Začalo to u Ukrajinců. Zvrhlo se to na Romy. Debata o uprchlících nabrala grády

„Od našeho vstupu do EU v roce 2003 jsme měli úplně směšný počet uprchlíků, protože většina chtěla požádat o azyl někde jinde a v Česku se snažili jen projít. Takže jsme velmi profitovali z toho, že jsme vstoupili do EU. A posledních deset let, ať se dělo ve světě cokoliv, jsme měli od jednoho do dvou tisíc žádostí o mezinárodní ochranu. Z tohoto počtu jsme obvykle stovce až dvěma stům vyhověli. Loňský rok byl velkou výjimkou, protože jsme přijali 170 afghánských tlumočníků, kteří získali azyl, a my v OPU jsme prolomili to, že se udělil azyl čínským křesťanům, kterých bylo asi 80,“ konstatoval Rozumek.

No-go zóny po česku…
„Jsou tady?“ následoval dotaz z malého okruhu posluchačů na zmíněné čínské křesťany.
„Jsou a je to s nimi těžké,“ reagoval Rozumek.
„Když říkáte, že se tady dobře asimilovali, proč má Německo tak velké problémy, kdy se tam v určitých částech bojí lidi…,“ ptala se žena středních let.
„Prosím tě, prosím tě,“ brzdila jií kolegyně.

„Já si myslím, že Němci nemají problém. Díky tomu, že máme v Evropě mnoho partnerů, tak jsem procestoval spoustu německých měst a žádné no-go zóny nebo nebezpečná místa jsem tam neviděl. Jestli někdo znáte Ústí nad Labem, rodiště mé manželky,“ konstatoval za smíchu přítomných Rozumek. „Tak v Třeblicích bych se bál mnohem víc než v Berlíně,“ reagoval na bezpečnostní situaci v severočeské metropoli Rozumek.

„Když máte uprchlíka ze vzdálenější země, který má úplně jiný jazyk, tak mu trvá déle než našim Ukrajincům, že se dorozumí. Z tohoto pohledu to Syřanům v Německu trvalo určitě déle než Ukrajincům v České republice. I v současné době německá čísla ohledně zaměstnanosti syrských uprchlíků jsou velmi dobrá, takže nikdo ani neuvažuje, že by se jich chtěli zbavit. Němci to berou dost pragmaticky, protože je to jako u nás – lidé chybějí úplně všude. To nejsou jen doktoři, ajťáci, zdravotní sestry, to je prostě každý. Řidiči autobusu a prostě všichni. Němci i trochu pod tímto vědomím se smířili s tím, že Syřané u nich zůstanou, a nebudou je vracet,“ uvedl Rozumek.

Poslední Čech

„O mně se pořád říká, jak jsem kontroverzní, protože se nebojím vyjádřit proti českým ministerstvům, ale můj základní přístup je z demokratického pohledu. Já jsem asi před deseti lety říkal na jedné konferenci v Brně, kde byl i jeden ze zakladatelů sociologie a říkal – vy se mýlíte. Už před deseti lety bylo podle něj pozdě. Vysvětlil mi to na jednoduchém případě. Porodnost v ČR byla 1,4 dítěte na jednu ženu. Říkal – ze sta matek se narodí 140 dětí. Už v další generaci máte těch budoucích maminek jen 70. Z nich pak zase půl na půl a pak se už dostáváte na polovinu. To je nezastavitelné. Snažil se, když byl ještě premiér Špidla, něco udělat, abychom tento trend změnili. Aby Česká republika nevymírala, a jedinou cestou je přijímání mnohem více cizinců, samozřejmě prověřených a ideálně z kulturně blízkých zemí. Jinak, jak říkal, budete pracovat do osmdesáti let, a stejně to nebude stačit, protože náš zdravotní, penzijní a sociální systém tu rovnováhu nikdy nevybere,“ nepotěšil přítomné Rozumek.

