Zaslouží si ředitel BIS Michal Koudelka státní vyznamenání?Anketa
Podle něho jde o širší a hlubší konflikt, totiž o právo lidí po celém světě být pány svého osudu a nebýt vystaveni přímé agresi. Což vyžaduje svět, kde platí pravidla, ne „zákon džungle“. „A proto bychom do tohoto boje měli připojit i několik autokracií,“ míní Kaplan. Pokud totiž člověk pohlédne mimo Evropu a Severní Ameriku, tak není zdaleka jasné rovnítko mezi parlamentní demokracií a liberalismem.
„Jakožto zahraniční zpravodaj ve východní Evropě a rozvojovém světě jsem dospěl k tomu, že autoritářství vnímám jako širokou škálu mnoha odstínů šedi, ne jako absolutní zlo – až na některé případy jako Rumunsko Nikoly Caucesca nebo Husajnův Irák,“ vysvětluje téměř sedmdesátiletý spisovatel a novinář. Podle něho má Putinův „nemilosrdný imperialismus“ jen málo společného s „osvícenými autokraty“ v Maroku, Jordánu či Ománu, jež jsou zároveň spojenci USA. Že jsou nedemokratické režimy tak rozšířené a rozšiřují se dále není dle něho známka toho, že světu vládne zlo, ale že v mnoha místech prostě nejsou podmínky na stabilní demokracii.
Kaplan cituje filozofa Isaiaha Berlina, který prohlásil: „U lidí, kteří žijí v nedostatku jídla, tepla, přístřeší a bezpečí, se nedá čekat, že se budou zajímat o dobrovolnost uzavírání smluv nebo svobodu tisku.“ A přitakává, že základem je pořádek a určitá úroveň rozvoje, bez kterých svoboda není možná. Kromě Berlina se inspiruje i autorem Střetu civilizací Huntingtonem, který také dospěl k závěru, že rozdíl mezi demokracií a autokracií není tak důležitý, jako rozdíl mezi státy s dobře fungujícími a špatně fungujícími institucemi. Svobodomyslná společnost může vzniknout jen v těch prvních, ale na světě je řada příkladů těch druhých.
Fotogalerie: - Poselství míru i Velikonoc
Při svých toulkách po Blízkém východu a rozhovorech s místními dospěl Kaplan k závěru, že obyvatelé si přejí od svých režimů schopnou, technokratickou vládu, osobní svobody, meritokracii (vládu schopných – pozn. red.) a smysl pro spravedlnost. Ale jen málo z nich si specificky přeje demokracii. Což neznamená, že by byli proti ní. Ale osobní svobody, např. ochrana menšin, svoboda cestování nebo svoboda objednat si literaturu ze zahraničí a hlavně fungující vláda jsou pro ně důležitější než možnost každých pár let hlasovat. „To se může zdát zvláštní pro západní elity, které obyčejné základní svobody považují za samozřejmé, takže všechno vnímají přes politiku a předpokládají, že by všichni ostatní měli také,“ dodává Kaplan.
Jako příklad dává Saúdskou Arábii, kde za totálního autokrata prince Salmána došlo k ohromnému nárůstu osobních svobod, například že ženy smějí řídit auto nebo vycházet bez doprovodu mužských příbuzných. Počet zaměstnaných žen se zvedl ze 17 % na 33 %. A Saudové si podle výpovědí místních „mohou na twitteru stěžovat na vládní služby“. Jako příklad pokroku v oblasti lidských práv mu jeden Saud dal možnost si prodloužit pas on-line, zkrácené úvazky pro matky s dětmi mladšími dvou let nebo naopak zatčení a uvěznění mnoha bohatých princů v hotelu Ritz Carlton v rámci boje proti korupci. Jen zlomek ze zhruba 40 lidí, se kterými Kaplan v Saúdské Arábii hovořil, si myslí, že tyto věci by byly možné, kdyby korunní princ nevládl železnou rukou, jakkoliv je vražda novináře Chášukdžího hrozná.
