Kauza Romana Prymuly, která ho připravila o místo ve vládě, vyvolala spoustu i protichůdných reakcí. „Nejšílenější pointu v příběhu o de facto nezákonném setkání ministra Prymuly a druhého muže v ANO Faltýnka v jakési pražské hospodě vyslovil Jan Sokol, člověk, který se kdysi chtěl stát českým prezidentem. Člověk, který studoval v 60. letech dálkově matfyz, ale o jeho dokončení této školy nejde dohledat věrohodné údaje. Zato se však mezitím stihl přiženit do rodiny filosofa Jana Patočky, což zřejmě způsobilo, že od 90. let přednášel filosofii, antropologii a religionistiku, dostal na to docenturu i profesuru, aniž by tyto obory vystudoval, resp. ani k tomu nejsou k dohledání doklady,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jakožto „profesionální zeť“ – slova Miroslava Kalouska – dokonce dostal darem za zásluhy vlastní fakultu – Fakultu humanitních studií na UK v Praze. „Tam se učí předměty typu homosexualita v literatuře či studijní programy například genderová studia, studia občanské společnosti, studia občanského sektoru – jaký je v tom rozdíl, po mně vědět nechtějte – ale i sociální ekologie a dokonce studia dlouhověkosti. Vedle toho se Sokol ‚proslavil‘ kritikou vysídlení Němců z Československa. To mu vyneslo nepřátelství předsednictva Českého svazu bojovníků za svobodu, které v době Sokolovy kandidatury na prezidenta zaslalo poslancům a senátorům výzvu s pasáží: ‚Nebojovali jsme za republiku, v jejímž čele by měl stát pan Sokol nebo někdo jemu podobný, a jsme povinni to veřejně jménem všech živých i mrtvých odbojářů prohlásit‘,“ připomíná mediální analytik.

Myšlenkový svět muže, který chtěl stát v čele země

Dumá nad tím, že i kdybychom připustili, že v této směsi informací o Janu Sokolovi je nějaký poctivý křesťanský základ – aspoň on sám na to téma napsal 19 knih – jak si někdejší uchazeč o Pražský hrad srovná se svou etikou větu, jíž reagoval na Prymulovo a Faltýnkovo setkání. „Prkotina, neměli se nechat chytit, když už pravidla porušili,“ řekl totiž pro deník E15. „Kdyby to nebylo smutné a tristní, mohlo by to navodit citaci z jedné hry Divadla Járy Cimrmana. Tam poučuje inspektor Trachta asistenta Hlaváčka zhruba takto: ‚Co je to za zločince, když se nechá chytit? Kdepak, opravdoví machři v žádných seznamech nefigurují‘,“ odkazuje Petr Žantovský na hru Vražda v salonním coupé.