Ze tří různých internetových zdrojů pochází dnešní témata pravidelného přehledu mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Musím říct, že jsem si nad všemi postupně měřil tep i krevní tlak a přemýšlel jsem, jestli se mám nechat hospitalizovat v nějakém zařízení, kde by mi pomohli s pohledem na svět. Jinými slovy měl jsem pocit, že jsem se zbláznil já, nebo někdo jiný. První důvod k téhle úvaze mi poskytl Jiří X. Doležal středečním článkem na stránkách Reflexu, v němž burcuje velice bojovně a nekompromisně proti hlavě státu pod titulkem ‚Prezident republiky opět vyzval k násilí na novinářích‘. Tak jsem od pana Doležala očekával, neboť článek má, když se vytiskne, půldruhé strany, že to bude něco zásadního, když tedy prezident opět vyzval k násilí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Kdo je pro Vás nejmíň oblíbený člen kabinetu?Anketa
Pár dobře umístěných facek vedlo JXD k zamyšlení
To podle něj určitě byla zejména tedy v rezidenci jednoho ze dvou nejmocnějších mužů na světě „zásadní“ výzva, která určitě měla rozpoutat světovou válku proti médiím a novinářům. „Myslím si, že pan Doležal asi zrovna slyšel trávu růst, když se to dělo, ale to nevadí. No nicméně pointa se nachází až v závěru článku, v posledním odstavci, který má sedm řádek. A jde v něm o to, že prezident navštívil v úterý během cesty po severní Moravě obec Jakartovice a tam řekl na dotaz diváka, co dělat s novináři, kteří jej napadají: ‚Někdy mám pocit, že pár facek, dobře umístěných, by taky bylo na správném místě‘. Z toho pan Doležal usoudil – a doslova píše – že prezident republiky ‚vysvětluje národu, že je dobré páchat fyzické násilí na novinářích‘,“ popisuje Petr Žantovský směr úvah novináře Reflexu.
Co soudíte o britské královské rodině?Anketa
Jiří X. Doležal dokonce došel k závěru, že je načase vyzvat k odbornému posouzení mentální způsobilosti Miloše Zemana nadále vykonávat prezidentský úřad. „A to už v předchozích výtkách na jeho adresu naznačuje, že prezident trpí nějakou formou demence, Alzheimera a podobně. Ale to pro něj není úplně to nejpodstatnější. Podstatné je, že prezident prohlásil, že ‚pár dobře umístěných facek by bylo na správném místě‘. Tak se zamýšlím nad svým životem a shledávám podle logiky pana Doležala, že jsem dlouhou dobu žil špatně, protože když jsem vychovával se svou stejně trpělivou manželkou naši dceru, tak jsme v jejích dost pubertálních dvanácti, třinácti letech často diskutovali po večerech v její nepřítomnosti, zda by nebylo dobré udělit jí ‚pár výchovných facek na správné místo‘, nebo jí dát na zadek, což jsme i jednou nebo dvakrát dokonce udělali, když se málem pádem pozadu z okna zabila, ačkoli jsme jí opakovaně řekli, že si do něj tak sedat nemá,“ vzpomíná mediální odborník.
Na novináři Reflexu by se psychiatr vyřádil
Dceru od pádu zachránili, ale ta následně schytala výprask. „Teď bych měl asi na sebe podat trestní oznámení, že jsem se dopustil násilí na jedinci, protože jsem vlastní dceři nařezal na zadek. Podle logiky Jiřího X. Doležala jsou slova o ‚pár dobře umístěných fackách na správné místo‘ zřejmě výzvou k páchání násilí na skupině obyvatel, konkrétně na novinářích. No já se zas domnívám, že by bylo načase vyzvat k odbornému posouzení mentální způsobilost pana Doležala dále vykonávat novinářskou práci. Protože tenhle výtrysk hlouposti, nevědomosti, ignorance, nenávisti, zášti, zapšklosti a subjektivní předpojatosti by určitě lecjakého kolegu – už jsem dříve říkal, že pan Doležal kdysi studoval psychologii – zajímal. Možná nejen psychologa, ale i psychiatra, a ten že by se docela vyřádil,“ míní Petr Žantovský.
