Sanders popisuje samotnou cestu z Afriky do Evropy a také, kdo a proč ji vlastně chce podniknout. Někteří z lidí, kteří chtějí do Evropy, museli i pěšky přes Saharu. „V současnosti platí převaděčům dva tisíce až tři tisíce euro jen za cestu přes Středozemní moře,“ říká Sanders a dodává, že ty lidé si na to peníze našetřili a nejde o nejchudší z nejchudších. „Většinou mají i střední školu, překvapivě hodně z nich má ještě vyšší vzdělání.“ Popisuje je jako lidi, kteří tak trochu počítají s tím, co může nastat, a hledají pro sebe lepší život.

Těžko se podle něj popisuje rozdíl mezi ekonomickým migrantem a uprchlíkem. „Většina uprchlíků, která prchá před opravdovým rizikem perzekuce a má podle směrnic OSN nárok na ochranu, zároveň usiluje i o ekonomickou stabilitu a způsob, jakým zajistit svoje rodiny,“ říká Sanders.

Mnozí z nich také projdou příkořím, které je potká během cesty a často na nich tyto skutečnosti zanechají různá traumata. Pravda je ale taková, že těch, kteří utíkají před otevřenými konflikty, je méně než těch, jež utíkají za lepším životem. „Avšak když se podíváme na čísla z prvního čtvrtletí 2015, lidé, kteří přešli Středozemní moře, původem ze Sýrie a Iráku a dalších zemí, kde zuří konflikty, jsou v menšině. Nejvíce jdou ze zemí, jako Gambie, Somálsko, Senegal a Nigérie,“ tvrdí Sanders.