Nevynechala ani vzpomínku na to, jak Řecko „fixlovalo“ statistiky a skrývalo extrémní zadlužení, aby se mohlo stát členem eurozóny, což by při jeho skutečných cílech bylo nemožné, vzhledem k přísným kritériím před přijmutí eura.
„Později se ukázalo, že podvody a manipulace s oficiálními statistikami byly běžné. Evropské úřady Řekům naletěly. Řecké úřady fixlovaly zásadní data o veřejných financích dlouhá léta. To se potom odráželo v uměle vyvolané důvěře na finančních trzích, kde je zvykem s daty pracovat a důvěřovat jim,“ dodává.
Fotogalerie: - Zeman ve sněmovně
Nešlo přitom o vskutku zanedbatelné čísla: „Když se na podvod přišlo, ukázalo se, že Řeky odhadovaný deficit v roce 2009 nečinil 6 až 8 % HDP, ale rovnou 12,7 % HDP. A po použití metod Eurostatu dokonce 15,1 % HDP.“ „Jinými slovy, řecké problémy byly dvakrát horší, než Řekové světu tvrdili,“ píše Šichtařová.
Členství v eurozóně pak mělo Řecku umožnit si levněji půjčovat a to tak „s chutí využilo“ možnost předlužit se.
Ekonomka velkou roli v nárůstu řeckého dluhu spatřuje i v možnosti čerpat evropské dotace a s tím spojenou korupcí. „Podle Transparency International vnímali lidé v Řecku korupci nejhůř (míněno nejvíc) z celé EU. Pro představu – v roce 2018 byla ČR podle indexu korupce na 38. místě, zatímco Řecko na 67. místě. V roce 2018 přitom Řecko mělo 45 bodů a v roce 2012 mělo bodů jen 36, tedy méně než třeba Libérie nebo Zambie. Evropské dotace udělaly z Řecka eldorádo zkorumpovaných politiků,“ upozornila.
Fotogalerie: - Druhé čtení rozpočtu
Bujela i šedá ekonomika a lidé si raději odkláněli z obav ze zmrazení účtů peníze do Švýcarska. „V rámci eurozóny ovšem ztratilo Řecko možnost podhodnocení své měny, na což bylo zvyklé. Řecko se tak najednou stalo drahou zemí s nízkou produktivitou. To znamenalo, že bylo v ohromné nerovnováze. Mělo hluboký obchodní deficit a hluboký deficit veřejných financí. Bez vlastní měny se nabízelo jen jedno řešení, takzvaná vnitřní depreciace – tedy pokles cen, a to včetně ceny práce, tedy mezd,“ ukazuje Šichtařová na dosti nepříznivé důsledky.
Varuje, že zadlužení se může ve zlém vrátit i nám. Dojít má na konkurenceschopnost, mzdy i znehodnocení úspor: „Nejpravděpodobnější kanál, skrze který se dluh u nás v průběhu let provalí, budou enormně nízké úrokové sazby v kombinaci s inflací, což povede ke znehodnocování úspor. A to i mnohaletých úspor nedobytně uzamčených třeba v penzijních fondech. Konkurenceschopnost a mzdy to nejspíš časem s vysokým veřejným dluhem odskáčou také.“
Dodává, že se nedá očekávat pozitivní posun v evropských investičních podmínkách, a stejně tak máme být nyní obezřetní před nasekáním zbytečných dluhů: „Radost z toho, že vláda dneska přidá kupříkladu důchodcům, a tím jen tak mimochodem vysekne slušnou sekyru, je naivní. O co víc na dluh přidá dneska, o to víc budeme všichni svorně v budoucnu dluhem potrestáni,“ uzavírá Šichtařová.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: rak
