Reportéři ČT vycházeli z výzkumu historika Vojtěcha Kyncla, který stojí na jediném zdroji informací v osobě protektorátního četníka. Ten si ale podle historika Vojtěcha Šustka mohl vše vymyslet, což byla po válce běžná praxe. V reportáži ČT se ale o domnělém udavačství hovoří jako o jasném a nepopiratelném faktu.
O případu již informoval server Info.cz, kde archivář Vojtěch Šustek hovoří o běžné praxi protektorátních četníků a jiných lidí, kteří po válce podávali nepravdivá udání. Takové udání podal i jistý četník Evžen Ressl, kterého ale podle Šustka „nemůžeme brát jako věrohodného svědka, protože on sám některé obyvatele Lidic gestapu předal, a měl tudíž mnoho důvodů, aby to na někoho sváděl“.
Resslovo obvinění bylo v archivech nepovšimnuto až do roku 2016, kdy jej ve své knize zveřejnil historik Vojtěch Kyncl. Ten potom vystoupil v pořadu Reportéři ČT, kde informace předložil jako jasný důkaz udavačství.
To bolestně zasáhlo Marii Šupíkovou, jejíž matka byla z takového hrozného činu po tolika letech ve veřejnoprávní televizi nařčena. „Je to neúcta k obětem, k ženám a mužům, neúcta k mému bratrovi, který byl popraven v patnácti letech,“ řekla v rozhovoru na XTV.
Poté, co reportáž vyšla, podali zbylí přeživší stížnost přímo na adresu České televize a také do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ukončili také dlouholetou spolupráci s organizací památník Lidice při Ministerstvu kultury, která se proti reportáži nijak neohradila.
„Bylo to na základě reportáže, kterou jsem neviděla, protože se moje dcera neodhodlala mi ji zatím ukázat. Řekla mi obsah toho a já se divím tomu redaktorovi, že v den vzpomínání udělají takovou reportáž,“ řekla Šupíková. „Pan doktor Šustek již před vydáním reportáže vybádal, že moje maminka je nevinná a nikoho neudávala,“ odvolávala se na zmíněný výzkum.
„Když jsem se o té reportáži dozvěděla, volala jsem ředitelce paní Lehmannové a řekla, že přerušuji spolupráci s památníkem. Ona mi řekla, že se mě to moc netýká a že bych mohla pokračovat ve spolupráci,“ nechápala Šupíková.
Fotogalerie: - Stojím za ČT
„Mě to strašně zdrblo, věřte mi,“ řekla se slzami v očích a dodala, že z těchto důvodů napsala s ostatními otevřený dopis. „RRTV se od toho distancuje a mám pocit, že ani ti naši činitelé nic neučiní, ale přála bych si, aby se za ten dopis postavili a zastali se nás,“ uvedla s tím, že dopis byl poslán prezidentovi, premiérovi a do obou komor Parlamentu.
„Divím se historiku Kynclovi, který tam tvrdí, že lidické ženy to braly jako povolání. To je od něj nehoráznost. Pomlouvat je, když už se nemůžou bránit,“ vrátila se ještě k jednostrannému výzkumu a poté převyprávěla celou událost, jak si na ni sama pamatuje.
„Tehdy to byla noc, na kterou do smrti nezapomenu, přišli, když jsme spali. Náš dům totiž byl první při vstupu do obce a oni si ho předem vyhlídli, aby si tam zřídili štáb. Nás odvezli, skončili jsme v Kladně na gymnáziu. Tatínka už jsem nikdy neviděla,“ vzpomíná Šupíková a dál vypráví o tom, jak skončila v německé rodině na převýchově, zatímco její příbuzní zemřeli.
„Je mi smutno, spoléhám na vás, že očistíte jméno mojí maminky, že není udavačka. Vždyť to byla prostá žena, která nás vychovávala a měla nás ráda. Jak může být někdo tak zlý a tohleto napsat, to mě tak odrovnalo všechno. Věřím, že ústavní činitelé si ten dopis přečtou a snad nám pomohou a odsoudí to,“ řekla nakonec opět se slzami v očích moderátorce Janě Bobošíkové.
Psali jsme:
autor: jma
