„Žijeme v Rakousku. Na Ukrajině se nedá dobře a spokojeně žít už dávno. Oligarchové, sobecké zájmy, korupce. A co teprve teď, když se tam střílí,“ říká Vitalij, ve tváři výraz svatého na kříži, a čeká. Je ajťák a navštívit Vatikán přijel s manželkou a s malou dcerkou.
Teď stojíme v dlouhé frontě na vstup do baziliky svatého Petra na Svatopetrském náměstí v Římě. A čekáme. Ale Věčné město je jako nekonečná kniha plná podobných příběhů.
U svatého Petra
V tu dobu jsem se v ní potkal s Vitalijem. Povídali jsme si i o tom, že Putin je zbabělec, který si dovolí na slabou a rozkradenou Ukrajinu, ale dál do Evropy nepůjde, protože i tam má obrovské problémy.
Vitalij prohlásil, že se občas stydí za své krajany, protože se někdy chovají jako utržení ze řetězu a omlouvají to tím, že jsou váleční uprchlíci. „Jsem si vědom obětí, co bratři přinášejí u nás doma. Ale hlasy odporu vůči válce sílí a až získají navrch, přestanou nám ostatní pomáhat,“ poznamenal.
Ostatně v Římě jsem za dobu své návštěvy napočítal čtyři turistické skupiny s průvodkyní s modrožlutou vlajkou v ruce. U stanice metra Piramide, kde opravdu stojí kamenný jehlan, se nachází ukrajinský obchod také s popsanou vlajkou, kterých je však po městě vyvěšeno minimum. „Jsme první ukrajinský obchod v Římě. Založil jsem ho před osmnácti lety. Podporuji Ukrajinu tím, že prodávám zboží odtamtud. Přeju si, aby se Rusové vrátili domů a byl zase klid,“ řekl italský majitel.
Frontu na Svatopetrském náměstí mezitím bavil možná „veselými bonbónky“ anebo „božím lechtáním“ povzbuzený snědý chlapík z Afriky. „Haleluja, haleluja. Všichni jsme boží děti. I ty, ty a ty. Tak tančeme a zpívejme,“ vyřvával a šel v tom příkladem. Mezi sloupy kolonády je často vidět i pár stanů. Čekání bylo odměněno „božskými pohledy“, bazilika je opravdu impozantní.
Uprchlíci z Antarktidy
Pod sloupy kolonády objevím podivnou dvojici. Na židli před sebou mají na cedulce oznámení: „Ambasáda Knížectví Antarktida (Jugoslávie) u Svatého stolce, Italské republiky a Organizace spojených národů“, a nad ním modrá obdélníková vlajka s bílým puntíkem uprostřed. Divné, když krajina kolem jižního pólu Země je podle Antarktického smluvního systému nadnárodním územím určeným pouze pro vědecké účely...
„Vy jste uprchlíci z Antarktidy? Takové jsem ještě neviděl,“ zasměju se. A tak se dozvím těžko uvěřitelný příběh za hranou magického realismu. Posuďte sami...
„Jsme z chorvatského Záhřebu. Kvůli politickým názorům nám tam ukradla vládnoucí politická klika tři byty. Léta se s tím snažíme bojovat. Byli jsme snad u všech soudů. Nakonec jsme si, abychom kauzu dostali na mezinárodní pole, založili vlastní knížectví. Z právního hlediska jsme tedy státem a kauza by měla být řešena Mezinárodním soudním dvorem v Haagu. Zatím jsme ale neuspěli. Na Svatopetrském náměstí se ukazujeme pět let a ve Vatikánu nás zatím nepřijali. Ale nechceme zájem médií, bojíme se o život,“ řekl on.
Dvojice je totiž syn s matkou, která to celé vymyslela, protože je údajně schopná právnička známá po celém Chorvatsku. Více podrobností jsem se nedozvěděl. Dvojice byla dost tajnosnubná. Jen mi ještě řekli, že ve snahách je podporuje nejmenovaný italský mecenáš.