Pak se trochu pochlubil: „Já jako Husákovo dítě mám dvě děti, takže moje děti to trochu zachrání, dnes je poměr 1,68. Ale stejně tato matematika je neúprosná a z tohoto pohledu to beru tak, že 300 000 nových Ukrajinců je pro nás požehnáním. My je potřebujeme úplně maximálně. Když se podíváte na jejich vzdělanostní strukturu, tak tam je dvojnásobek vysokoškoláků než v České republice, přes 35 procent z dospělých. A tak trochu k tomu přistoupili i Němci, když viděli, že to nejsou Afghánci, kteří nikdy nechodili do školy, ale vzdělaní lidé, kteří se „jenom“ potřebují rychle naučit jazyk. Takže tendence vracet Syřany zpátky nebo vyjednávat s Tureckem o jejich návratu nejsou.“

Spasí nás Ukrajina

„Když u nás Ukrajinci zůstanou, tak to bude ještě větší úspěch. Když se ale bavím s kýmkoliv z ukrajinské ambasády nebo jejich představitelů, oni pořád opakují, že by chtěli, aby se ti lidé zase vrátili zpátky. Protože to je velká ztráta pro Ukrajinu, přijít o takto vzdělané lidi, většinou maminky s dětmi. A oni se bojí, protože tu měli zázemí již předtím, že si najdou práci, děti budou ve školách a už se na Ukrajinu nikdy nevrátí. Z tohoto pohledu jsem ne xenofob, ale xenofil, prostě každého slušného cizince, který chce v České republice zakotvit, pracovat, integrovat se, tak vítám.“
„… nebude to problém do budoucna, protože třeba Francouzi s tím mají problém, když se tam takový nějaký muslimák odpálí,“ vyhrkla jedna z přítomných žen.

„Musíme si dávat pozor, aby tu nevznikla gheta sociálně vyloučených lidí. Musíme se toho vyvarovat. To se nám v případě cizinců neděje. Měli bychom se ale obávat toho, co se děje v severních Čechách, kde jsou gheta romských spoluobčanů, kteří jsou sociálně vyloučení, a tam ty problémy jsou veliké. Byl jsem třeba na přednášce v Mostě, kde jsem měl povykládat o tom, co děláme pro Ukrajince. Tam mne přerušili asi po čtvrt hodině a zvrhlo se to v nadávání na Romy, obviňování nás všech z toho, že se jim v částech města koncentrují Romové, což dříve nebylo. Toho bych se obával. Toto se děje ve Francii a ve Švédsku, kde vznikla takto izolovaná gheta, kde se se sociálním vyloučením vůbec nepracovalo. Toho bych se bál. To v České republice nevidím.“

Na pražských sídlištích Hůrka či Lužiny je podle Rozumka rusky a ukrajinsky mluvících lidí velká koncentrace.To svědčí o dobré asimilaci.

Nestrašte tím, co neexistuje!!

Duchovně založený muž byl, zdá se, nespokojen: „Já mám zkušenost, jakou tady pán říkal z Německa, tak já ji mám z Francie, kam jezdím často i jako profesně, a v Paříži, Lyonu, v Marseille chodím všude a žádné no-go zóny nevidím. To jsou pohádky, které si tady vyprávíme. Když to soudíte podle několika extremistů… ale je třeba si vybírat zdroje, ze kterých čerpáte informace…“
Další muž reagoval slovy: „Byl jsem v Mnichově, Norimberku – Němci i Rakušáci jsou v tomto podobní, jsou precizní. Mají tam sociální byty, zaměstnávají lidi. V tom Švédsku to asi bude horší…“

Chovanec a Babiš nás chtěli ochránit…

„Do roku 2015 toto téma nikoho nezajímalo,“ pokračoval dále v problematice uprchlíků Rozumek. „Pak se toho chopil tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec a Babiš a stala se z toho lůza. Od té doby jsme se stali středem pozornosti extremistů a skoro bláznů. Byly případy, že jsem byl šestkrát týdně v televizi nebo v rádiu, abych komentoval nějaký nesmysl, který plácl Zeman nebo Babiš nebo Chovanec, a korigoval jsem to, co se nám tady snažili namluvit, tedy že všichni syrští uprchlíci jsou islamisté nebezpeční pro Evropu. A že bychom se měli bránit jejich příchodu. To byly dva tři nejhorší roky mé práce v tomto oboru. Pak to utichlo, situace se zlepšila, ale politici objevili xenofobní kartu a před volbami se objevují tendence nás chránit před nebezpečnými migranty, nedej bože migranty z islámských muslimských zemí, a to trvalo až do současné doby, kdy se nálada zcela otočila.“

