Trapné výpady proti naší zemi, nehorázný Babiš ustupující vydírání z EU, pokrytecká Merkelová. A papež... Předák Mladých křesťanských demokratů otevřeně o uprchlících

Jedná se o řešení, které je velmi nevhodné, jelikož řeší následky a neřeší příčiny. Kvóty a přerozdělování jsou jen jednou stranou mince. Druhou, mnohem závažnější stranou mince, je otázka, jak tyto migranty v České republice udržet. Systém kvót je naprosto nereálný, neefektivní a předem odsouzený k neúspěchu. Povede pouze k volnému pohybu dalších statisíců ilegálních imigrantů po EU, které bude jako magnet přitahovat sociální systém Německa, Švédska a Británie, proto zamíří všichni okamžitě tam. Navíc to jsou především tyto země, kde mají příbuzné, popřípadě, kde se alespoň někteří z nich domluví. Již v současnosti dle informací Ministerstva vnitra ČR víme, že se po Evropě pohybuje 18 milionů lidí mimo jakýkoli systém. Bohužel, jediní, kdo vidí situaci realisticky, jsou státy Visegrádu, tedy kromě polské Občanské platformy, jejíž dny jsou stejně sečteny...

Předsedou Evropské komise prosazující kvóty je křesťanský demokrat Jean Claude Juncker...

Zdá se mi, že nejde až tak o osobu, která je v čele Evropské komise, ale spíše o systém samotný. Komise by chtěla být výkonnou mocí, tedy jakousi „federální vládou EU“. Zároveň ale stále platí, že EU je založena smlouvami, tedy že pány smluv jsou členské státy. Problémem EU je, že ať EU čelí jakékoli výzvě, odpověď evropských elit, a to především z okolí institucí, je vždy stejná, zní „více Evropy“, avšak zároveň si každý stát EU tvrdě hájí své zájmy. Typický příklad pokrytectví států v rámci EU můžeme sledovat na výrocích Angely Merkelové, která pro domácí publikum říká, že zavedený systém kvót je trvalý, avšak na jednáních Rady byla formulace o trvalém mechanismu pro velký odpor vyškrtnuta.

Dalším problémem je dvojí metr, který je Bruselem uplatňován. Země, které dodržují primární právo EU, tedy smlouvu Dublin II, typicky Maďarsko, které se snaží všechny imigranty registrovat, jsou neustálým terčem kritiky. Zemím, které na své zákonné povinnosti absolutně rezignovaly, jako například Řecko a Itálie, se má pomoci. A to přesto, že se prostřednictvím Frontexu investují do ochrany hranic nemalé finanční prostředky.

Co říkáte těm komentářům a komentátorům či zahraničím politikům, kteří Čechy kvůli jejich odmítavému postoji k masové imigraci označují za xenofoby, čecháčky, nehumánní či nám vyhrožují sebráním dotací?

Jasně říkám, že jde o morální alibismus. Ve vypjaté atmosféře se vždy hodí nějaký potížista, který nejde s davem. Místo toho, abychom se věcně bavili o tom, jak imigraci zastavit či jak pomoci opravdovým uprchlíkům, neustále slyšíme, jak je střední Evropa nevděčná a že Maďarsko je ovládáno fašistickým Orbánem. Všechny tyto trapné výpady namířené proti nám značí, že nám absolutně nerozumí a nechápou naši zkušenost.

Také bych se rád zeptal, proč nejsou za xenofoby a nehumánní považováni obyvatelé Arabského poloostrova? Typickým příkladem arogance a neúcty k lidskému životu a utrpení je počínání Spojených arabských emirátů, které nepřijaly ani jediného úprchlíka, avšak řeší projekt stavby nejdelší umělé sjezdovky v Dubaji, nebo nabídka financování stavby 200 mešit v Evropě ze strany Saúdské Arábie, jež rovněž neposkytla úprchlíkům ani jediné místo.

Vyhrožování sebráním dotací je naprostý úlet, ale bohužel tato taktika není v naší historii v EU žádnou výjimkou. Narážím zde na případ, kdy některé politiky nejsou svěřeny do pravomoci EU (například rodinná politika), tedy nemají právní závaznost, avšak jsou vydávána formou nezávazných doporučení, jejichž vymahatelnost se činí propojením s unijními zdroji finančních prostředků (typicky Strategie 2020 a určení kapacit v jeslích).

