„Neplatí tam ukrajinské zákony, ale ani zákony Doněcké lidové republiky,“ říká taxikář Alexej z Avdijivky, který bydlí severozápadně od města ve vesnici Očeretine. Mnoho zdejších obyvatel se nepovažuje za občany ani Ukrajiny, ani separatistické republiky. Také proto nechce Alexej prozradit své celé jméno. Atmosféra Avdijivky, kde před válkou žilo asi 35 000 obyvatel, je naplněna zoufalstvím i nadějí na mír. Ukrajinské televizní kanály zde nefungují, takže většina ze zbylých obyvatel sleduje ruskou televizi. Otevřeno je pouze pár obchodů a ještě méně kaváren. Banky nacházející se v této nárazníkové zóně své služby neposkytují.

V průmyslovém městě Avdijivka hraje prim výroba koksu a chemických přípravků, přičemž produkce koksu je zde největší v rámci evropského kontinentu. Místní se obávají, že by se zdejší továrna mohla stát dalším cílem separatistů, protože koks odtud proudí do celého Donbasu. Většina obyvatel uprchla před válkou do jiných částí země. Ulice jsou vyprázdněné a Avdijivka působí na první pohled jako město duchů. Obyvatelé města tvrdí, že snad neexistuje jediný dům, který by nebyl v důsledku ostřelování poškozen. Téměř všechny budovy mají rozbitá okna, některé z nich nejspíš neuniknou demolici.

Zdejší obyvatelé jsou přesvědčeni, že ostřelování vždy začne poté, co místo navštíví novináři. Především ty z Kyjeva tu nemají rádi. Reportéři Kanálu 112 tady dokonce byli zbiti. Traduje se, že ostřelování mají novináři předem dohodnuté s ukrajinskou armádou. Několik důchodců agresivně pokřikuje na reportéry Kyiv Post z balkonu. Jejich rozzuřené hlasy rezonují po celém okolí. Hlasitě také nadávají na vládu v Kyjevě. „Klidně si nás vyfoťte. Nám je to jedno. My se bezpečnostních služeb nebojíme!“ reaguje rozladěným tónem důchodce Viktor. Přesto ani on nechce prozradit celé své jméno ze strachu, jak by na jeho postoje reagovalo okolí. Viktor obviňuje z revoluce na Ukrajině Spojené státy.