Müller ve svém komentáři dává aktuální izraelsko-palestinský konflikt do historických souvislostí a dodává, že ani porážka Hamásu nevyřeší vzájemnou nevraživost, která panuje od roku 1948. Zatímco Izrael se brání po napadení teroristy z Hamásu, ti se snaží svět přesvědčit, že bojují za svoji svobodu, civilisty zabili omylem a je to Izrael, kdo záměrně zabíjí Palestince.
„Co se děje v Gaze? Izraelská armáda postupuje a operace s cílem osvobodit rukojmí a zničit Hamás neutuchá. Slyšíme silná, často protichůdná slova. Někdo říká sebeobrana, jiný pomsta, další etnická čistka. Komunikační válka je v plném proudu a potvrzuje se, že první obětí ozbrojených střetů bývá pravda,“ má jasno Müller.
„Izraelským cílem, jak víme, je vykořenit Hamás. Civilní oběti takové operace jsou bolestné, ale vyhnout se jim zcela nelze. Humanitární obavy jsou namístě, ale zároveň nelze vyloučit, že nahrávají Hamásu. Toto uskupení cynicky buduje svá bojová centra pod nemocnicemi. Neváhá přitom stavět na odiv ty nejděsivější záběry následků intenzivního bombardování. Televize Al-Džazíra jimi následně nepřetržitě živí protiizraelské a protizápadní emoce v arabském světě,“ všímá si Müller.
Fotogalerie: - Na podporu Palestiny
Jenže arabský svět kupodivu zcela přehlíží činy Hamásu, který aktuální válku rozpoutal barbarským útokem na izraelské civilisty. „Den 7. října vystavil izraelskou mentalitu hrůznému šoku. Ale palestinská ani arabská strana to neberou v úvahu. Bomby dopadající na Gaze se stavějí naroveň útoku Hamásu, ba se vydávají za teror ještě horšího zrna. Ožívají vzpomínky na exodus a vyhánění Palestinců a Nakbu, katastrofu z roku 1948. Obyvatelstvo Gazy je z velké části tvořeno uprchlickou populací nebo se do role obětí historie rádo staví. Obě znepřátelené strany si chovají svůj vlastní rámec odkazů a referencí a pěstují si svou vlastní paměť, v níž pro protivníka není místa. Brát v úvahu vzpomínky a pocity druhých se nepěstuje. V atmosféře emocí a slovní války má objektivita minimální šanci,“ vysvětluje Müller, že příměří obou znesvářených stran je těžko představitelné.
Hrozí Evropě akutní nebezpečí islámského terorismu?Anketa
„Následná vyjednávání ohledně konkrétních otázek urovnání vztahů jako kupříkladu budoucnost Jeruzaléma, nároky a restituce pro palestinské uprchlíky, židovské kolonie, hranice palestinského státu, se zadrhla. Ani jednání v Camp Davidu v létě 2000 řešení nepřineslo. Ukázalo se, že chybějí parametry míru. Měly být buď vymezeny na počátku vyjednávání, nebo je měl určit americký garant dohod. K něčemu takovému nedošlo a doba aktivizace politických nástrojů řešení palestinské otázky se promarnila. Povzbudilo to náboženské síly na obou stranách a ony převzaly iniciativu. Měly zájem dát konfliktu povahou politickému a teritoriálnímu dimenzi náboženskou a civilizační,“ má jasno esejista a arabista.
Právě v tu chvíli převzal iniciativu Hamás, který v boji o palestinská práva začal používat teroristické praktiky. „Metody a praktiky Hamásu dobře ilustrují posun řešení palestinské otázky od politického vyjednávání k násilí legalizovanému argumenty soudobého džihádismu. Útok 7. října měl jasné kontury nápodoby raně islámských razíjí (ghazáwát), trestných výprav spojených se zabíjením hlava nehlava, znásilňováním a unášením rukojmí a kořisti. První muslimové převzali razíju, nástroj krevní msty, zákona uplatňovaného beduínskými kmeny v předislámské Arábii, a útočná odplata, posvěcená vírou v jediného Alláha, byla posléze islámským zákonem zahrnuta do džihádu. Navíc zásada al-walá’ wa’l-bará’a čili poslušnost a distancování se zavazuje muslimy k výhradní poslušnosti příkazům šaríi v jejím přísném a striktním výkladu. Na tomto základě dává příslušnost k muslimské komunitě věřícímu vědomí nadřazenosti a dovoluje mu obcházet či nebrat na vědomí zákony a předpisy jinověrců a bezvěrců,“ upozorňuje Müller, že islám takové násilí v zásadě posvěcuje.
Fotogalerie: - Společně pro Izrael
Právě to podle Müllera ale otevírá otázku, co se bude dít dál, pokud Izrael zničí Hamás. Celý konflikt tím totiž nejspíše neskončí. „Izrael udělá zřejmě maximum pro to, aby zlikvidoval infrastrukturu Hamásu a strůjce operace ze 7. října. Ale co potom? Nepovede to ke zrodu další, ještě radikálnější organizace? Kdo převezme správu na území Gazy? Palestinská administrativa sídlící v Předjordánsku se zatím nijak nehrne k tomu, tento úkol převzít, a aby byla schopná zabránit novému organizování palestinského odporu a obnově Hamásu, nevyhnula by se spolupráci s Izraelci. Porazit současný Hamás vojensky bude snazší než vymazat z paměti jeho ohlas politický,“ varuje publicista.
Müller si je také jistý, že Izrael nepřistoupí na žádná humanitární příměří a nepřestane, dokud Hamás nevymaže z povrchu země. „Izraelský 7. říjen se vpisuje do paměti židovského státu podobně jako trauma z 11. září 2001 do historické paměti USA. Hamás spáchal podle izraelských představitelů zločin proti lidskosti, a proto musí být vymýcen. Na tom se patrně dnes shodne většina Izraelců. Následkem toho v danou chvíli izraelská reprezentace sotva přistoupí na nějaké humanitární příměří,“ má jasno Müller.
A tak se může také stát, že se konflikt rozroste na větší území, jak bude v pokračující válce Hamás arabskému světu ukazovat záběry mrtvých Palestinců. „Existují obavy, že konflikt dále naroste. Ozývají se potenciální žháři, ochotní šířit požár do regionu Blízkého východu. Zatím předvádějí akty spíše jen symbolické. Bidenova administrativa přesto pracuje na tom, aby se předešlo regionálnímu šíření násilí a aby se to dosavadní udrželo na relativně přijatelné úrovni. Leč americká snaha zkombinovat izraelskou touhu vymýtit Hamás s humanitární myšlenkou ušetřit civilní obyvatelstvo bude narážet na to, že taková rovnice je téměř neřešitelná,“ dodává Müller.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Makarovič
