Kajínek hned na začátku konstatoval, že se jedná o jeden z nejpropíranějších případů, ve kterém k zatčení manželů došlo až po několika úmrtích a i přežití jejich obětí. A dodal, že dotyční byli odsouzeni, přiznali se a od soudu odešli oba s doživotím. „Přestože to tak být nemuselo,“ dořekl. Zajímavé podle něho je, že kvůli Stodolovým byli zatčeni další, nevinní lidé. „A přesto seděli ve vazbě, jejich tvrzení, že s tím nemají nic společného, nikoho nezajímalo,“ řekl bývalý vězeň a sepsul státní zástupkyni, která prohlašovala, že přiznání Stodolových ještě neznamená, že druhý manželský pár je nevinný. „Pro normálního člověka je to nepochopitelné, ale bohužel tímhle způsobem se tady pracovalo,“ hodnotil výkony v kauze a zadoufal, že dnes už je praxe jiná.

Zvláštní Kajínkovi přišlo, že policie oběti vyhodnocovala jako sebevraždy a moc nepátrala. „Prostě přišli, našli člověka, který byl sám doma, nejevil známky života, a oni řekli, že jasná sebevražda. Přišel doktor, ten to potvrdil. Zvláštní. Když jsem se o tom s Jaroslavem Stodolou bavil, tak on říkal: ‚Já jsem se s tím moc nepáral, nějakou trošku zkušenost jsem měl, věděl jsem, jak by to asi mělo vypadat, tak jsem to tak nějak narafičil,‘“ řekl bývalý doživotní vězeň a konstatoval, že na policejní šlendrián bohužel umírali lidé.