„Slovo Terezín má ve spojení s historií nacistické okupace Československa hned několik významů. Do ghetta nacisté od listopadu 1941 do téměř úplného konce války nahnali 140 tisíc židovských vězňů. Třicet pět tisíc z nich tady zemřelo. 87 tisíc dalších bylo odesláno do Osvětimi ke konečnému řešení. Osvobození a konce hrůz se dočkal jen malý zlomek z nich. Zůstane trvalou a obdivuhodnou skutečností, že tito lidé zde v terezínském ghettu ve stínu smrti dokázali žít na vysoké kulturní úrovni – hrát divadlo, psát verše, skládat, malovat, snít své sny o budoucnosti,“ vzpomněl Kubera. 

„Druhou tváří válečné terezínské reality je potom policejní věznice pražského gestapa v malé pevnosti. Tou prošlo v letech okupace 32 tisíc vězňů. Tisíce z nich zemřely. Nacisté se krutě a bezohledně vypořádali s každým náznakem odporu, nesouhlasu a odboje. Smutnou skutečností našich moderních dějin je, že v roce 1945 zde při otevření tohoto národního hřbitova hovořila bývalá vězeňkyně malé pevnosti, doktorka Milada Horáková,“ hřímal Kubera.