Ani v jednom případě nemůžeme říct, že by tento herec cíleně udával a škodil. Ze záznamů, které ParlamentníListy.cz opakovaně studovaly, vyplývají spíše postranní okolnosti tehdejší doby. Jednou z ústředních postav spisu je také Jiří Suchý a jeho divadlo Semafor. K němu se dostaneme za okamžik.
„Po vzájemném představení a krátkém rozhovoru na obecné téma byl Josef Dvořák dotazován na současnou situaci divadla Semafor. K tomu uvedl, že pracuje jako vedoucí jedné z tvůrčích skupin a podílí se také na tvorbě repertoáru divadla. Konkrétně hovořil o hře ‚Teplo našich pelíšků‘, která měla být nastudována a uvedena v listopadu roku 1978,“ stojí v záznamu ze zpravodajského rozhovoru ze dne 23. března 1979.
Z dalších dokumentů vyplývá, že Dvořák skrze tajnou policii mluvil výhradně o tom, co prožil nebo prožívá. Ani jedna z uveřejněných informací nemohla vést k jakékoli perzekuci hereckého či uměleckého ansámblu.
Co je ale na těchto listech nejzajímavější? Shora uvedená postava zakladatele Semaforu Jiřího Suchého. Ten patří ještě v současnosti k výrazným příjemcům grantů hlavního města Prahy, a jak lze vyčíst ze svazků StB, špatně se prý neměl ani za minulého režimu.
Jeden z dotazů policistů mířil na fakt, zdali Suchý bral úplatky za umísťování herců do svého divadla. Ačkoli mohl Dvořák Suchého potopit a poštvat na něj mocnou ruku lidu, neudělal to. „Dvořák nám sdělil, že se s tím nesetkal i přesto, že mezi herci se velmi často (hlavně při různých večírcích a zájezdech) hovoří o těch nejdůvěrnějších věcech.“
K majetkovým poměrům Jiřího Suchého pak uvedl, že má velké zisky z autorských práv. Zmíněna byla hra Kytice, která měla autorovi stovek legendárních textů přinést málo uvěřitelných 750 tisíc korun. „Dále má měsíční plat 4.000 a za jedno vystoupení na zájezdě bere 700 korun.“ Na tehdejší poměry se jednalo o astronomické příjmy. Jak také stojí v záznamu StB: „Suchý má být milionářem.“
To, že si byl Josef Dvořák vědom předávání svých pocitů a poznatků, ovšem věděl. Jinde totiž zaznělo, že prosí příslušníky StB o maximální obezřetnost. Vše prý musí zůstat utajeno před rodinou i veřejností, jelikož nechce dopadnout jako tehdejší herec Semaforu Jiří Novotný, který o setkání s orgány vnitra hovořil veřejně.
Semafor: Kytice (YouTube.com)
Obáváte se dalšího vývoje situace kolem nemoci COVID-19?Anketa
Spory mezi Jiřím Suchým a Josefem Dvořákem by šly popsat jako rivalské. Suchý, a ukazuje to většina záznamů, chtěl mít Dvořáka pod absolutní kontrolou. Zamezit jeho tvůrčím schopnostem, omezit jeho talent a sám být jedničkou. Totožný názor měli taky policisté, když do spisu Komik uložili záznam z července 1979, kde doslova stojí, že podle jejich zjištění na jedné ze schůzek Suchý po Dvořákovi požadoval, „aby rozpustil svou uměleckou skupinu a písemně na odboru kultury potvrdil, že se Suchému v Semaforu plně podřizuje“.
To mělo být podmínkou, aby Dvořák mohl se Semaforem i nadále spolupracovat.
Ani to není vše.
„K osobě Suchého nám sdělil, že se jedná o člověka, který chce být hlavní osobností divadla. Do své skupiny přijímá pouze mladé absolventy DAMU, protože chce vždy vyniknout. Hry, které píše, jsou určeny pouze pro jeho uplatnění, a pokud je někdo talentovaný a má větší úspěch než on, musí divadlo opustit. Do podobné situace se dostal i Dvořák asi před třemi lety a Suchý mu jasně řekl, že pro oba není v divadle místo. Zdůvodňoval to také tím, že každý z nich chce dělat divadlo jiným způsobem. Zatímco Dvořák prosazuje to, že je třeba diváka osvěžit a umožnit mu duševní odpočinek, Suchý produkuje samé hry, kde se objevují různé narážky a invektivy proti politické linii stranických a státních orgánů a mají člověka nutit k zamyšlení nad různými problémy. Konkrétně uváděl hru ‚Skleněné prkno‘, kterou chtěl Suchý znovu po letech zařadit do repertoáru divadla, ale nadřízené orgány ji opětovně neschválily,“ píše se v dalších listech dříve tajných záznamů...
Josef Dvořák vyrostl v Kadani, v letech 1965 až 1970 působil v Kladivadle v Ústí nad Labem, v letech 1972 až 1990 v divadle Semafor, od roku 1990 je ředitelem a protagonistou Divadelní společnosti Josefa Dvořáka. Nejdříve hrál s Jitkou Molavcovou a Jiřím Suchým, později vytvořil samostatnou skupinu. Dodnes patří mezi nejoblíbenější herce.
autor: Tomáš A. Nový