Psali jsme:
Z podobného soudku je i druhý článek, který rozhodně nejde opomenout. „Jeho autor by možná zasloužil dokonce ještě silnější lékařské analyzování než pan Doležal. Mám na mysli pana Šafra, jak jinak. To by člověka nenapadlo, takový skvělý novinář a on napsal ‚Politicky nekorektní pohádku o jedné zemi, která se proměnila v blázinec‘. Tak to jsem si hned na začátku položil otázku, jestli jsem blázen já, nebo někdo jiný, protože patrně v blázinci jsme i podle pana Šafra. Jenom není jisté, kdo z nás je vlastně blázen. Pan Šafr mi v tom úplně jasno neudělal, ale řekl bych, že trochu víc jasno v tom mám. Díky jeho článku jsem se dozvěděl, že v Česku žije ‚mnoho, mnoho dementů‘. Pokračuji v citaci: ‚Tolik, že veškerá moc v zemi je v jejich rukou‘. Pan Šafr se domnívá, že v naší zemi je veškerá moc v rukou dementů,“ upozorňuje mediální analytik.
Dementi si už podruhé zvolili svého prezidenta
Přitom v naší Ústavě se píše, že veškerá moc je v rukou lidu. „To tedy znamená, že náš lid je samý dement, což je celkem jednoduchá implikace, na to nemusí mít člověk vysokoškolské vzdělání z matematiky. Dále pan Šafr píše, že ‚dementi si už podruhé zvolili svého prezidenta‘. On píše ‚neustále opilého‘, to nebudu rozebírat, protože pan Šafr nepředkládá žádnou statistiku, kolikrát měřil panu prezidentovi přítomnost alkoholu v krvi a s jakými výsledky, kolikrát měl pan prezident více, nebo méně než jedno promile v krvi. K tomuto tvrzení ‚neustále opilý‘ od něj neexistuje žádná statistika, která by ho podpořila, čili nemá cenu se tím tvrzením zabývat, neboť je pouze jeho domněnkou,“ vysvětluje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Miloš Zeman
Nicméně zabývat se hodlá slovem ‚dementi‘, jak lid v Česku novinář Šafr nazývá, a tomu, že si „podruhé zvolili tohoto člověka za svého prezidenta“, což on vnímá velice negativně. „Když to vezmu čistě z pohledu matematických logických úvah, tak jestliže si dementi zvolili prezidenta, prezident je plodem mysli dementů, což dále znamená, že sám je patrně také dementní. Ale ani k tomu nedokládá pan Šafr žádný argument, který by stál za racionální debatu. Dále nám tenhle pan Šafr, vynikající novinář z vynikajícího a velice korektního konspiračního webu Fórum24, píše, že pan prezident – to se zase vrací ke kauze novičok – prohlásil, že tahle země dementů vyrábí nervově paralytické jedy, kterými je možné zabíjet bývalé agenty,“ připomíná mediální odborník.
Než se ztrapňovat psaním o fašismu, je lépe o něm něco vědět
Není však přesvědčen, že to prezident řekl právě takto, že se v naší zemi takové látky vyrábějí. „Mám pocit, že prezident odrecitoval zprávu zpravodajské služby, která říkala, že s touto látkou se experimentovalo za účelem vědeckého výzkumu už i proto, že máme protichemickou jednotku v rámci spojeneckých sil NATO. Taktéž jsem se dozvěděl z německých veřejných zdrojů, že se tamní tajné službě podařilo získat vzorek nervově paralytické látky novičok, když člověk, který ji vyvinul, vynesl na Západ recept a před šesti lety ho dokonce vyvěsil na internetu. Na rozdíl od pana Šafra se tak nedomnívám, že prohlášení prezidenta o tom, že jsme tu zkoumali nějakou látku za účelem odborného výzkumu, je nějakým zásadním proviněním proti koneckonců dementnímu lidu, který si toho prezidenta zvolil, že,“ poznamenává Petr Žantovský.
Tomio Okamura
Autor však se svými výlevy nekončí u prezidenta a dál to v článku bere hlava nehlava, takže nemůže zapomenout ani na Andreje Babiše. „Pana premiéra celkem jednoduše označí za zloděje, pana Okamuru a jeho stranu SPD za fašisty. To mě obzvláště zaujalo, protože by mě dost zajímalo, jestli pan Šafr vůbec tuší, co to je fašismus, jaké jsou jeho definiční znaky a jestli je splňuje SPD. Já bych mu s dovolením doporučil – a může si o ní přečíst i na stránkách Parlamentních listů – knihu Noëla O'Sullivana ‚Fašismus‘, kterou jsem před dvěma týdny analyzoval. Tam by se o něm mohl něco dozvědět, místo aby se dopouštěl trapasů a vyzrazoval na sebe, že o tom nic neví, zato hodně silnými slovy se vyjadřuje,“ doporučuje mediální analytik.
