Máme za sebou letošní udílení státních vyznamenání a s tím očekávaný projev prezidenta u příležitosti 28. října. Jaké z něj máte prvotní dojmy?

Chybělo tam to, co v podstatě každý rok – nějaké poselství, nějaká hlubší vize. Je to přeci jen nejvýznamnější den republiky. Pro mnohé jde o svátek, který má obrovský přesah. Svého druhu by to měl být den, kdy by měly být zakopány příkopy konfliktů, sporů, politických animozit.

Nabízelo by se, aby i hlava státu tohoto data využila, a to poselství do projevu vložila. Nutno dodat, že předchůdci současného prezidenta tak činili, jak Václav Klaus, tak Václav Havel.

Tohle do jisté míry postrádám, byť rozumím těm dílčím příběhům. Mohla by jich být další celá řádka, ale chybělo mi ještě něco univerzálnějšího, širšího, co by předkládalo i pohled do dalšího roku či do dalšího období.

V závěru pan prezident uvedl alespoň to, že nechce zemi nenávisti a závisti, ale zemi úspěchu…