Václav Havel přesvědčil Clintona, aby neskončila "Svobodka". Madeleine Albrightová a příběh se škubanou slepicí. Takto Michael Žantovský a americký velvyslanec slavili konec války v Plzni

Úvodní zdravici pronesl americký velvyslanec v ČR Stephen B. King, který mj. řekl: „…Pracujeme na tom, aby hrozby našeho způsobu života a našich sdílených hodnot jako hrozby, které se objevily v roce 1938 a 1968, aby se již nikdy neopakovaly… Svoboda něco stojí, je to hodnota, za kterou budeme muset bojovat…“ Jeho slovům a dalšímu programu naslouchalo několik desítek přítomných nejrůznějšího věku.

Kde je Václav Havel, kreativní rebel….!

Anketa

Kdo byl nejhorším ministrem obrany?

10%

24%

50%

hlasovalo: 6360 lidí

Druhý zástupce USA byl v prvním bloku Plzeňských rozhovorů Thomas Dine – bývalý prezident rádia Svobodná Evropa. Činný v pěti neziskových komisích a současný předseda Amerických přátel České republiky, místopředseda Freedom House, členem představenstva židovské federace Velkého Washingtonu a Umělců pro lidská práva. Byl také politickým poradcem senátora Tedda Kennedyho v roce 1979 až 1980 . „Zprostit se strachu je velice důležité…,“ uvedl na úvod a poté prohlásil, že ve společnosti, kde chybí myšlenková svoboda, nemůže probíhat ani kritické myšlení.

„Doba prezidenta Havla, rebela, kreativního, který vyvedl české země z jha ruské moci, z komunistického světa do svobody. Dovedl ji do EU. Měl tři cíle – NATO, EU a rádio Svobodná Evropa z Mnichova do České republiky. To se mu povedlo a zajímavé je, že prezident USA, Bill Clinton, si přál zastavit činnost rádia, jako relikt studené války,“ uvedl dále Dine. „Prezident Havel musel přesvědčit amerického prezidenta, aby nedával červenou kartu rádiu a aby mohlo dále vysílat. Samozřejmě, musel jet do Washingtonu, bylo mezi pány prezidenty několik telefonických rozhovorů. Vyhrál a jsem mu za to vděčný. Tehdy rádio za jeden dolar měsíčně sídlilo v bývalé budově Federálního shromáždění vedle Národního muzea na Václavském náměstí. To byla „naše okupace“ této budovy a je to určitý ironický moment v historii,“ podotkl úsměvně.

I přes Clintonův nesouhlas….

„Byl jsem najat jako ředitel rádia Svoboda, abych jej zachránil od vymazání z povrchu zemského. Bill Clinton chtěl ukončit jeho činnost, několik členů Kongresu jej v tom podporovalo,“ kritizoval bývalého amerického prezidenta Thomas Dine. „V roce 1990 jsem byl tedy najat a v roce 1998 jsem nalezl, jak změnit zákon a legislativu tak, aby v ní bylo uvedeno rádio Svobodná Evropa jako Rádio Svoboda. Vždy jsem byl zaujat svobodou, a byla to především svoboda projevu a to vše toto rádio představovalo. Rozhodl jsem se změnit po přestěhování z Mnichova, po studené válce. Byl to skutečně relikt minulosti,“ zavzpomínal bývalý ředitel. „Vždyť se tu chovají jako Sověti, vždyť oni mluví o vedení a o dělnících, pracujících, to je skutečně strukturované prostředí, kde se vyskytují i proletáři! Zavedl jsem tu tedy postsovětské myšlení, jiné uspřádání a rádio začalo vzkvétat, ovšem jiným způsobem,“ pochlubil se přítomným. „Ono vysílalo na krátkých vlnách. A jak spadla železná opona v Berlíně a pak v Sovětském svazu, už nikdo neposlouchal ty krátké vlny, byly to vždy FM. Já jsem tady viděl, jak lidé v autech kouří, pijí kávu a mají naladěné FM frekvence – hudbu, zprávy a tak dále. Dnes je už i televizní vysílání a internet.“

