Není divu, že právě bezpečnostní kamery vnímáme jako největší nebezpečí narušující naše soukromí a ztotožňujeme je s tzv. Velkým bratrem, který nás sleduje prakticky všude – na ulicích, v práci, restauraci i při nakupování, v bance, ve výtahu, v zaměstnání i ve škole, v dopravě i osobním voze. A to vše prý v zájmu bezpečnosti. Naší? A za jak dlouho budou také u nás doma?

Je to trend, který svou agresivností děsí. V Praze, a to jen na veřejných místech, tedy pod správou policie, se za posledních sedm let počet kamer zdvojnásobil a za 14 let jde o téměř stonásobek.

A v příštích letech má metropole své kamerové „pokrytí“ rozšiřovat, mj. o speciální kamery v centru, jejichž instalace přijde na cca 70 milionů korun. Citlivé mikrofony kamerám umožní vyhodnotit zvýšenou hladinu zvuku nad rámec nočního klidu. Zatímco běžný hovor nechají bez povšimnutí, rušení klidu by už mikrofonu uniknout nemělo. Obraz i zvuk poté uvidí pracovníci dispečinku nebo policejní ústředny. Ve „chvílích klidu“ kamery zůstanou nefunkční.

Inteligentní technologie ale umožní vyhodnotit i „podezřele“ dlouhé postávání lidí na vytipovaných místech (parkoviště), na některých místech zachytí třeba zakázané projíždění jednosměrných ulic. Na druhou stranu mohou být takto zachyceny aktivity bez jakéhokoli kriminálního podtextu, o jejichž natáčení však nikdo nestojí. „Dáváme přednost liberální společnosti, kde není nutně každý čin nebo slovo někým – či dokonce něčím – vyhodnocováno. I když kamery dokážou určit rizikové chování u jednoho z 1000 potenciálně podezřelých, u těch zbylých 999 případů to bude, obávám se, planý poplach,“ řekl bývalý místopředseda České pirátské strany Mikuláš Ferjenčík, který se veřejným prostorem a ochranou svobod zabývá, pro ParlamentníListy.cz.

Aktivisté kolem právně-poradenského sdružení Iuridicum Remedium podle Lidových novin upozorňují, že druhou stránku problému tvoří eventuální sankce.