Ten se podle dochovaných záznamů několikrát setkal s tajnými policisty, kteří ho charakterizovali pouze v superlativech. Dvořák byl podle nich velice pracovitý, čestný, rovný, zajímal se o sport, o kolektiv, byl oblíbený a skromný.

Ani v jednom případě nemůžeme říct, že by tento herec cíleně udával a škodil. Ze záznamů, které ParlamentníListy.cz opakovaně studovaly, vyplývají spíše postranní okolnosti tehdejší doby. Jednou z ústředních postav spisu je také Jiří Suchý a jeho divadlo Semafor. K němu se dostaneme za okamžik.

„Po vzájemném představení a krátkém rozhovoru na obecné téma byl Josef Dvořák dotazován na současnou situaci divadla Semafor. K tomu uvedl, že pracuje jako vedoucí jedné z tvůrčích skupin a podílí se také na tvorbě repertoáru divadla. Konkrétně hovořil o hře ‚Teplo našich pelíšků‘, která měla být nastudována a uvedena v listopadu roku 1978,“ stojí v záznamu ze zpravodajského rozhovoru ze dne 23. března 1979.

Z dalších dokumentů vyplývá, že Dvořák skrze tajnou policii mluvil výhradně o tom, co prožil nebo prožívá. Ani jedna z uveřejněných informací nemohla vést k jakékoli perzekuci hereckého či uměleckého ansámblu.