Postavit se nejen terorismu

„Když máme NATO, proč bychom se vzdávali Rádia Svobody? Oslovil jsem příslušné orgány a začali jsme vysílat do Íránu, Iráku, Aghánistánu, Pákistánu. To jsou důležitá místa. Když došlo k útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku, a po útoku na Pentagon 11. září 2001, mne oslovila česká vláda a americké velvyslanectví a říkalo - vy musíte z toho baráku pryč, i když Václav Havel byl na toto místo hrdý. Oni si přáli zabránit možným útokům a to jsem plně chvátal. Já jsem se ale stavěl na odpor, myslel jsem, že se tím poddáváme terorismu,“ pokračoval Dine. „ Nakonec bylo nalezeno symbolické místo na Hagyboru. Místo, odkud odcházeli Židé do Terezína, místo otrocké práce během nacistické okupace. I toto personifikuje úlohu a misi Rádia Svoboda, které je zosobněním svobody. Ta organizace dnes zůstává ikonou, má i nadále nebezpečné úkoly, podává svědectví,“ ocenil Rádio Svoboda Thomas Dine. „ Když se příslušníci Islámského státu odpalují uprostřed lidí v Kábulu, když 15 lidí bylo tehdy zabito, tři z nich byli novináři Rádia Svoboda. Dnes rádio oslovuje více než 30 miliónů lidí ve dvaceti zemích, kde lidé mluví pětadvaceti různými jazyky. Odešel jsem z rádia koncem roku 2005, nicméně zůstávám ponořen do české reality. Spolu s manželkou a se psem jsme tu byli srdečně přijati. Svého psa jsme pohřbili na psím hřbitově nad Prahou, takže tady máme citové pouto a takto zůstane i po zbytek našich životů. Nezisková organizace z Washingtonu, Přátelé České republiky, posiluje přátelské, blízké vztahy,“ uvedl před publikem.

Trump a Zeman

„Jaký je dnešní život v tomto světě?,“ položil si dále otázku Dine. „Svoboda tisku je dnes napadána. V blízké budoucnosti bude i nadále napadána každé ráno, každý večer. Vidíme v tištěných i elektronických médiích, že je tato svoboda i v naší zemi napadána. Média jsou klíčovým ukazatelem, zda-li se vaše demokracie těší dobrému zdraví. Světová svoboda tisku, respektive jejich index, což dělají Reportéři bez hranic a obsahuje 80 zemí, ukazuje, že překážky včetně hrozeb smrtí čelí nejen reportéři a novináři, ale že demokracie v mnoha zemích jsou ohroženy,“ varoval. Čím dál více demokraticky zvolených lidí podle něj nevidí svobodu tisku jako podstatnou svobodu, ale jako nepřítele. „Vyjadřují se nepříznivě. Odkud přicházejí tyto útoky. I náš prezident nazývá reportéry nepřáteli, což není správné. Za to je kritizován. Globální tlak na svobodu tisku pokračuje jak v USA, tak i v Evropě. Populističtí lídři ohrožují svobodu projevu v mnoha zemích. To jsou znepokojivá slova, protože hranice mezi násilím verbálním a fyzickým eroduje. Filipínský prezident řekl, že politickým vraždám jistě neuniknou ani reportéři. To není civilizovaná řeč. Prezident Zeman hovořil o kalašnikovech v souvislosti s novináři, to je naprosto nepřijatelné,“ rozohnil se Dine.

Rusko, Turecko, tam je podle něj problém s občanskou svobodou. „Zpráva Reportérů bez hranic uvádí, že Rusko používá drakonické zákony a blokuje webové stránky nezávislých médií. Čína se světu představuje jako modelový, moderní národní stát, otevřená ekonomika. Ale je tu autoritářská vláda, velice přísně kontrolují informace a bloggeři a novináři jsou vězněni. Tisk je umlčován. Tato nemoc se šíří. Je třeba společně pracovat, aby naše společnosti byly otevřené, potřebujeme ve světě vybudovat více takových společností,“ uzavřel svůj projev bývalý ředitel Rádia Svoboda.

