V knize České cizinky dáváte jasně najevo, že netrpíte černobílým viděním světa potažmo Číny. Můžete rozvést, co je vzhledem k Číně černobílé vidění?

Ano, mohu to rozvést. Ale pokud mluvíme o Číně v českých mainstreamových médiích, musíme se trochu poopravit. Tam se objevuje jen černočerné vidění Číny. Čína je prezentována jako čisté zlo. Nic pozitivního ani neutrálního takzvaní „gate keepers“, což jsou editoři, kteří „hlídají bránu”, čili rozhodují, co se do hromadných sdělovacích prostředků dostane a co ne, do médií nepustí. Nenazvala bych to cenzurou, ale ideologicky motivovanou negativní propagandou, která vytváří zkreslený obraz reality. Dezinformace, špatné informace a nepravdivé stereotypy o Číně jsou dnes v Česku populární a velmi dobře se prodávají.

Tato situace u nás dříve nebyla. Například v devadesátých letech byl i v českých médiích zájem o fakta, o pravdivé informace přímo z místa. To se během let postupně změnilo. Dnes není možné v Česku o Číně publikovat nic pozitivního. Ani to, kdyby tam náhodou bylo pěkné počasí.

V českém mainstreamu jsou slyšet o Číně hlavně kritické hlasy Olgy Lomové a Tomáše Etzlera. Jak moc, jestli vůbec, deformovaný obraz o Číně tímto způsobem veřejnost dostává?