Pane doktore, já vím, že vy nemáte rád, když se do politiky tahají intimnosti. To se stalo ohledně Jindřicha Rajchla, předsedy strany PRO, zvoleného do sněmovny. Video z jeho ložnice s účastí jeho manželky a kamaráda ovládlo veřejný prostor. Co si o tom myslet?
Chcete Tomia Okamuru za předsedu Poslanecké sněmovny?Anketa
Viděl jsem vyobrazení usměvavého pana Rakušana, mimo jiné se ucházejícího o místo mezi místopředsedy Poslanecké sněmovny PČR, s jedním z aktérů této odsouzeníhodné události. Nevím, zda ve věku AI je možné ověřit v její autenticitu, ale protože pan Rakušan se od svého úsměvu na tomto vyobrazení nedistancoval, předpokládám, že to může být hodně blízké skutečnosti. Proto si myslím, že by tak měl rychle učinit, protože jeho zvolení na místo místopředsednictví dohodnutém pro reprezentanta jeho politické strany může být vážně ohroženo.
To je, řekněme, úroveň politická, která je podle mého názoru neopominutelná, ale stejně důležitá, a tentokrát možná ještě důležitější, je ta ad hominem. Ta je snad ještě více odporná, než radující se tvář jednoho z aktérů této události. Není to v české politice nic zas tak mimořádného. Vzpomeňme na únos nešťastného syna Andreje Babiš a jeho pranýřování při různých příležitostech, ačkoliv skutečnou obětí tohoto útoku měl být otec a nikoliv syn.
Tentokrát je to ale natolik odporné, že to může vyvolat reakci nejen rodičů terorizované (zastrašované) dívky, ale obávám se, pokud rychle nezakročí orgány státní moci u lidí podobně postižených, jako jsou autoři tohoto ataku, tentokrát arci v opačném gardu, může dojít k vyhledávání náhradního cíle této zloby kdekoliv. Zejména v nejrůznějších skupinách kolektivně narušené (deprivované) společnosti. Pojmenované v podtitulu Františkem Koukolíkem jako „skupinová hloupost a uchvácená moc“.
Současně Rajchl byl nucen strpět to, že mu před domem stepovali „aktivisté“, kteří oslovili jeho dceru a na video ho upozornili. Dotyčná skupina „stepovala“ před domy třeba představitelům hnutí STAČILO! a levicovým aktivistům. Lze toto tolerovat?
Snad by se mohli tito nenávistní, ale infantilní jedinci poučit z veršů pro děti autora, kterého se obávám uvádět jmenovitě, aby se nestal další obětí této nebo podobné nenávisti. Ten už dávno psal o tom, že „Každý mluví tak, jak umí, když se chce dát do řečí. Žluva mluví řečí žluví, prase řečí prasečí“.
Předpokládám, že míra zloby a nenávisti byla tentokrát natolik překročena, že nemůže státní zástupce na jakékoliv úrovni bohorovně tyto věci přihlížet. I když vím, že mnozí z nich rádi hledají důvody, jak podobné věci obcházet. Podobně jako v cit. případě Andreje Babiše předpokládáme, že cílem takového zastrašování může být Jindřich Rajchl a zdůrazňujeme, že jde o poslance a ústavního činitele, který může být touto teroristickou akcí ohrožen ve výkonu svých povinností. Jedna z triviálních definicí terorismu je, že je to promyšlené použití násilí nebo hrozby násilím, obvykle zaměřené proti nezúčastněným osobám, s cílem vyvolat strach a obrátit na sebe pozornost.
Co také zasáhlo do osobní roviny vrcholového politika, byla sněmovní řeč Hayata Okamury proti svému bratru Tomiovi, který byl v tu chvíli kandidátem na předsedu Poslanecké sněmovny PČR. Poslanec Hayato Okamura ve svém projevu vytahoval strastiplné historky z dětství svého bratra a dovozoval, že z bratra Tomia vyrostl zlý člověk. Co si o tomto myslet?
Zasloužila si Aňa Geislerová státní vyznamenání?Anketa
Jedna z masarykovských legend tvrdí, že první československý prezident nepoužíval vulgární slova. Karel Čapek říkal, že pokud chtěl někoho důrazně odsoudit, říkal o něm, že je to „nepěkný člověk“. Možná to není pravda, ale biblický příklad Kaina a Abela jsme snad ještě nezapomněli, i když se někdy zdá, že už o něm nic nevíme.
