A začal zostra. Trochu prý souhlasí s jedním českým psychologem, který si klade otázku, zda nemoc Covid-19 vůbec existuje.
„To je trochu jiná hra. Že je koronavirus, a ten se může dostat do lidského těla, o tom není nejmenších pochyb. Pak je tam odhalen, a tím pádem se člověk označí za nemocného Covid-19,“ vysvětloval.
Václav Klaus uznává, že je to ostrý názor, ale je otázkou, zda je to nějaká definovatelná nemoc. S nadsázkou dodal, že spektrum 'příznaků' koronaviru je tak široké, že doufá, že mezi ně nepatří i škytavka, kterou pociťoval před vstupem do rozhlasového studia.
Klaus společně s institutem vydal prohlášení, ve kterém varoval, že se radikálně změnil způsob života a že bychom se měli mít na pozoru před omezeními svobod, vysvětlovanými právě koronavirem. Moderátorku tedy zajímalo, co by v březnu dělal Klaus, kdyby byl předsedou vlády tak, jako v devadesátých letech.
Odpověděl argumenty ze svého staršího textu. V první fázi epidemie podle něj dominuje strach a polekání se. V tu chvíli vlády zavádějí ostré karantény a on, pokud by byl předsedou vlády, by taková opatření přijal taky.
Psali jsme:
Pak ale přichází další fáze, která již nastala. A tato fáze přináší jiné otázky. A mimoto už by měl skončit ten prvotní úlek. „Teď se nechci hádat o tom, jestli měly být otevřeny masážní salóny o den dříve. Nebo jsem teď u vás na Radiu Z slyšel, že si stěžuje nějaký učitel jógy. Takže jestli má začít dříve výuka jógy nebo výroba ve Škodě Mladá Boleslav, to nechci řešit“.
Chcete od českých umělců, aby vás vzdělávali a vychovávali?Anketa
Podle něj ale pro návrat k normálnímu životu mělo být přijato nějaké komplexní řešení, a to Klaus nevidí. „Já vidím, že vláda uvolňuje. Podle někoho pomalu, podle někoho rychle. Četl jsem třeba názor pana doktora Maďara, že to, co vláda dělá dnes, je jako příkaz, že se na černé lyžařské sjezdovce může jezdit pouze šusem dolů,“ vzpomněl prezident přirovnání ze svého oblíbeného lyžování.
Pak při té příležitosti pokáral moderátorku, že nelyžuje a její běhání označil za 'levičácký sport'.
K tématu se vrátil poznámkou, že vláda by neměla řídit jen pandemii, ale i další části veřejného života. „Vláda by se měla zabývat tím, jak zachránit normální život a nezničit ekonomiku,“ doporučil.
Profesor Cyril Höschl mu prý připomněl, že mnohá přechodná opatření mají tendenci se stát trvalými. Varovným příkladem je třeba 11. září 2001. „Už nikdo pak nevrátil ty ponižující konroly na letištích do nějakých rozumných mezí. Takže to je klasická ukázka šílenství. Ty první dny po tom 11. září jsme se mohli zbláznit, zaváděla se opatření na letištích, já jsem se pokaždé rozčiloval, když jsem musel vysvětlovat, že mám umělou kyčel. A máte to dvacet let, nebo devatenáct, a je to s námi pořád,“ připomněl.
První přišli kvůli penězům umělci...
„Zůstane to všechno. Kontrola digitálních technologií, budeme Čína na druhou. Systém sledování občanů, kam jdete a s kým se potkáváte, to všechno zůstane,“ obával se. Projekt Chytré karantény prý kritizuje velmi a pohádal se o tom i s kolegy z Institutu Václava Klause, kteří se mu pokoušeli tvrdit, že chytrá karanténa je lepší než blbá karantény. Teď si prý sypou popel na hlavu a uznávají, že chytrá karanténa je ve skutečnosti strašné sledování lidí. „To už jsme fakt v Huxleyho světě Brave New World, v tom světě, o kterém jsme si mysleli, že jsme se ho s komunismem zbavili,“ obává se.
Kromě čínských roušek podle něj dovážíme i čínský systém sledování lidí. Když byl v minulých letech v Číně, fascinovalo jej, že tam na celou ulici řve amplion, že nějaký pán (kterého jmenuje) přechází na červenou. „Kdybych toho nebyl svědkem, tak tomu nevěřím. A to tu teď budeme mít všechno,“ obává se.