Zároveň je třeba zmínit, že ve smlouvách je jasně napsáno, že dotace slouží k vyrovnávání ekonomické výkonnosti a integraci kontinentu, ne k vydírání. Západní Evropa nemůže říci, že by na dotace pro náš stát nějakým způsobem ekonomicky doplácela. Spíše naopak, jsou pro ně výrazným přínosem. Řekněte mi jedinou stavební firmu stavící dálnice v ČR z evropských fondů, která je v českých rukou? Já žádnou neznám. Znám pouze Skansku, Strabag, Hochtief. Proto dotace pro ČR nejsou žádným charitativním projektem, nehledě na to, že jednoho dne budeme také přispěvateli. A to už vůbec nechávám stranou otázku, zda jsou dotace ve své podstatě dobré.

Hovoří se o dělení imigrantů na „uprchlíky“ a „ekonomické migranty“. Pokud ale uprchlík cestuje z první bezpečné země „za lepším“, za lepším komfortem a sociálními dávkami, nestává se z něj ekonomický imigrant? Neměl by zůstat v první zemi, kde mu nehrozí nebezpečí?

Je přirozené, že lidé se chovají ekonomicky, proto hledají vždy tu nejlepší možnou variantu. Pokud evropské státy vysílají signály, že přijmou všechny uprchlíky, není se potom čemu divit, že se jich objeví za pár dní desetitisíce v Německu. Zajímavé je, že z celkového počtu migrantů v letošním roce je hned po Syřanech nejvíce lidí z Kosova. Důvod? Tato země, stejně jako Bosna a Hercegovina, nebyla považována evropskou legislativou za bezpečnou zemi. V Německu se tyto země ze seznamu nebezpečných zemí vyřadí.

Zároveň mi přijde naprosto neúnosné, aby si EU nechala diktovat pravidla masami migrantů a velká část veřejného mínění některých států tlačila politiky do nezodpovědných rozhodnutí. Proč se spíše neptáme, kdo jsou tito konkrétní lidé? Nejedná se o elity, které si mohly drahou cestu pašerákům dovolit zaplatit? Není naopak morální povinností těchto elit pomáhat svému národu v místě, kde je třeba? Nemají spíše členské státy EU pomáhat v místech, kde žijí v podstatě skoro všichni uprchlíci a které jsou přeplněné zuboženými a potřebnými? Nemáme tam zjišťovat, komu je vhodné azyl udělit?

Syrský chargé d’affaires v Praze Bašár Akbik řekl, že prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti – Sýrii. Kdyby jim adresně státy pomohly, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti a nemuseli by do Evropy. Co si o tom myslíte? Není tedy lepší pomáhat jim u nich doma?

Určitě je pravdou, že skutečně prvním místem pomoci mají být uprchlické tábory, jelikož jde o nejspravedlivější způsob pomoci uprchlíkům. Miliony z uprchlíků si drahou a nebezpečnou cestu do Evropy prostě nemohou dovolit. Proto je absurdní pomáhat pouze těm, kterým se do Evropy podařilo dostat.

Jen pro ilustraci uvádím, jakým způsobem se dohodla pomoc uprchlíkům v utečeneckých táborech na klíčovém summitu Evropské rady. Odhlasovala se finanční pomoc 27 miliard korun, tedy, jak trefně poznamenává Lenka Zlámalová, pouhých 0,3 procenta částky, která se na úvěrech za pět let napůjčovala do Řecka.

K syrskému diplomatovi bych ještě dodal, že to je ovšem i jeho vláda, kdo má na vypuknutí syrské občanské války zásadní podíl, takže jeho rady mi přijdou také jako čistý alibismus.

Jan Gregor

Co říkáte na argumenty, že máme povinnost přijímat uprchlíky z Afriky, protože za dob komunismu naše emigranty přijímaly západní země?

