Na webu iRozhlas.cz vyšel 25. srpna zajímavý článek týkající se otázky cenzury a svobody slova. Text nazvaný Dezinformační weby překládají texty z ruských sankcionovaných webů. Publikují častěji než dřív čtenáři sděluje, že navzdory zákazu ruských státních médií v Česku se množí počet informací pocházejících z Ruska, překládaných českými alternativními médii. iRozhlas zmiňuje média Zvědavec, Nová republika, Protiproud a AC24. „Je zde konstatováno, že se dopouštějí šíření dezinformací a konspirací Kremlu a, cituji, ‚pomáhají politickým silám, které prosazují jeho zájmy‘,“ říká Petr Žantovský, který si článek veřejnoprávního rádia vybral jako první téma nového Týdne v médiích.

V článku je dodáváno, že šíření obsahu z ruských dezinformačních webů je od začátku ruské invaze na Ukrajinu trestné pod hrozbou pokuty až 50 milionů korun a trestu odnětí svobody na 8 let. Tyto údaje potvrdil i Finanční analytický úřad Ministerstva financí. Za zajímavé považuje Žantovský další tvrzení v článku: „Zdroje ze státní správy, které si přály zůstat v anonymitě, však uvádějí, že přestože tato informace není pro úřad novinkou, k vymáhání zatím nedochází. Politická reprezentace nicméně nemá z politických důvodů – zvlášť před volbami – odvahu proti šiřitelům zmíněného obsahu zasáhnout,“ zjistil Voxpot.

Fotogalerie: - Ukrajinská vlajka pryč

Dezinformační a doprovodné prvky spatřuje Petr Žantovský nejen v článcích z ruských médií, ale právě i v textu iRozhlasu, který je má odkrývat. Upozorňuje na skutečnost, že RIA Novosti, Sputnik a Russia Today jsou ruská státní média. „Je to podobné jako když Německo užívalo státní rozhlas Deutsche Welle, Vatikán užívá Radio Vaticana, Spojené státy Hlas Ameriky a tak dále. Je to zdroj sdělení, oficiálních statementů té které země k aktuálním událostem. Čili když na jaře 2022 naše úřady vypnuly osm webů s tím, že jsou dezinformační, byly mezi nimi i AC24 a Protiproud, byl mezi nimi i Sputnik, který pracoval v českém jazyce s ruskými redaktory na našem území. A už tehdy jsem upozorňoval, že to nedává žádný smysl, protože to jsou oficiální státní média. Čili vy přece vstupujete na tu půdu s vědomím, že se tam dozvídáte státní propagandu,“ říká mediální odborník.

Anketa

Máte se koncem léta roku 2025 lépe než koncem léta roku 2021?

Mám se lépe

3%

Nemám se lépe

95%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 8986 lidí

Lepším řešením by podle něj bylo porovnat s dalšími zdroji to, co ruská státní propaganda sděluje, a pak si udělat vlastní názor. To je ale kvůli zákazu zapovězeno. „Česká dezinformační scéna je od svých počátků spojena s ruskými státními zdroji, intenzivněji se začíná projevovat po ruské invazi do Gruzie v roce 2008, která byla po celém světě vnímána negativně. Dva měsíce nato se na prvním českém konspiračním webu Zvědavec objevil text z ruských státních zdrojů,“ datuje článek iRozhlasu počátky přebírání ruských zdrojů. Zvědavec přinesl pohled ruského prezidenta Putina. „To zůstává rozum stát. Ať už si myslí kdokoli o nějakém státníkovi cokoli, tak je to jeden z lídrů důležitých mocností, na jejichž souladu nebo nesouladu záleží naše budoucnost. Čili my bychom měli být povinni pídit se po názorech takového státníka,“ ostře nesouhlasí Žantovský. Rád by znal původ drakonických trestů mnohaletého odnětí svobody a ztráty milionů korun. Ani v přílepku „neoprávněná činnost pro cizí moc“ k Lex Ukrajina tak drsné tresty nenašel. Podle článku iRozhlasu jsou tresty platné už od začátku ruské invaze. „Zasloužilo by to vysvětlení,“ říká Žantovský.

Fialův a Rakušanův krevní pakt. Je to k pláči?

Petr Žantovský vybírá z kvalitních komentářů tohoto týdne ten od zkušeného autora Lidovek.cz Martina Zvěřiny s titulkem Pivní koalice na stráži míru a pokroku, nebo jsou Fiala s Rakušanem dva zoufalí unavení lídři?. Komentář se týká schůzky Víta Rakušana a Petra Fialy u piva v Malostranské besedě, kde si oba politici podali ruce a společně slíbili, že po volbách nebudou sdílet koaliční nebo jinou spolupráci s hnutím ANO Andreje Babiše. Zvěřina o tom, podle Žantovského věcně a vtipně, píše: „Setkání v Malostranské besedě připomíná spíš schůzku zoufalých milenců, kteří si slibují lásku až za hrob, přičemž moc dobře vědí, že za pět týdnů půjde každý svou vlastní cestou.“ Žantovský to považuje za přesné zhodnocení a připomíná, že s tím Vít Rakušan začal už před eurovolbami, kdy Starostové vyjeli s klipy ze sportovní šatny, kde si sypal popel na hlavu, že vláda nedělá všechno nejlépe. „Ale v druhém plánu bylo zřetelné, že tím myslí, že to Fiala nedělá věci nejlíp, takže on by byl samozřejmě mnohem lepším předsedou vlády. Takže to určitě zadělalo na strašně přátelské a krásné vztahy,“ doplňuje.

