Jak píší Financial Times, spor se vede o ložiska zemního plynu. Tato ložiska jsou sporná, protože Řecko a Turecko (obě země jsou členy NATO – pozn. red.) stále nejsou ve shodě v otázce, jak jsou na moři určeny hranice. Jak znalci zeměpisu vědí, poblíž Turecka se nachází velké množství řeckých ostrovů jako Lesbos, Samos či Rhodos, jež dle Řeků mají své výsostné vody, dle Turků jsou hranice jiné. Navíc Turecko odmítá podepsat dohodu OSN, podle které se tyto spory obyčejně řeší.

Dalším kamenem úrazu je Kypr. Kypr je de facto rozdělen na dvě části, jižní řeckou a severní tureckou. Ovšem severní turecká část je uznána pouze Tureckem, nikoliv mezinárodním společenstvím. Oficiální vláda Kypru je tedy dle většiny zúčastněných ve sporu ta řecká. A tato řecká vláda také uděluje licence na průzkum a těžbu ropy a zemního plynu těžařským společnostem. S tím ovšem Ankara nesouhlasí, podle ní by jižní část Kypru neměla smět dražit práva na těžbu, dokud z těchto dražeb nebudou mít svůj podíl i kyperští Turci.

V roce 2015 Egypt objevil poblíž svého pobřeží ložisko Zohr, což Středozemní moře dostalo do hledáčku těžařských společností. Od roku 2017 z tohoto ložiska masivně profituje italská společnost Eni. První kyperské objevy plynových ložisek pocházejí z roku 2011, další ložiska byla nalezena v letech 2018 a 2019. Většina z nich se nachází mezi Izraelem, Egyptem a Kyprem. Oblasti, které prozkoumávají Turci, zatím žádné zásoby plynu neskýtají.