Argument těchto lidí naprosto nechápu, tak například uprchlíků z Československa bylo po roce 1948 70 tisíc. Byli to lidé ze stejného civilizačního okruhu, bez sebemenších problémů s integrací. Jednalo se o elity, které byly pro své hostitele spíše přínosem než zátěží. Civilizační okruh je dnes mnoha demagogy napadán a zpochybňován, ale ptám se, zda Čechoslováci v zahraničí akceptovali pouze zákony, které byly odvozeny od Sunny, odvozující legitimitu od Alláha, tedy náboženství? Byli to lidé, kteří vytvářeli nenávistné prostředí vůči židům? Byli Čechoslováci ze 30–40 procent negramotní, pokud gramotní, tak pouze v arabštině? A s tím souvisí další mantra zastánců imigrace, zaměstnanost. Kolik z nich pobíralo sociální dávky a bylo nezaměstnaných a případně jak dlouho?

Další mezerou analogie mezi ČSSR a Afrikou je ekonomická situace Afriky. Afrika ekonomicky roste, proto roste i migrační vlna. Ta není způsobena válkami a nepokoji, ty jsou v mnoha zemích permanentní, ale byla způsobena především nárůstem střední třídy. Tito lidé se nejčastěji dávají na útěk do Evropy. Proto tedy odpověď na otázku, zda přijímat africké migranty není tak morálně jednoznačná. To ovšem neznamená, že bychom neměli přijímat uprchlíky, kteří jsou ve své zemi pronásledováni pro svou víru či etnickou příslušnost, ale nesmíme říci, že nebudeme rozlišovat, proč azyl udělíme.

Hovoří se o tom, že muslimové budou mít většinu v zemích jako Francie či Británie do 40 let. Při nynějším masovém přílivu možná ještě dříve. Považujete to za hrozbu?

Hrozba je to již v současnosti, stačí se podívat na preference populistických a extremistických stran na mnoha obdivovaném severu Evropy. Švédsko svým integračním systémem naprosto selhalo. Místo země, kde multikulturalismus vládne po celou polární noc, získávají v průzkumech populisté přes 20 procent. Jejich hlavním mottem je hermetické uzavření hranic.

Největší hrozbou současnosti je politická korektnost a nedostatek odvahy pojmenovat věci správnými jmény. Například v samotném hlavním městě Evropské unie existují takzvané „no go zóny“, tedy místa, nad kterými vláda zákona není tak silná, jako jinde. Takových míst je po Evropě spousta a že v těchto místech žijí především muslimové, není žádným tajemstvím.

Ohledně imigrantů se píše o rizicích týkajících se kriminality, nemocí, zatížení sociálního systému, asociálního chování...

Rád bych se vrátil ke své původní úvaze. Naše civilizace jsou prostě naprosto odlišné v elementárních věcech. Především mluvím o vztahu ke státu a jeho zákonům. V evropském prostoru jsme si navykli být loajální k zemi, ve které žijeme, jsme s ní dokonce v obecném smyslu spojeni více než například s klanem či náboženstvím. Proto je pro Evropana naprosto logické, že dodržuje zákony, které na území státu platí pro všechny. Tak tomu pro muslimy být vůbec nemusí. Muslimové obecně nikdy nedospěli ve svém stádiu do stádia státu, který by byl sekulární, proto jejich zákony státu mohou být legitimní pouze v případě, že jsou odvozeny od Boha. Již tento rozdíl je velmi těžko překročitelný.

Dalším faktorem, který se nás snaží přesvědčit o tom, že imigrace je pro vymírající Evropu jednoznačným lékem, je zaměstnanost těchto lidí, tedy míra, jakou se podílí na sociálním a důchodovém systému dané země. V případě Švédska, dle slov ekonoma Tino Sanandaji, „jsou ze 42 procent dlouhodobě nezaměstnaných imigranti“.

Stojíme tváří v tvář velké výzvě, která krystalizuje v podobě otázky, jak zachránit liberální stát před diktátem dobře organizované menšiny tak, abychom ho zachovali v podobě, jak ho známe. Řešení jsou, ale v současném světě vyžaduje nadlidské úsilí je prezentovat tak, aby člověk nebyl označen cejchem extremisty či rezignovaného člověka.