Abychom se podívali na něco méně přízemního, tak Francie, kterou dobře znáte, se potýká s politickou nestabilitou, s nároky levice na státní rozpočet, s absencí podpory vlády v Národním shromáždění a celkově se sociálními rozpory ve společnosti. Je to horší než dříve?
Shodou okolností jsou v těchto dnech u nás na návštěvě známí a příbuzní z Lotrinska, kteří jsou politicky umírnění. Tradičně volí v prvním kole Marinu Le Penovou, ve druhém někoho méně radikálního. Obvykle se nijak nerozčilují, ale tentokrát jsou, řekněme, neklidnější. Nepodléhají atmosféře velkých měst s jejich neskladným obyvatelstvem, ale přesto se rozhlížejí po bližším i vzdálenějším zahraničí, kde se domnívají, že by se mohlo žít lépe. Je to iluze, ale mám dojem, že už rezignovali na jakoukoliv sympatii, natož podporu vlády, a že se obávají toho, čemu zde říkáte „sociální rozpory“. A že by to mohlo vést k zhroucení politického systému nebo nápadu pomáhat si vojenským dobrodružstvím třeba na Ukrajině. To jsou pro ně jen dvě varianty řešení jedné velké krize. Kolik je těch dalších a jaký vliv to bude mít na krizi v celé EU, si nedovoluji předpovídat. Jak by řekl klasik – je to ve hvězdách a my s nimi přestáváme mluvit.
U nás proběhly parlamentní volby, ale jaksi nedošlo k uklidnění společnosti. Ti, kteří prohráli, sepisují petice a svolávají demonstrace. Jak to vnímat?
Dovolil bych si tvrdit, že to není nic mimořádného. Jsou to jen projevy malomyslnosti všech, kteří se nedokázali orientovat v předvolebním zlobném hašteření a byli přesvědčení o svém úspěchu. Ačkoliv ten jim vložila do potemnělých myslí média. Zatím v tomto stylu stále ještě pracují zpravodajství ČRo, ČTV i CNN Prima News, které nás neinformují o tom, co se děje, ale snaží se nás přesvědčit o tom, co by mělo být. Kupodivu se to neděje jen ve vnitropolitickém zpravodajství, ale i v zahraničněpolitickém. Kritiků těchto monotematických zprostředkovatelů neboli médií sice přibývá, ale je to část populace, která je nestálá a plynoucí různými směry.
Je také část pravdy, že mnozí z těchto dočasně přizvaných předpokládají, že budou listopadovými nebo vánočními vítězi v nerovném boji a nechtějí pochopit, že jejich volební nevítězství je trochu složitější. Že nejde jen o generační výměnu politické třídy, která probíhá v relativně rychlém tempu, ale také o to, že se opět o povaze české politiky a našem osudu zase rozhoduje v zákulisí a nikoliv na hlavní scéně politického divadla. A někdy dokonce i na takové úrovni, že se její scénografové a režiséři spokojí i bez občanů.
V jaké atmosféře budeme letos slavit svátek 17. listopadu? Povolební 28. říjen proběhl v klidu, nicméně 17. listopad je vždy příležitost k demonstracím.
Bude Andrej Babiš dobrý premiér?Anketa
Příležitostí, o které jistě mnozí také sní, může být nějaká dramatická událost, která se dokonce i v nedávné minulosti odzkoušela. Nemusí to být podobně tragická událost jako se odehrála na FF UK, ale předpokládám, že zájem o soft-majdan v českém provedení se může někomu zdát atraktivní. Nebo „vládní krize“ v podobě neúspěšného sestavování vlády, které může mít prezidentské řešení. To je také jedna z variant, o kterých sní nejen někteří a jejich adolescentní okolí, kterému ani politický arivismus není cizí. Takže něco jako listopadový karneval s divadelními kostýmy a rekvizitami se může odehrát, dokonce i v takové podobě, že si toho mnozí ani nevšimneme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 6 čtenářů)
Vidíte situaci stejně jako Zdeněk Zbořil?
autor: Jaroslav Polanský
kudli
