„Od starého Řecka byl zvyk, že by měly v době olympiády utichnout zbraně,“ podotýká na úvod bývalý místopředseda Evropského parlamentu Libor Rouček s odkazem na probíhající vojenské cvičení Ruska a Běloruska.
„Desítky tisíc vojáků byly přesunuty až z Dálného východu. Cvičení probíhá na hranicích států NATO. Severoatlantická aliance musí odpovědět, protože její členové na východním křídle, od Estonska, Litvy, Lotyšska přes Bulharsko se cítí ohroženi. Nikdo neví, jak se Rusko v krizi zachová a jestli napadne Ukrajinu, nebo ne,“ analyzuje Rouček.
„Téměř sto padesát tisíc vojáků podél ruské hranice něco signalizuje. Nejen Ukrajina, ale celý Západ se tomu snaží čelit. Navíc rusko-běloruské cvičení zbytečně zvyšuje napětí. Sousedním státům nezbývá nic jiného, než částečně posílit obranu za účasti vojáků z nejrůznějších států NATO,“ dodává.
Fotogalerie: - Za mír
Jako hlavní linii řešení vidí diplomatickou cestu. „Snažit se napětí zmírnit, konflikt neeskalovat a také ho řešit. I příští týden budou jednání pokračovat návštěvou německého kancléře jak na Ukrajině, tak v Moskvě,“ upozorňuje Rouček. V první fázi by mělo podle Roučka dojít k deeskalaci napětí, ve druhé pak vrátit se pokud možno přes tzv. minský formát ke hledání řešení.
„Bylo by velmi vhodné podívat se znovu na celou bezpečnostní architekturu, která se v posledních desetiletích vytvořila. Máme něco, co se vytvářelo v sedmdesátých a osmdesátých letech,“ připomíná s tím, že během uplynulých let došlo k zásadním změnám, které je nutné reflektovat. „Sovětský svaz se rozpadl, celý východní blok se rozpadl. Státy včetně České republiky, Slovenska, Polska, Maďarska i pobaltských států vyjádřily přání být členy západních společenství, jak Severoatlantické aliance, tak Evropské unie. Čili Západ včetně Severoatlantické aliance se posunul na východ. To je bez debat. Ano, Rusko se může cítit do určité míry ohroženo. Na druhé straně je potřeba brát do úvahy rozhodnutí zemí jako jsou Ukrajina, Moldávie, Gruzie, kde jsou zamrzlé konflikty. I tyto národy a státy by měly mít právo na vlastní cestu, na sebeurčení,“ uvažuje.
Co podnikne Putin?Anketa
Ukrajina má právo demokraticky rozhodnout
V médiích už se začal objevovat v souvislosti s Ukrajinou pojem finlandizace, tedy vliv velmoci na politiku sousedního malého státu.
„Ukrajina je už podle svého názvu na okraji jak Západu, tak rusky mluvícího světa. I ona by měla mít právo v jednadvacátém století rozhodnout si o své vlastní orientaci. Pokud chce jít do spojenectví s Ruskem, nechť si to demokraticky rozhodne; pokud se západním společenstvím, opět, ať si to demokraticky rozhodne. Zatím rozhodla, že chce jít se Západem, tak by na to měla mít právo. Samozřejmě, je otázkou, zda je připravena – a rozhodnout o tom musí všech třicet členských států. Byly by ochotny Ukrajinu přijmout?“ pokládá řečnickou otázku.
„V Severoatlantické alianci je princip ‚jeden za všechny, všichni za jednoho‘. Nejsem si jist, zda by bylo všech třicet zemí ochotno bojovat třeba na Donbas. Je důležité i z pohledu Západu, aby měla každá země právo rozhodnout se podle sebe. Samozřejmě musí počítat i s reakcemi ostatních států. Jak Severoatlantické aliance, tak na druhé straně i Ruska,“ dodává.
Psali jsme:
Diplomatická jednání jsou intenzivní. Média v uplynulém týdnu zaplnily reakce na návštěvu francouzského prezidenta. „Je zbytečné reagovat na výroky jednotlivých českých poslanců, které jsou kolikrát, jak se česky říká, mimo mísu,“ poznamenává Rouček. „Prezident Emmanuel Macron jel do Moskvy jako prezident Francie i jako zástupce země, která teď předsedá Evropské unii,“ dodává a doporučuje prohlédnout si fotografie vlajek, které na jednání měli.
Role České republiky? Trochu jinak…
Rouček oceňuje angažmá českého ministra zahraničí. „Je dobře, že jel na Ukrajinu se slovenským a s rakouským ministrem. Zajímavé je Rakousko, protože není členem Severoatlantické aliance. Všechny tři země prostřednictvím svých ministrů zahraničí vyjádřily Ukrajině solidaritu. Je to důležité. Náš systém, stát i Evropská unie jsou postaveny na určitých hodnotách. Ukrajina se k těmto hodnotám přihlásila. Jde i o hodnoty mezinárodního práva,“ připomíná.
V ideálním případě by ale mohla mít Česká republika trochu jinou roli. „Já bych si představoval, kdyby se Česká republika podobně jako jiné země, například už zmíněná Francie nebo Německo, snažila o zmírnění konfliktu a o zprostředkovatelskou roli mezi stranami konfliktu, mezi Ukrajinou a Ruskem. Samozřejmě, podle svých možností a velikosti. Na druhou stranu schopnosti i menších států ukazuje například Norsko,“ předkládá variantu strategie zkušený diplomat.
„Máme s Ruskem tak pošramocené vztahy, že je to nereálné. Tato myšlenka je za dnešního stavu utopická. Ale bylo by ideální mít jak s Ukrajinou, tak s Ruskem, které není členem NATO, není členem Evropské unie a nikdy nebude, korektní vztahy. Podobně, jak je s ním schopen mluvit francouzský prezident nebo příští týden německý kancléř,“ uzavírá Rouček.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