Výsledkem těchto kampaní bylo podle Žantovského vždy jen další sypání hnoje na hlavy opozičních lídrů, především Babiše. Zvěřina se ve svém komentáři zabývá možností, že by jedna z těchto dvou stran mohla za určitých podmínek, které by se týkaly například zahraničněpolitického směřování země nebo výše státního deficitu, podpořit Babišovu vládu. Mohla, ale Žantovský se ptá, co udělají pánové Fiala a Rakušan se svým slibem, že se tak nestane. „Sliby jsou od toho, aby se neplnily. Zejména v dnešní podobě Fialovy ODS,“ říká Žantovský. Připomíná slib nezvyšování daní a nezvyšování hranice pro odchod do důchodu. Voliči od Fialovy vlády dostali pravý opak. „To celé korunuje Fiala neustálým omíláním nepravdy, že jsme ve válce. My v žádné válce nejsme, to je jeho zahraničněpolitická berlička, aby zakryl to, že neumí vládnout ve vlastní zemi, tak si hraje na světového lídra. Už to není ani k pláči, je to k smíchu,“ hodnotí Fialovo vystupování mediální odborník.

Ke slibu, že Fiala ani Rakušan nepotáhnou za jeden provaz s Babišem, Zvěřina dodává: „Možná budou svou přísahu podepisovat vlastní krví, abychom tomu věřili. Proč ne. Je to určitě dobrá terapie pro oba pány, ale pro voliče jde spíš o výraz zoufalství. Oba lídři vsázejí vše výhradně na strašení a hysterii, nic jiného už nemají.“ Petr Žantovský čtenářům ParlamentníchListů.cz vzkazuje, že takhle přesný komentář k dané věci nečetl ani na žádném alternativním webu. „Takže vážený pane Zvěřino, gratuluju a děkuju,“ posílá vzkaz také do Lidovek.cz.

Fotogalerie: - Bitcoiny, Decroix a otazníky

Odešla Zdena Salivarová

Anketa

Která opoziční tvář zatím dělá nejlepší kampaň?

Andrej Babiš

7%

Karel Havlíček

2%

Tomio Okamura

7%

Jindřich Rajchl

15%

Kateřina Konečná

54%

Daniel ,,Vidlák" Sterzik

7%

Petr Macinka

0%

Filip Turek

1%

Robert Šlachta

6%

Nikdo

1%

hlasovalo: 17264 lidí

V tomto vydání Týdne v médiích nelze opomenout smutnou skutečnost, že tento svět opustila spisovatelka, novinářka a nakladatelka Zdena Salivarová, manželka Josefa Škvoreckého. Leccos o ní bylo napsáno v jiných zdrojích, zpravidla se podtrhuje její literární činnost. Začala psát pod vlivem Josefa Škvoreckého, ale jak říká Petr Žantovský, záhy se vyhranila a stala se zcela svébytnou a samostatnou tvůrčí osobností. „Asi nikdy nezapomenu na její první opravdu důležitou knihu, román s autobiografickými rysy s názvem Honzlová. To je pro mě pohled člověka z nepříliš dobře finančně a společensky stojící rodiny,“ říká mediální kritik o knize Zdeny Salivarové, která ho zasáhla nejvíce. V románu je patrný průmět skutečnosti, že část rodiny Salivarové byla za komunismu vězněna. Román je to velmi sugestivní a Petr Žantovský ho každému čtenáři, který by se chtěl něco o padesátých letech a o jejich atmosféře dozvědět takzvaně „zpoza pavlače“, srdečně doporučuje. 

Salivarová měla na starosti celé nakladatelství ’68 Publishers, které vydalo 224 exilových knih a vstoupilo i do učebnic, ale psala také do různých emigrantských časopisů jako Západ, Svědectví, Nový domov atd. Po svém návratu, který však nebyl trvalý, protože Škvorečtí žili stále v kanadském Torontu, začala opět publikovat i v domácích periodikách. Namátkou se jednalo o Lidové noviny, Literární noviny nebo Respekt. „Vzpomínám si na jednu jejich návštěvu, to bylo tehdy, když Škvorecký dostával čestné občanství města Náchoda, to je ten Kostelec, známý z jeho povídek. Tam při předávání toho čestného občanství byl přítomen také Václav Klaus, který přednesl, myslím si, velice příhodnou a přesnou charakteristiku Škvoreckého tvorby, a něco takového se dá samozřejmě vztáhnout i na Zdenu Salivarovou. On to vtělil do jediného slova, a tím slovem je ‚svoboda‘,“ vzpomíná Žantovský. Češi podle něj stále nedoceňují a stále jim nedochází, že za žádný majetkový blahobyt si svobodu nelze koupit. „Jak zpívá Václav Bláha ze skupiny Divokej Bill na jejím posledním cédéčku: Svoboda je nejvíc, co můžeš mít. Což je věta, která by na rozloučení s paní Salivarovou zaznít měla,“ zakončuje Petr Žantovský svou vzpomínku.