„Když přicházeli Syřané, tak jsme tady dělali všechno pro to, aby tady nezůstali. Hlídané hranice, všichni pokud možno v detenci, tedy zavřeni a hlídáni policií a Ministerstvem vnitra,“ vypočítával Rozumek. „Všichni jsme věděli, že tady nechtějí zůstat. Takže po několika měsících jsme je z té detence propustili a oni spořádaně odešli do Německa nebo do dalších západních zemí. A byli jsme v tomto velmi přísní a nálada byla vyloženě nenávistná. My jsme se snažili prosadit, abychom přijali alespoň syrské děti z Řecka, ale to bylo nemožné. Paní europoslankyně Šojdrová nám v tom pomáhala, ale přesvědčit tehdejší politiky v této atmosféře bylo téměř nemožné.“

Český zázrak

Nyní je podle ředitele Organizace pro pomoc uprchlíkům situace s Ukrajinci diametrálně odlišná. „Nebývalá vlna pomoci. První dva měsíce bez podpory jednotlivců a firem by se nestalo vůbec nic, stát úplně zaspal. Bylo to na občanské společnosti, městech, obcích a firmách. Až pak se stát nějak probudil a později i EU. Najednou jsme se stali příjemci podpory dobrovolnické pomoci a peněz. Nevěřil jsem, že takováto otočka je tady možná. Velkou roli hrálo to, že uprchlík má nárok na azyl, ale vlastně nemá žádné legální cesty si vybrat zemi, kde o azyl požádá. Syřané procházeli celou dobu legálně a Ukrajinci měli to štěstí, že jim byla zrušena vízová povinnost už před konfliktem, takže všichni mohli přijít legálně a vybrat si zemi v EU, do které chtějí přijít.“

„Vybrali si tedy ty země, ve kterých někoho měli, nešli tedy za dávkami. Nejvíce zatížení byli Poláci, tam měli milion Ukrajinců již před konfliktem. My jsme jich měli 200 000 a každý z těch nově příchozích tady někoho měl. Takže bylo jasné, že budeme cílovou zemí a že nepůjde o syrský scénář, kdy budou jen procházet. Říkali jsme úřadům, že je potřeba mít připravenou rozsáhlou pomoc. Nedělejme si iluze, že Ukrajinci zmizí někam do Švédska nebo do Norska či do Nizozemska, kde nikoho nemají. Nyní už počet Ukrajinců v Německu je větší než u nás. Je to také už skoro milion. Němci se tomu nebrání, uvědomují si tragické stárnutí populace.“

Soutěž o „čerstvou krev“: Rumuni, či Filipínci?

Němci mají podle Rozumka vypočítané, „… že k tomu, aby počet pracovníků, pracovní síla zůstala konstantní, k tomu potřebují každoročně 400 000 nově příchozích. Soutěž o mozky a pracovité lidi probíhá desítky let. Zatím západní státy si hodně pomáhají tím, že je přijímají bez formalit, bez nutnosti povolení ze zemí EU, z východní Evropy. Podívejte se na vylidnění Rumunska, kdy mladší odešli do západních zemí. Pro ty státy je to samozřejmě negativní. Podle OBSE se odhaduje, že na Západ odešel pracovat milion Maďarů. My jsme rádi doma, takže u nás ten exodus není tak velký. U nás počet pracujících Slováků, Bulharů, Rumunů není nijak dramatický. My jsme přijímali hodně Ukrajinců, na to byly pilotní programy. Funguje to podle kvót, vybral se nějaký počet lidí, které přijmeme z určité země – třeba tři tisíce Mongolů, dva tisíce Srbů, Filipínce. Posunuje se to pořád dál a dál, protože soutěž o vzdělanější a kulturně bližší zaměstnance probíhá už dlouhou dobu. A my v tom zatím zaostáváme. Měli bychom být tedy v tomto aktivnější. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí vzniká bodový systém, který by měl pomoci přivézt lidi, které si přejeme, aby tady v České republice natrvalo zakotvili. Myslím, že je pozdě a že tento program je málo atraktivní. Měli bychom být mnohem rychlejší. Je problém sem dostat třeba indického ajťáka nebo moldavského elektrikáře. Pořád to trvá mnohonásobně déle, než by se dostal do Polska nebo Německa,“ konstatoval Rozumek.