Donald Trump se příští měsíc chystá na rozsáhlou cestu do Evropy, při níž stihne navštívit vícero zemí. Spekuluje se, že jednou z cílových destinací by mohlo být i Rusko. Britský deník The Times přináší informaci, že k setkání obou světových lídrů by mohlo dojít před summitem NATO, který se bude 11. a 12. července konat v Bruselu. Zástupci USA podle zdroje The Times doufají, že Trump s Putinem by mohli uspořádat vlastní summit. Alternativně by k němu mohlo dojít také před plánovanou Trumpovou návštěvou Velké Británie 13. července 2018. Podle zdrojů blízkých deníku je předpokládanou lokalitou historického setkání Vídeň, která minulý měsíc veřejně ústy kancléře Sebastiana Kurze vyjádřila svůj zájem takové setkání pořádat.
Zpráva o setkání Trumpa s Putinem zavdala pochybnostem v rámci NATO. Nově jmenovaný šéf britských ozbrojených sil Mark Carleton-Smith ihned po svém uvedení do funkce veřejně projevil své obavy s vojenského nebezpečí, které prý dnešní Rusko představuje. „Rusko dnes není silou status-quo. Je v revizionistickém módu a jeho záměry jsou podpořeny odpovídajícím arzenálem,“ řekl generál. Podle něj je chybou se domnívat, že směrem z Ruska neplyne k Británii žádná bezprostřední, nebo existenční hrozba. Ruský nedostatek respektu k projevům slabosti se prý vůbec nezměnil.
Britské obavy z Ruska jsou podníceny také kauzou bývalého špiona Sergeje Skripala, který byl letos spolu se svou dcerou otráven látkou Novičok. Podle mnohých za útokem stojí Rusko, Putin ale taková obvinění vehementně popírá. Sergej Skripal i jeho dcera útok přežili a nyní se zotavují doma.
Jak informují zpravodajské agentury Interfax a Reuters, k jednomu setkání mezi zástupci USA a Ruska by mělo dojít již příští týden. Bezpečnostní poradce prezidenta Trumpa John Bolton by se údajně měl příští týden vydat do Moskvy, aby projednal detaily plánovaného summitu. Interfax se odvolává na blíže nespecifikované zdroje z Washingtonu. Jak známo, americký prezident Donald Trump se otevřeně vyjádřil pro inkluzi Vladimira Putina do vrcholných jednání světových politiků. Naposledy tomu tak bylo na setkání skupiny G7, kde se k Trumpově výzvě připojil i italský premiér Giuseppe Conte.
Americký deník The Washington Post se ve své čerstvé analýze zabývá kondicí dnešního Ruska. Ani mezi renomovanými akademiky přitom neexistuje konsensus ohledně postavení Ruska. Zatímco někteří si myslí, že jeho pozice slábne, jiní jej řadí na druhé místo hned za USA. Do prvního tábora lze zařadit profesory Johna Nye a Stephena Walta z Harvardu, nebo Stephena Kotkina z Princetonu,“ vyjmenovává v komentáři redaktor Simon Saradzhyan. Do druhého tábora se řadí například Chin-Lung Chang z univerzity Fo Guang na Taiwanu, který vypracoval obsáhlou studii, která má dokládat pozici Ruska jako světové mocnosti číslo 2.
Kompletní analýzu najdete ZDE:
Saradzhyan dále píše, že se pokoušel s týmem výzkumníků odhadnout současnou pozici Ruska na čtyřech rozdílných modelech. Tři z nich přitom naznačují, že zatímco Rusko od roku 1999 posiluje, vliv Západu klesá. „Pro naši analýzu jsme sledovali vývoj Ruské síly od roku 1999 skrze širokou škálu dat včetně údajů o ekonomickém výkonu, spotřebě energie, vývoji populace, předpokládané délky života, výdajů na zbrojení, efektivnosti státní správy a také třeba nové patenty,“ vysvětluje Saradzhyan.
První model porovnával čistě HDP v Rusku s globálním HDP a také s HDP srovnatelných zemí, to vše za předpokladu parity kupní síly, tedy ceny nákupu stejných položek v jednotlivých zemích. „Dle těchto hledisek rostlo Rusko rychleji, než světový průměr a také rychleji, než jeho pět západních konkurentů. Nestačilo ale na Indii a Čínu,“ popisuje Saradzhyan. Čína výzkumníkům také vyšla z hlediska národní síly za rok 2016 jako mocnější než Spojené státy.
Druhý model se díval na populace jednotlivých zemí a také na jejich rozlohu, HDP a vojenskou sílu. Výsledky byly podobné těm z prvního modelu a Čína opět vyšla ze souboje s USA na prvním místě.
Třetí model navíc přidal rozdělení populace na městskou a vesnickou, zahrnul spotřebu energie v jednotlivých zemích a věnoval se i objemu výroby s přidanou hodnotou. V tomto modelu Rusko předehnalo všech pět západních konkurentů, ale vedlo si hůře než světový průměr. I tento model zobrazil Čínu jako silnejší velmoc než jakou mají být Spojené státy.
Čtvrtý model dává dohromady součty národního surovinového bohatství, populace, územní rozlohy, ekonomické síly, vojenské síly a technologické vyspělosti. To vše se schopností jednotlivých zemí využít to, co má ta která země k dispozici. V tomto modelu Rusko v tempu růstu překonalo všechny kromě USA, ačkoli v celkovém měřítku bylo slabší než USA, Čína a Indie. Tento model také vykreslil USA jako silnější stát, než jakým je Čína.
„Tvrzení o ruském pádu se zdají býti nepodložená,“ shrnuje nálezy Saradzhyan. Všechny čtyři modely podle něj dokládají, že ruská síla roste rychleji, než síla zemí v západní Evropě. Saradzhyan se domnívá, že svět již není unipolární. Svět se podle něj vrací k formátu soupeření dvou a více velmocí, tentokrát se k USA přidává Čína.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