Moderátorka mu ale nabídla jiný výklad. Může to pro nás být i výzva, že budeme moci objevovat jiné druhy práce. A připomněla Klausovi, že jako přednášející na VŠE také objevil možnosti přednášení přes Facebook. Ten vysvětloval, že to bylo nouzové řešení, aby mohl dostát svým závazkům, ale moc jej to neoslovilo. „To není pro mě, chybí mi, že nevidím, jestli se studenti mračí, nebo jestli si dělají poznámky,“ postěžoval si.
Pak moderátorku ujistil, že stále používá starý tlačítkový telefon, takže objevování kouzla nových technologií u něj rozhodně neprobíhá. „Obávám se, že moje ruce nejsou citlivé na moderní telefon. Doma mám ipad, na kterém si ráno čtu noviny, tak na něm už jsem se to trochu naučil, ale takovýhle přístroj tedy ne,“ ujistil. Navíc neví, proč by všechny tyto vychytávky měl mít, když vše potřebné udělá na počítači. „Mně stačí, že si s tím může zavolat, napsat esemesku, nebo když vidím nějakou půvabnou dámu, tak si jí vyfotit. Ale jinak já nevidím, na co to může být,“ kroutil hlavou. V Institutu prý má „nafoukance moderních technologií,“ kteří se mu za to smějí. Ale pak jednou do jedné jeho knihy potřebovali fotografii a tvrdili mu, že z jeho telefonu nebude dost kvalitní. A ukázalo se, že to tak není.
Moderátorka od výkonu Klausova telefonu raději přešla k jinému tématu a zajímalo jí, jak dlouho se podle něj bude naše ekonomika z koronakrize vzpamatovávat. Klaus opáčil, že ačkoliv se ekonomii teoreticky věnoval, statistiku má za oblíbenou disciplínu a považuje se za člověka čísel, tak „obdivuju ty ekonomické génie, kteří dneska říkají, že HDP poklesne o tolik a tolik procent“. On by si na takto odvážné soudy netroufl. Odhadovat dnes, když ještě ani nevíme, jak dlouho bude karanténa trvat, o kolik procent poklesne ekonomika, to Klausovi přijde směšné.
Na druhou stranu si však uvědomuje, že třeba zadlužení rozpočtu, které nás čeká jen kvůli již schváleným věcem, bude tak vysoké, že proti tomu budou zcela nicotné i rozpočtové pokusy Nečase s Kalouskem. A to mu i ty tehdy přišly „šílené“.
Vláda podle něj bude muset nést odpovědnost za provedená opatření, zejména vůči podnikatelům, které přinutila zavřít. S výdaji, které vláda roztočila, ale nesouhlasí. Pomáhat by se podle Klause mělo „jen nejkřiklavějším případům“.
Řada podnikatelů podle něj má možnost fungovat. K ekonomice v časech koronaviru ještě přidal historku. Všiml si, že dnes se nechodí „na pivo“, ale „s pivem“. „Já jdu u nás v Kobylisích k hospůdce, tam mi přes okénko dají půllitrový kelímek, a já jdu na procházku a každých čtyřicet metrů se zastavím a loknu si,“ popsal svou současnou zkušenost exprezident. Stal se z toho podle něj v podstatě sport. „Že nechodíme na pivo, ale s pivem, to je podle mě šílenství koronavirové epochy,“ dodal.
Jako premiér vždy začínal své rozpočtové úvahy od příjmů. „Vždycky jsem se nejdříve ptal, kde se ty peníze vezmou, pak na co se dají, a nakonec co jiného se ve výdajích škrtne,“ popsal svůj přístup. A škrtat podle něj opravdu jde. „Zrušte všechny ty blbosti spojené s globálním oteplováním, zrušte Green Dealy a všechny další nesmysly, zrušme podporu politickým neziskovkám,“ jmenoval z hlavy.
A šel by ještě dál a rušil rovnou celé úřady. Jmenovat nechtěl, ale podle něj se v těžkých časech ukázalo, že některé úřady jsou celé měsíce zcela k ničemu.
Ministr financí se ale podle něj nesmí bát, což dokázal osobním příběhem, když musel na jaře 1990 škrtat v rozpočtu ve všech oblastech. Očekával drsné návštěvy od horkokrevných horníků, kterým se škrtlo opravdu dost. Jaké ale bylo jeho překvapení, když jako první přišli protestovat umělci filmaři. „Přišli ti velcí umělci, co byli velkými režiséry už za komunismu, a začali mi vykládat, že si představovali, že teď teprve budou dostávat pořádné peníze na své filmy,“ vzpomínal. Přitom se jednalo o filmařskou elitu, která se podle něj skutečně i za komunismu měla ve srovnání s většinou populace „jako prasata v žitě“.
