První zatčení Ivo Rittiga bylo podle ní senzace, druhé trochu napínavější detektivka, ale nyní, napotřetí, už nestálo ani za sázky hospodským štamgastům. Všichni tak nějak tušili, že Rittig, odvedený teatrálně zásahovkou, po osmačtyřiceti hodinách spokojeně odejde zpátky domů.
Orgány činné v trestním řízení se podle Spáčilové začínají dostávat na úroveň demonstrrativního sebevraha, který stále vyhrožuje, že si něco udělá. A když se pak skutečně chce věšet, ostatní ho jen znuděně pozorují.
Kulturní recenzentka má dojem, že si tu zjevně všichni dělají legraci. Rittig si ji prý dělá z vyšetřovatelů, vědom si toho, že mu jeho čachry mohou jen těžko prokázat. Policisté a státní zástupci si prý naopak dělají legraci z Rittiga neustálým předvoláváním, zavíráním a opětovným propouštěním. Obě strany si pak dělají legraci z veřejnosti, naivně věřící, že existuje cosi jako spravedlnost.
Národ oplácí tím, že jej bombastická show začíná nudit. „Při prvním gestu statečných státních zástupců je národ v internetových diskuzích posílal rovnou na Hrad, dneska se posmívá sérii blamáží, podezírá je a posílá - však víte kam,“ píše Spáčilová. „Orgány“ pak varuje, že sympatie veřejnosti se mohou velmi snadno přelít na stranu těch, které zákon stíhá. Nikdo totiž nemá rád nesmyslné štvanice.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