Politicky nekorektní pohádka je největším blábolem kvartálu
Šafrův článek končí tím, že v této zemi dementů je možné všechno, že to je jeden velký blázinec, a obává se, že naše země ukazuje směr, kterým se bude ubírat celé lidstvo. „Moc by mě zajímalo, jestli naše země někdy v dějinách s výjimkou doby Karla IV., a to ani v časech Jana Lucemburského nebo habsburské panovnice Marie Terezie, ukazovala světu směr, kterým se ubírat. Myslím, že ne. A pokud, tak jedině v oblastech, jako jsou oční čočky, polarograf či výzkum rakoviny a podobně. Ale v jiných směrech jsme toho nikdy moc nepředvedli, takže ani v tomto směru naše země plná dementů asi nepředvede nic, co by mohlo pana Šafra překvapit. Každopádně jeho text ‚Politicky nekorektní pohádka o jedné zemi, která se proměnila v blázinec‘ považuji za největší blábol, jaký jsem v tomto kvartále v našich médiích četl,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Ani třetí pro dnešní Týden v médiích vybraný článek si s dvěma předchozími pranic nezadá. „Nejneuvěřitelnější věc se skrývá pouze v titulku, aneb ďábel je skryt v detailu, ale je to velmi nebezpečný ďábel. Na serveru EuroZprávy.cz vyšel ve středu článek, který se jmenuje: ‚Temná minulost Sovětů? Napadením Polska rozpoutali druhou světovou, národ přestal existovat‘. V textu je představena jakási analýza předválečného vztahu Stalinova Sovětského svazu a Hitlerova Německa, do značné míry historicky korektní. Popisují se tam geopolitické a mocenské vztahy těchto dvou velmocí, vedoucí k podpisu dohody známé jako pakt Molotov-Ribbentrop o neútočení,“ líčí mediální odborník s tím, že k tomu, proč se nad tím pozastavuje, ho vedou minimálně dva důvody.
Autor zamlčel informaci, kterou by mohl znát z deváté třídy
Začne tím snadnějším, ale sofistikovanějším. „Tenhle autor je podepsán jako EuroZprávy. To pak člověk neví, jestli Euro je křestní jméno a Zprávy příjmení, nebo naopak, ale to je celkem vedlejší. Tak tenhle autor nám zatajuje jednu ‚maličkost‘, když píše, že Stalin nikdy neměl zájem na kolektivní bezpečnosti a vlastně všechny předválečné smlouvy vedly jenom k tomu, aby se dohodl s Hitlerem. To přece není pravda. Každý, kdo v životě navštěvoval alespoň základní stupeň školství, by mohl vědět – tuším, že z deváté třídy základní školy, alespoň za nás to tak bylo – že Stalin nevyslyšel Benešovo volání po naplnění smlouvy, protože vázala vojenskou pomoc mezi Československem, Francií a Sovětským svazem na stanovisko Francie,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Aniž by mínil dělat tehdejšímu vůdci Sovětského svazu advokáta, tak připomíná, že Stalin v té době celkem jednoznačně prohlásil, že smlouvu naplnit nelze, protože Francie ji odmítla dodržet. „A tím, že ji odmítla dodržet, by se Sovětský svaz ocitl v pozici toho, kdo vyhlásil Německu válku. To v tu chvíli nechtěl, ani nemohl. Takže to, že byla smlouva nedokonalá, že vztahy mezi jednotlivými jejími signatáři nebyly dobré, že třeba Beneš nebyl ve skutečnosti tak obratný diplomat, jak se nám vždy tvrdilo, je všechno možné. Každopádně je pravda, že Sovětský svaz do té války jít nemohl, protože jí sám zabraňoval. Mimo jiné v důsledku té smlouvy, kterou měl s námi a s Francií. To nám ovšem autor EuroZprávy zamlčuje, ale to je taková opravdu sofistikovaná věc, kterou nemusí každý vědět,“ přiznává mediální analytik.
Propaganda přepisující dějiny, jak to nezkusil ani Bernd Posselt
Ale to, co považuje za opravdu nebezpečné, je titulek. „V něm totiž čteme, že Sověti napadením Polska rozpoutali druhou světovou válku. Doteď jsem se domníval, že Polsko napadli Němci v září 1939, a tím druhou světovou válku rozpoutali. A tady mi autor EuroZprávy sděluje novinku, že tedy ne, že Polsko napadli Sověti, a tím druhou světovou válku rozpoutali oni. Tohle snad už není ani na zkoumání nějakým lékařským kolektivem, tady už je to na zkoumání někým úplně jiným. A historici to nejsou, ti v tom mají jasno. Tady se děje nějaká propaganda, která chce přepisovat dějiny. Ale tak zgruntu, že se o to takovým způsobem dosud nepokusil ani Bernd Posselt, a to je co říct. Takže za nejnebezpečnější mediální výkon tohoto týdne považuji tento titulek,“ uzavírá přehled mediálních kuriozit tohoto týdne Petr Žantovský.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jiří Hroník
