Sanders popisuje samotnou cestu z Afriky do Evropy a také, kdo a proč ji vlastně chce podniknout. Někteří z lidí, kteří chtějí do Evropy, museli i pěšky přes Saharu. „V současnosti platí převaděčům dva tisíce až tři tisíce euro jen za cestu přes Středozemní moře,“ říká Sanders a dodává, že ty lidé si na to peníze našetřili a nejde o nejchudší z nejchudších. „Většinou mají i střední školu, překvapivě hodně z nich má ještě vyšší vzdělání.“ Popisuje je jako lidi, kteří tak trochu počítají s tím, co může nastat, a hledají pro sebe lepší život.
Těžko se podle něj popisuje rozdíl mezi ekonomickým migrantem a uprchlíkem. „Většina uprchlíků, která prchá před opravdovým rizikem perzekuce a má podle směrnic OSN nárok na ochranu, zároveň usiluje i o ekonomickou stabilitu a způsob, jakým zajistit svoje rodiny,“ říká Sanders.
Mnozí z nich také projdou příkořím, které je potká během cesty a často na nich tyto skutečnosti zanechají různá traumata. Pravda je ale taková, že těch, kteří utíkají před otevřenými konflikty, je méně než těch, jež utíkají za lepším životem. „Avšak když se podíváme na čísla z prvního čtvrtletí 2015, lidé, kteří přešli Středozemní moře, původem ze Sýrie a Iráku a dalších zemí, kde zuří konflikty, jsou v menšině. Nejvíce jdou ze zemí, jako Gambie, Somálsko, Senegal a Nigérie,“ tvrdí Sanders.
Cesta přes Středozemní moře však začala být populární až po roce 2000. „Než došlo ke sjednocení Evropské unie v devadesátých letech, existovaly velké počty Afričanů, kteří letecky cestovali sem a tam přes Středozemní moře,“ vysvětluje Sanders. Tehdy se totiž vydávala dočasná pracovní víza, kterých mnozí využívali. A podle Sanderse právě zrušení vízového systému vedlo k tomu, že „lidé začali vydávat daleko větší finanční prostředky na přepravování se do Evropy čluny, když existuje až dvacetiprocentní pravděpodobnost, že při tom zahynete, anebo se do Evropy nedostanete.“ Zrušení víz dohnalo lidi k tomu, aby se sem pokusili přicestovat natrvalo.
Sanders dále tvrdí, že danou situaci by dokázalo vyřešit, kdyby existovala pro obě strany schůdná právní cesta, jak zažádat o azyl, a zmiňuje příklad Španělska, které uzavřelo dohodu se zeměmi, odkud k nim proudili uprchlíci. „To naprosto zlikvidovalo poptávku po ilegálním přeplouvání Středozemí do Španělska.“ Zmiňuje i dohodu, kterou měla Itálie s Kaddáfím, „aby hlídal hranici a bránil lidem v cestě do Itálie“. Diplomatické či právní řešení je podle něj tím správným směrem.
Sanders si nemyslí, že kdybychom začali přesvědčovat uprchlíky, aby neodcházeli, že by to něco změnilo. „Odcházejí ze zemí, které mají fungující ekonomiku. Většinou odcházejí lidé ne z chudých vesnic, ale lidé vzdělaní.“ A ti jsou navíc v kontaktu s komunitou, která již v Evropě je. Většinou přes SMS.
„Lidé žijí v představě, že podpora ekonomického rozvoje v Africe zastaví migraci. Na druhou stranu je k dispozici spousta studií, z nichž vyplývá, že ekonomický rozvoj a prosperita zvyšují migraci.“ A lidé prostě radějii pojedou do země, kde je silná ekonomika, a zkusí najít práci tam.
„Když máte po dlouhá léta různé neidentifikované muže poflakující se po evropských náměstích, to poškozuje pověst opravdových uprchlíků.“ Podle Sanderse musí vzniknout „koordinovaný systém“, který nám umožní právní cestou přijímat přistěhovalce místo toho, abychom stavěli zdi a posílali policii bránit hranice. Zavřené hranice totiž znamenají ohromné množství peněz převaděčům. „Pokud otevřete třeba jen malou právní cestu, malé kvóty, lidé raději zkusí tu. Na to existují důkazy, že to funguje.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