Fotogalerie: - U svatého Petra
Může v tom být souvislost, ale nemusí. Před rokem se v médiích – u nás s ní přišla ČTK – objevila zpráva, že téměř 700 lidí naletělo italským podvodníkům, kteří nabízeli k prodeji občanství neexistujícího státu na Antarktidě. Poplatek za občanství „Teokratického státu svatého Jiří na Antarktidě“ se pohyboval v přepočtu od 5 do 25 tisíc korun. Budoucím občanům slibovali daňové úlevy nebo výjimku z povinného očkování proti covidu-19. Italská policie však 30člennou skupinu včetně 72letého generála finanční policie v penzi zadržela a její nekalý zisk odhadla na v přepočtu zhruba deset milionů korun.
Uprchlíci z jihu a z východu
V Římě, přesněji v několika místnostech Palazzo delle esposizioni, se právě koná výstava vítězných fotografií nejprestižnější mezinárodní soutěže World Press Photo 2023. Letos ji vyhrál ukrajinský fotoreportér Jevhen Maloletka za snímek zachráněné těhotné ženy po ruském bombardování Mariupolu.
Z mnoha dechberoucích fotografií jsem se dlouho díval do tváří Afričanů. Jde o soubor španělského fotografa Cesara Dezfuliho nazvanou Passengers, tedy Cestující. Vypráví o cestě migrantů z guinejského města Mamou přes větší část Afriky právě do Itálie, přesněji do jihoitalských městeček Carovigna a Palagiano.
V ulicích městského centra moc bezprizorních lidí vidět není. Když se ale člověk vydá metrem – v Římě jsou zatím jen dvě linky – a příměstskými vlaky na periferii, jako by se dostal do jiného světa.
Osobně jsem zajel na předměstí Ostia na břehu Tyrhénského moře. Večer na tamním náměstí na sebe pořvávaly skupinky arabských chlapců a jejich otcové popíjeli v blízkých čajovnách teinový nápoj. Na veřejné pláži zase hlučela duc, duc párty. Ráno bylo vidět, že tato lokalita čistotou příliš neoplývá a návštěvník se rád vrátil těch třiadvacet kilometrů do ulic Věčného města.
Tak pravila Fallaci
Nedá mi to, než tady politicky nekorektně ocitovat ze světového bestselleru Hněv a hrdost, který autorka Oriana Fallaci napsala po útocích na newyorská dvojčata roku 2001 a nazvala „kázáním“.
Půvabná válečná zpravodajka, která zemřela v roce 2006, byla z těch, na které se prostě nedá zapomenout. Pocházela z Florencie a působila v oblastech Blízkého východu, Latinské Ameriky, ve Vietnamu a roku 1956 i v Maďarsku. Jásiru Arafatovi vyčetla smrdutý dech, ajatolláha Chomejního, s nímž dělala rozhovor jako jediná žena, nazvala tyranem. Miloš Zeman zmiňoval její jméno při argumentaci proti islámu před českými studenty žurnalistiky, načež jim vyčetl, že ji neznají.
„Povězte mi, Svatý otče, je to pravda, že jste před časem poprosil služebníky Alláhovy o odpuštění za křížové výpravy, které Vaši předchůdci vedli za osvobození Božího hrobu? Prosili Vás ale vůbec někdy služebníci Alláhovi za odpuštění, že se Božího hrobu zmocnili? Omluvili se vůbec za to, že více než sedm století ovládali superkatolický Iberský poloostrov, celé Portugalsko a tři čtvrtiny Španělska, takže kdyby je v roce 1490 Isabela Kastilská a Ferdinand Aragonský nevypudili, mluvili bychom arabsky?“ To napsala Oriana Fallaci například v „kázání“ – Jan Pavel II. v roce 2000 poprosil o odpuštění za hříchy katolíků v minulosti – do závorky.
