Českou republiku zasáhla vlna extrémních veder a s nimi přišlo ruku v ruce i sucho. V porovnání s jinými světovými hlavními městy dosahovala teplota v Praze druhých nejvyšších hodnot na světě hned po Káhiře. Jenže tento problém se netýká jen nás, a i když bychom se s ním právě teď rozhodli něco dělat, což tak v současnosti nevypadá, za našich životů bychom jej nevyřešili.

Cílek vysvětluje, že podle přírodních zákonů a lidových rčení se všechno opakuje a zůstává v určité rovnováze. „Když se totiž podíváme na průměrné teploty a srážky za, dejme tomu, tři roky a srovnáme je s jinými trojicemi let, údaje se podobají.“ Při bližším pohledu však člověk zjistí, že docházelo k extrémům, které se za ty tři roky zprůměrovaly. „Platí proto empirická poučka ‚za sucha mysli na povodeň‘ a naopak.“

Klimatické změny jsou dlouhodobým problémem, který zasahuje celou planetu. Otepluje se arktická oblast, oceány, zkrátka všechno. „Zvětšuje se tím nebezpečí horkých letních výkyvů, ale i silnějších vichřic a holomrazů ve studenější polovině roku.“