„Tentokrát vynechám Dozimetr i prášení sedmilháře Fialy. Vše to zastínily události posledních dnů,“ říká na úvod Ivan Vyskočil a pokračuje.

„Není to tak dlouho, co jsem psal v posledním Nedělním ránu o vybičovávané nenávisti k Rusku a všemu ruskému. Také jsem psal o tom, kam až to může vést a jako bychom zapomínali dějiny. Neuplynulo více než pár dní a jako čistá hrůza vnikla do našich domovů zpráva o přepadení Izraele. Ty strašné věci, které se tam děly, byly také důsledkem dlouho bičované nenávisti Palestinců vůči Izraelcům. A to, bohužel, už od školních let,“ pokyvuje smutně Ivan Vyskočil, a ještě smutněji podotýká. „Mnozí z nás vůbec nejsou schopni přijmout, že taková zvěrstva se mohou dít v našem „osvíceném“ 21. století. Palestinští teroristé vtrhli na izraelské území s rozkazem páchat ty nejodpornější krutosti. Postupně se dovídáme, že úkolem nebyl ani tak boj s izraelskými vojáky, ale zabíjení bez rozdílu snad všeho, co se hýbe. Žen a dětí, kojence nevyjímaje.“

Komu to slouží?