K utvoření přetrvávající světové koalice proti prezidentu Putinovi a výhledově proti Si Ťin-pchingovi je potřeba, aby si Spojené státy a jejich spojenci uvědomili, za co bojují, říká Kaplan a dodává, že to není zdaleka tak jednoduchá otázka, jak se zdá. Nesouhlasí s Bidenovým prohlášením, že na Ukrajině se odehrává boj mezi demokracií a autokracií. „Koneckonců, Ukrajina sama byla po mnoho let slabým, zkorumpovaným, institucionálně nedovyvinutým příkladem demokracie,“ soudí autor.

Podle něho jde o širší a hlubší konflikt, totiž o právo lidí po celém světě být pány svého osudu a nebýt vystaveni přímé agresi. Což vyžaduje svět, kde platí pravidla, ne „zákon džungle“. „A proto bychom do tohoto boje měli připojit i několik autokracií,“ míní Kaplan. Pokud totiž člověk pohlédne mimo Evropu a Severní Ameriku, tak není zdaleka jasné rovnítko mezi parlamentní demokracií a liberalismem.

„Jakožto zahraniční zpravodaj ve východní Evropě a rozvojovém světě jsem dospěl k tomu, že autoritářství vnímám jako širokou škálu mnoha odstínů šedi, ne jako absolutní zlo – až na některé případy jako Rumunsko Nikoly Caucesca nebo Husajnův Irák,“ vysvětluje téměř sedmdesátiletý spisovatel a novinář. Podle něho má Putinův „nemilosrdný imperialismus“ jen málo společného s „osvícenými autokraty“ v Maroku, Jordánu či Ománu, jež jsou zároveň spojenci USA. Že jsou nedemokratické režimy tak rozšířené a rozšiřují se dále není dle něho známka toho, že světu vládne zlo, ale že v mnoha místech prostě nejsou podmínky na stabilní demokracii.

Kaplan cituje filozofa Isaiaha Berlina, který prohlásil: „U lidí, kteří žijí v nedostatku jídla, tepla, přístřeší a bezpečí, se nedá čekat, že se budou zajímat o dobrovolnost uzavírání smluv nebo svobodu tisku.“ A přitakává, že základem je pořádek a určitá úroveň rozvoje, bez kterých svoboda není možná. Kromě Berlina se inspiruje i autorem Střetu civilizací Huntingtonem, který také dospěl k závěru, že rozdíl mezi demokracií a autokracií není tak důležitý, jako rozdíl mezi státy s dobře fungujícími a špatně fungujícími institucemi. Svobodomyslná společnost může vzniknout jen v těch prvních, ale na světě je řada příkladů těch druhých.