Petr Pavel podotýká, že oslovování „pane prezidente“ je pro něj zatím stále nezvyklé. Zmínil, jaké pocity u něj krátce po zvolení hlavou státu převládají: „Řekl bych, že úleva je možná deset procent, pak možná nějakých pět procent radosti. Zbytek je respekt a tíha odpovědnosti, která s tím přichází.“

Na dotaz, zda jako těžší vnímá zachránit 53 francouzských vojáků od chorvatské armády, kterým hrozí smrt, anebo vyhrát českou prezidentskou volbu, sdělil: „Těžko říct. Dneska si říkám, že bych radši šel znovu do palby. Ale na jednu stranu je to opravdu velká tíha odpovědnosti, na druhou stranu také obrovská hrdost. Protože něco takového jsem si v životě ani nedokázal představit. Mrzí mě, že se toho nedožili moji rodiče. Ti by na mě byli hrdí. Vnímám to jako radost z toho, kolik lidí, když vám vyjádří podporu, tolik lidí vám věří, tolik lidí ve vás vkládá naději. Pak to není jenom o břemeni, ale také o radosti, kterou jim můžete přinést,“ pokračoval Petr Pavel.

Že šel do prezidentské volby, ho ale nemrzí: „Nelituji. Nikdy nelituji toho, co udělám, spíš toho, co jsem neudělal. V tomto případě mi to trvalo nějakou dobu, než jsem to začal brát vážně, než jsem si uvědomil, že bych to měl udělat,“ doplnil.