému zaměření na potírání údajné, většinou ruské propagandy, jsou elfové mnohdy kritizováni jako cenzoři či udavači. To ale Kučík razantně odmítá. ‚Mýty jsou samozřejmě obrovské, vytvořily se o nás narativy, které jsou naprosto absurdní a nemají s realitou nic společného. Kritici nám házejí na hlavu, že jsme cenzoři, co chtějí nutit jeden správný názor. Opak je pravdou, my to děláme proto, abychom uchovali svobodu slova v naší zemi. To je pro nás posvátná věc. Ale aby svoboda slova mohla fungovat, prostředí k tomu musí být vhodné, nemůžeme ji realizovat v naprosté džungli, kde nevíte, co je naprostá lež a co kampaň cizích rozvědek‘. Tak pravil Vít Kučík,“ kroutí hlavou mediální analytik.

Udavačské metody elfů se balí do vznešených motivů

Hned se mu vybavilo dávné úsloví „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“, které na vystoupení tohoto elfa padne jako ulité. „Co býval poplužní dvůr, už asi dnes ví málokdo. Byl to velký zemědělský statek spravovaný v rámci panství, obvykle dobře prosperující a bohatý. Co je drzé čelo, ví snad každý. Tvrdit o udavačských metodách elfů, navíc z drtivé většiny skrytých do anonymity – och, jak statečné! – že tu jde o ‚uchování svobody slova‘ je skutečná nehoráznost. Neboť co je produktem elfů? Soubory údajů o mediálních produktech, jejich domnělých či skutečných autorech a příjemcích, podložené konspirativními smyšlenkami nebo alespoň nepodloženými dohady o napojení na tu či onu propagandu, nejčastěji ruskou,“ popisuje Petr Žantovský činnost elfů.

Nabízí se otázka, proč to tito novodobí cenzoři činí. Nu přece pro záchranu svobody slova. „Možná, ale jen té jejich. Všichni ostatní o ni mohou být průběžně a postupně připravováni, jakkoli ji máme zakotvenou v Ústavě a třeba i ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN. Co to totiž je, ta svoboda slova? Čtěme článek 19: ‚Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice‘. Je na tom něco nejasného? Je zde prostor pro zákeřnou a špinavou cenzurní praxi tzv. elfů? Nikoli. Vše, co činí, činí v rozporu s touto deklarací a též Listinou základních práv a svobod Ústavy ČR,“ zdůrazňuje mediální odborník.

Je úplně jedno, zda jde o placené špicly, nebo užitečné idioty

V Listině základních práv a svobod se, mimo jiné, praví v článku 17 toto:

(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.

(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.

(3) Cenzura je nepřípustná.

„Tak co vy na to, elfové? Pane Kartousi, pane Kučíku a zástupe anonymů, o nichž se můžeme konspirativně domnívat, že jsou to najatí a dobře placení špiclové, nebo prostě jen s jistým klasikem si říci, že jsou to ‚užiteční idioti‘. To na věci nic nemění. Jde o flagrantní porušení lidských práv, a to nejde takříkajíc okecat,“ dodává Petr Žantovský.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jiří Hroník
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nebudu sprostej, řekl plukovník Šlachta. A veřejně pohrozil před 300 lidmi

22:18 Nebudu sprostej, řekl plukovník Šlachta. A veřejně pohrozil před 300 lidmi

Bývalý šéf Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Robert Šlachta se nechal slyšet, že se těší …