Experimenty á la Czech….

Anketa

Kdo podle Vás odvádí nejslabší práci jako zaměstnanec veřejnoprávní ČT?

77%

hlasovalo: 12738 lidí

Poté se ujal slova Michael Žantovský, ředitel Knihovny Václava Havla: „Věci, o kterých se Václav Havel zmiňoval, se začínají poněkud komplikovat nebo začínají být sporné…. Když v USA něco rozhodne Ústavní soud, tak je to rozhodnuté, protože Američané jsou od malička vychováváni v tom, že musí respektovat americkou ústavu, rozdělení moci a ústavní představitele. V roce 2000 v prezidentských volbách, kde prezident Bush kandidoval proti Gorovi, tak ústavní soud po přepočítání na několika instancích rozhodl o tom, že zvítězil Bush většinou 431 hlasu. Představte si prezidentské volby v České republice, kdyby byl takový rozdíl u nás. To bychom už nikdy o tom nepřestali slyšet. V USA se mluvilo o tom, že to bylo těsné, sporné, ale rozhodl soud a tím to skončilo. U nás neúcta k institucím sahá tak daleko, že soud něco rozhodne a jiná instituce řekne – nás se to netýká, na nás se to nevztahuje, to neplatí. První dodatek v americké ústavě naprosto kategoricky říká, že naprosto žádná vláda a žádný Kongres nemůže přijmout žádný zákon, který by omezoval svobodu projevu jakýmkoliv způsobem. Je to nejobecnější pojetí svobody slova a vyjádření, jaké asi v legislativě existuje,“ zdůraznil Žantovský.

Týká se to podle něj každého od prezidenta dolů, „…takže se v Americe nemůže stát tak jako u nás, že by se v parlamentu našel poslanec, který by chtěl uzákonit trestný čin hanobení prezidenta s trestní sazbou na jeden nebo dva roky. To je něco, co je nemyslitelné, ale velice aktuální, protože za útoky na média veřejné služby, ať je to Česká televize nebo Český rozhlas, je snaha je změnit na média vlastněná státem. Tendenci lidi s velkým politickým nebo ekonomickým vlivem přizpůsobit média svým cílům a požadavkům, to jsou jevy, které ohrožují svobodu vyjádření a v důsledku ohrožují celý politický systém. Odrážejí se i v takových věcech, jako jsou Reportéři bez hranic, kde Česká republika jakož i Slovensko, bohužel o několik příček poklesla.“

O škubání slepice a vaření žáby

Úplně si to prý neuvědomujeme, protože to není nic dramatického. Žádného novináře tady ještě nezavřeli, cenzura tady také zatím není. To, že nějaký šéfredaktor řekne svému redaktorovi – to bychom neměli - tak to se jakoby ani nemůže obecně dít. Ale nebezpečí je v plíživé povaze těchto jevů. Madeleine Albrightová, další naše slavná rodačka, nedávno napsala knihu, která se jmenuje Fašismus a která vyjde česky na podzim, píše o vzniku diktátorských režimů a tendencí v Evropě a v jiných částech světa a mezi jiným tam cituje Benita Musoliniho, vůdce italských fašistů, který, když přemýšlel o tom, jak v Itálii nastolit systém osobní moci, tak přišel na metaforu kuřete nebo slepice, která v podstatě nevnímá, když ji vyškubnete jedno peříčko. A nevnímá to ani nikdo jiný. Ale když ji budete škubat jedno peříčko podruhé, tak budete mít oškubanou slepici a ta slepice si toho nevšimne podobně jako u dalšího experimentu si žába nevšimne, když ji ohříváte vodu stupínek po stupínku tak dlouho, až se v ní uvaří. Rád bych tedy upozornil, abychom si chránili své slepice a dívali se, kolik těch peříček ještě mají….,“ uvedl na závěr svého oficiálního vystoupení na Plzeňských rozhovorech II. Michael Žantovský.