Podpora kultury by podle něj měla být skutečně uvážlivá. On sám uznává, že základní kulturní infrastruktura jako Národní divadlo nebo Česká filharmonie by podporovány být měly. Ale představa, že jen v Praze bude vydržováno z veřejných zdrojů třeba 280 divadel, to je podle něj zcela mimo. Divadlo podle něj může být soukromý byznys se vším všudy. A soukromý byznys musí počítat s tržními výkyvy.
„Můj první politický střet byl s filmaři a není náhodou, že dnes tito lidé křičí taky,“ uzavřel. Druhou podobnou zkušenost prý jako ministr udělal s vědci, kteří si také představovali, že teď budou dostávat ještě více.
Tehdy prý prostě škrtl ve všech výdajích 20 procent a stěžujícím řekl, že to bohužel nejde. Něco podobného by doporučil i současné vládě. Obává se ale, že s koncepční prací bude mít trochu problém, protože v té vládě není jediný ekonom. „Já tam žádného nevidím, koho bych považoval za ekonoma s velkým e. Který by se vyznal v makroekonomii,“ kroutil hlavou.
Trapný, směšný Hřib. Já si to pamatuju, jak to bylo
Dalším výbušným tématem se stala Evropská unie a její budoucnost. Klaus hned na úvod řekl, že dlouhodobě říká, že EU je historický omyl, který nikdy neměl vzniknout. Takže současná situace, kdy stoupá odpor v členských zemích a Ursula von der Leyenová se narychlo omlouvá, jej nepřekvapuje. „Já od ní nic nečekal, takže mě v ničem nezklamala,“ ujistil. Lidé, kteří měli iluze, tak zklamaní jsou.
K tomu, že EU neřešila koronavirovou epidemii na celoevropské úrovni Klaus dodal lakonické „naštěstí“. „Vždyť si to představte, kdyby paní von der Leyenová nebo Jourová začala hledat nějaké evropské řešení. To je hrůza hrůz. Ještě štěstí, že několik měsíců mlčely a na nic se nezmohly a že to musely řešit státy. Protože stát je základní entitou, kromě jednotlivce a rodiny,“ myslí si.
Třeba Schengenský prostor, nyní de facto zrušený, Klaus podle svých slov kritizoval od začátku, i když si všichni ťukali na čelo. Hranice není podle něj možné zaměňovat za „železnou oponu“, za kterou jsme byli před rokem 1989.
Aktuálním tématem, které právě v průběhu rozhovoru vyskočilo na monitorech, se stal výrok primátora Prahy Zdeňka Hřiba k výročí Pražského povstání, že Sověti nenesou hlavní zásluhu za osvobození Prahy, a nic na tom nezmění, že si ji připisují.
„Pražský primátor je hloupý a nemocný člověk,“ reagoval okamžitě Václav Klaus. Nic jiného se o něm prý říci nedá. Václav Klaus připomněl, že je pamětníkem a v době Pražského povstání mu byly 4 roky. Takže si tehdejší události pamatuje a Hřib by podle něj raději neměl vykládat nic. „Ta karikatura druhé světové války vzniká u několika našich hrdinných starostů a primátorů. A já jsem si myslel, že už nejde dějiny takto přepisovat,“ kroutil hlavou bývalý prezident. Jsou to podle něj „neuvěřitelné a úděsné věci“ a nic jiného se k tomu říci nedá.
Jen připomněl, že za druhé světové války zahynulo na území Československa asi 180 amerických vojáků a 144 tisíc vojáků Rudé armády. „Pokud primátor tato čísla nevnímá, tak je to trapné, smutné a směšné.“
Podobně i obavy o život starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře a Pavla Novotného z Řeporyjí vnímá tak, že to nemůže nikdo rozumně myslící myslet vážně. „Představa, že by světovou velmoc napadlo posílat sem jednoho agenta s nějakým jedem a nechat to ještě všude rozkecat? To je dětinství, které fakt nemá obdoby,“ kroutil hlavou.
Často si prý vzpomíná na rozhovor na konferenci s jedním ruským vědcem, který mu řekl: „My jsme udělali některé šílené věci. Ale nejsme blázni“. Představa agenta se smrtelným jedem, tomu prý skutečně může věřit jen blázen.
A Václav Klaus je šokován, kolik takových bláznů se tu vyrojilo.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: jav