A o kus dál pokračovala: „Nejsvětější Otče, při vší úctě mi připomínáte německé židovské bankéře, kteří ve třicátých letech půjčovali Hitlerovi peníze v naději, že se zachrání. A kteří o pár let později skončili v pecích jeho krematorií.“
Fotogalerie: - Římské elegie
Drsná kritička islámu se o kus dál k papeži v závorce vrátila: „Ještě jednou, Svatý otče: kdy konečně přijdete k rozumu? Proč ve jménu Jediného Boha neubytujete tyto své bratry v prostorném Vatikánu? Pochopitelně za podmínky, že nebudou srát v Sixtinské kapli a nebudou močit na Michelangelovy sochy ani na Raffaelovy obrazy.“
A tehdejšímu italskému premiérovi – úřad zastával Silvio Berlusconi – vzkázala: „Vždyť mešity v Miláně, Turíně a Římě jednoduše přetékají teroristy nebo kandidáty terorismu, kteří sní o tom, že vyhodí do vzduchu naše zvonice a chrámy. Jsou lidé z Vaší tajné služby tak neznalí, tak bázliví? Jsou Vaši úředníci tak tupí?“
Ošklivé výročí
V rozkvetlém, prosluněném a tedy i radostném květnu si ale v Římě připomínají jednu dost šokující událost. Před 42 lety byl spáchán na Jana Pavla II. atentát a moc nechybělo, aby musela konkláve volit jeho nástupce. Dost obšírně o tom referují anglicky psané italské noviny Wanted in Rome. V květnu roku 1981 po něm přímo na Svatopetrském náměstí střílel turecký radikál Mehmet Ali Agca, který patřil k nacionalistické organizaci Bozkurtlar alias Šedí vlci. Zasáhl ho celkem čtyřikrát a papeže kvůli těžkým zraněním lékaři dlouho a komplikovaně léčili.
Agca, jenž měl na triku i vraždu šéfredaktora tureckých novin Milliyet Abdiho Ipekciho, byl v Itálii odsouzen na doživotí, díky papeži – požádal věřící, aby „se modlili za mého bratra, kterému já jsem upřímně odpustil“ – omilostněn, ale po vyhoštění v Turecku okamžitě uvězněn. V roce 2006 byl podmínečně propuštěn, avšak po osmi dnech z vůle Nejvyššího tureckého soudu putoval opět za mříže. V roce 2010 byl z ankarské věznice Sincan propuštěn.
Následně Agca ve své knize Slíbili mi ráj: Můj život a pravda za útokem na papeže napsal, že otcem myšlenky na atentát byl ajatolláh Chomejní, jenž mu prý řekl: „Musíš zabít papeže ve jménu Alláha. Musíš zabít mluvčího ďábla na zemi.“ Předtím však to samé tvrdil o sovětských a bulharských tajných službách či o samotném Vatikánu, takže jeho nové obvinění moc důvěry nevzbudilo.
Bloumání Římem
Kdo viděl seriál Borgiové z let 2011 až 2014, který byl natočen i v české koprodukci, tak v něm zaznamenal řadu českých herců. Miroslava Táborského, Marka Vašuta, Karla Dobrého anebo Matěje Stropnického, který v něm – to byl ještě členem předsednictva Strany zelených – souložil s Lukrécií Borgiou. V seriálu se v každém dílu objevuje Andělský hrad. Původní mauzoleum císaře Hadriána, později papežská pevnost a dnes muzeum. Odtud se lze dostat do ulic Věčného města po Andělském mostě. Často ale návštěvníka otravují nenechaví prodejci všeho možného.
„To je náramek pro tebe, bratře z Čechie,“ podaroval mě na mostě Afroevropan, který se s každým zdravil, jako by tudy procházela celá jeho rodina. Když jsem si cetku vzal a nejevil další známky bratření, sdělil: „Pět euro!“ Když jsem mu odvětil, že to je dar a proto si ho nechám, těžko postřehnutelným mávnutím ruky si ho vzal zpátky. Takže dar nedar.
Podobných vykuků je v centru dost, ale na to, že jde o „metropoli všeho katolického křesťanstva a mekku obdivovatelů umění,“ není situace až tak žalostná. Při srovnání, co se týče čistoty a relativního bezpečí, třeba s takovou Paříží, má Řím navrch. Každou noc jeho ulice projíždějí čistící vozy a úklidové čety. Věčné město se prostě člověku dostane pod kůži.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