Jak se vy jako katolický laik stavíte k postoji církevních představitelů k uprchlické krizi? Dominik Duka řekl, že je třeba „přijmout a ošetřit bezradné uprchlíky, ale připravit je k urychlenému návratu do jejich zemí, aby je budovali, obdělávali, a mohli tam žít ve svých domovech a svým navyklým způsobem. Rovněž tak je třeba vyzvat mladé utečence, muže, aby bránili své domovy a země. Jedině tak se stanou platnými spolupracovníky na obnově a budoucnosti světa. Příkladem jim mohou být naši mladí muži, kteří opouštěli země okupované nacisty, aby se připojili k zahraničním armádám a osvobodili naši vlast“. Co o tom soudíte?

S kázáním kardinála Duky, které pronesl na Svatováclavské pouti, naprosto souhlasím, jen mám obavy, že ta paralela s naší životní zkušeností bohužel nejspíše nebude možná z důvodů, které jsem již dříve popsal. Ale jak bych si ji přál!

A papež František v americkém kongresu nedávno řekl: „Náš svět stojí tváří tvář krizi uprchlíků, v měřítku, které tu nebylo od 2. světové války. To před nás staví velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydává na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim.“ (Mt 7,12) Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Snažme se zajistit druhým stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Dovolme jiným, aby se rozvíjeli tak, jak sami chceme, aby se pomáhalo nám. Jedním slovem, jestliže chceme bezpečnost, dávejme bezpečnost; chceme-li život, dávejme život; chceme-li příležitosti, zajišťujme příležitosti. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Zlaté pravidlo nám připomíná také naši odpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé etapě jeho rozvoje.“ Je naší povinností zajišťovat uprchlíkům či imigrantům příležitosti, když hledají „lepší život“ pro ně a jejich blízké?

Papeže Františka si velmi vážím, jeho řeč v Kongresu byla velmi inspirativní, jde o vysoce morální výzvu, avšak zároveň musíme stále zůstávat pevně nohama na zemi. Akt milosrdenství není omezen pouze na přijímání imigrantů, kteří protiprávně překročí hranice. Naše země, pokud chceme, aby byly dále stejně bezpečné a poskytovaly pomoc uprchlíkům, nemůže bezbřeze otevřít hranice a říci, „všichni chudí a hladovějící, přijďte do Evropy!“. V tu chvíli by to znamenalo konec celé Evropy, jak ji známe. Musíme být milosrdní, ale to neznamená, že rezignujeme na zdravý rozum, bezpečnost a bohatství, protože pak bychom se museli sami sebe ptát, zda jsme nejednali nezodpovědně. Bohatství v Evropě je, a abychom se o něj mohli i dále dělit, je nutné ho dále vytvářet. Stále jsme nic lepšího než liberální tržní hospodářství nevymysleli.

Maďarský biskup Laszló Kiss-Rigó o uprchlících ve své zemi řekl: „Jeho Svatost se plete. Přicházejí sem a křičí Alláhu akbar. Chtějí nás obsadit.“

K tomu můžu říci pouze to, že papež František prostě není Evropan. Je to člověk ovlivněný Jižní Amerikou, papežovi chybí evropská zkušenost a v kombinaci s jeho velmi silně zakořeněným sociálním cítěním, podložené zkušeností Jižní Ameriky, mohou velmi často způsobovat jeho apely mezi Evropany nepochopení.

Jaký je váš názor na postoj KDU-ČSL? Hájí křesťanskou civilizaci?

KDU-ČSL je stranou, která nepodléhá populistickým tlakům, ale zároveň naslouchá lidem. Její postoj se mi zdá velmi konstruktivní, v přístupu k imigrační vlně musím ocenit jak KDU-ČSL, tak celou vládu. Svou práci v tomto případě dělá dobře, jedinou výjimkou je vicepremiér Andrej Babiš, který se svým výrokem „Bránit se soudně není rozumné, protože nám to EU vrátí i s úroky. Dostáváme z EU desítky miliard korun ročně, měli bychom na dnešním summitu dát jasný návrh, jak krizi řešit systémově“ skutečně překvapil. To je něco tak nehorázného, že to doposud nejsem schopen vstřebat ze dvou důvodů. Řekl to ten samý Andrej Babiš, který před tím proti kvótám plamenně vystupoval, kde se dalo, a teď akceptuje vydírání? Je to ten samý člověk, jehož byznys žije z eurodotací?

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.