Saudové dle něho rozlišují mezi svobodou a demokracií a mají za to, že jejich nově nabyté svobody by v demokracii mohli ohrozit muslimští fundamentalisté. Jako odstrašující příklad mu jeden z nich zmínil vládu muslimského bratrstva v Egyptě v letech 2011 až 2013. V oblasti Perského zálivu podle Kaplana platí dohoda, že obyvatelstvo toleruje diktaturu a na oplátku dostává navenek spravedlivou vládu.
Nad reformami v Saúdské Arábii se dle novináře a spisovatele vznáší duch Li Kuanga-jao, dlouholetého a světem pozapomenutého vládce Singapuru, který nabídl model rozvoje založený na technokratické kompetenci, vládě práva, rovném zacházení a meritokracii v lehce autoritativním režimu. Západní elity byly podle Kaplana z Li Kuang-jaa nesvé, protože nepovažoval demokracii za evoluční vrchol lidské společnosti. „Válka na Ukrajině, ať dopadne jakkoliv, na tom nic nezmění,“ usuzuje.
V této souvislosti je dle něj absurdní, že na Bidenově „Summitu pro demokracii“ byla zastoupena Konžská demokratická republika, tedy „poloanarchická země ovládaná zločinem, kde vláda vládne jen ve městech“. A také další země s relativně slabými institucemi, prolezlé korupcí a organizovaným zločinem jako například Černá Hora a Moldávie. „Zatímco Singapur, jedna z nejlépe spravovaných zemí na světě, pozvánku nedostala,“ stěžuje si Kaplan a dodává, že na americkém ministerstvu zahraničí Huntingtona asi nečtou.
Fotogalerie: - Briefing obranného průmyslu
Jako ironické považuje i to, že v Egyptě je i po deseti letech generál Sisí stále celkem oblíbený. Podle Kaplanových zkušeností mají Egypťané palčivé zkušenosti se svým pokusem o demokracii, který vyústil v anarchii. V Kurdistánu v severním Iráku je také technicky demokracie, v praxi tam ovšem vládnou dva klany, jeden na východě, další na západě. A ten „diktátorštější“ vládne lépe a zajišťuje lepší ekonomický rozvoj. Naopak v Etiopii se posun k větší centralizaci a demokracii zvrtl v občanskou válku s mnohem větším počtem obětí než na Ukrajině. Dle Kaplana si demokracii přejí ve vzdělaném a vyspělém Íránu, ale tamní režim kleriků je tak zakořeněný, že na něj neměl vliv ani pád Berlínské zdi, ani možný pád Vladimira Putina.
Podle Kaplana pak invaze na Ukrajinu nebude mít ve zmíněných zemích velký význam, pouze v několika blízkých jako například v Bělorusku, Turecku či Maďarsku. A světová koalice proti „revanšistickým mocnostem“ Rusku a Číně tak bude vyžadovat pragmatickou vizi, jakou měl ministr zahraničí James Baker, když dal dohromady 35 zemí včetně autokratických na odpor proti irácké invazi Kuvajtu. „Bakerova strategie neměla za cíl změnit svět, ale zabránit konkrétnímu dobytí území,“ říká novinář a Bidenova strategie by pak podle něho měla být stejná, neměla by se zaměřovat na boj s autoritářstvím po celé světě, ale na zastavení vojenské agrese dvou mocností. Prosazování demokracie by pak prý mělo hrát roli v americké zahraniční politice, ale ne rozhodující.
„Věřit na Konec historie (Francis Fukuyama – pozn. red.) znamená věřit, že západní zkušenosti jsou i na Blízkém východě a v Africe platnější než místní zkušenosti, historie a tradice. Je to pýcha,“ říká Robert D. Kaplan podle něhož by k liberalismu měla každá země dospět po svém. Svět je podle něho stále příliš rozmanitý a složitý na to, aby se prosadila jedna idea jen proto, že tanky jednoho autokrata stojí před Kyjevem (komentář byl publikován 1. dubna – pozn. red.).
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: kas
