První zatčení Ivo Rittiga bylo podle ní senzace, druhé trochu napínavější detektivka, ale nyní, napotřetí, už nestálo ani za sázky hospodským štamgastům. Všichni tak nějak tušili, že Rittig, odvedený teatrálně zásahovkou, po osmačtyřiceti hodinách spokojeně odejde zpátky domů.

Orgány činné v trestním řízení se podle Spáčilové začínají dostávat na úroveň demonstrrativního sebevraha, který stále vyhrožuje, že si něco udělá. A když se pak skutečně chce věšet, ostatní ho jen znuděně pozorují.