„Více než dvě třetiny trvání konfliktu na Ukrajině byla Moskva nucena hrát podle pravidel diktovaných Západem. Rusko reagovalo na problémy se zpožděním a zdálo se, že se z toho nemůže dostat,“ začal svou úvahu Štefec. Připomíná chyby, které byly Západem interpretovány jako projev ruské slabosti.

Víkendová bezpečnostní konference v Mnichově ale podle něj nasvědčuje, že ve válce nastává bod zlomu.

Především začínají zaznívat doposud utlumované hlasy nabádající k hledání diplomatických cest. Štefec je spojuje s dalšími událostmi posledních dní a dává to dohromady nečekaný obrázek.

Krátce předtím byl prezident Zelenskyj na návštěvě ve Velké Británii. Oficiálně jednat o dodávkách letadel (kterým dal britský tisk poetický název „křídla pro svobodu“), kromě toho měl prý ale Brity přesvědčovat, aby pomohli vytvořit podmínky pro vstup USA a NATO do přímé konfrontace s ruskou armádou. Původně se prý o tomtéž pokoušel přesvědčit USA, ale byl odmítnut.

Další indicií je návštěva Joe Bidena v Kyjevě teď o víkendu. USA oficiálně deklarovaly, že proběhla po dohodě s Moskvou s cílem zabránit možným incidentům.

„Prezident Biden tak mohl z Polska do Kyjeva a zpět cestovat vlakem naprosto bezpečně, a přestože se během jeho návštěvy několikrát rozezvučely sirény leteckého poplachu, jednalo se o čistě propagandistický efekt. Nikdo nehodlal riskovat situaci, která by mohla vyústit v závažnou konfrontaci mezi USA a RF,“ dodává bezpečnostní analytik.

Jednání se Zelenským byla tajná, ale ačkoliv podle oficiálního komuniké americký prezident slíbil Ukrajině kdeco, dva hlavní požadavky – vstup alespoň některých členských států do konfrontace a dodávky letadel a raket s dlouhým doletem – slíbeny nebyly.

Prezident Biden po jednání média ujišťoval, že „USA budou stát za Ukrajinou tak dlouho, jak bude třeba“ a novináři zdůrazňovali symbolickou rovinu jeho cesty. I český Michal Kubal zdůrazňoval, že je zcela mimořádné, aby jel americký prezident do válčícího města.

Třetím pozoruhodným momentem bylo improvizované jednání amerického ministra zahraniční s Wang Yi, členem nejvyššího vedení Číny. Ten v Mnichově nejprve šokoval slovy, že se USA nemají nechat zatáhnout do ukrajinské války, a pak slibem, že jejich prezident Si velmi brzy předloží zásadní mírový plán. Na jednání jej Blinken měl varovat před „tvrdými důsledky obcházení sankcí“, včetně nákupu ruské ropy a plynu.

Sám Blinken ve vysílání televizi NBC uvedl, že „Spojené státy jsou velmi znepokojeny tím, že Čína zvažuje poskytnutí smrtící podpory Rusku“. Dal prý čínskému představiteli jasně najevo, že „by to mělo vážné důsledky v našem vztahu“.

Peking o den později oficiálně oznámil, že se „nikdy nepodvolí tlaku USA na změnu rusko – čínských vztahů“.

Wang I, bývalý ministr zahraničí a nyní předseda zahraničního výboru čínského politbyra, z Mnichova letěl do Moskvy. Po schůzce s ministrem Lavrovem se vyjádřil, že by chtěl „posilovat a prohlubovat“ vztahy mezi oběma zeměmi.

Čtvrtou podstatnou událostí je deklarovaná změna ruské jaderné doktríny. „Hraní na ,jadernou kartu' přitom nemusí nutně znamenat jejich použití. Představuje soubor opatření, jejichž cílem je přesvědčit Alianci o nevyhnutelnosti jejich použití za určitých podmínek, jasně definovaných na nejvyšší politické úrovni,“ vysvětluje bezpečnostní expert. Ruskou reakcí na další růst napětí by podle něj nejspíš bylo formální odstoupení od smlouvy o zákazu jaderných zkoušek a vzápětí nějaké demonstrativní jaderné testy. To by bylo spojeno s aktivováním některých jaderných prostředků v Kaliningradu či na Krymu.

V tomto kontextu by se mohlo zdát jako „bomba“ sobotní mnichovské prohlášení Petra Pavla, které mělo vyvolat hněv ukrajinského ministra Kuleby. „Můžeme se ale dostat do situace, kdy osvobození určitých částí ukrajinského území bude znamenat víc ztrát na životech, než společnost dokáže unést,“ zněla slova zvoleného českého prezidenta.

Štefec k tomu poznamenává, že nebyla pronesena v oficiálním programu konference, ale na soukromém obědě tzv. „Pinčukova fondu“. To zdůrazňoval i ministr zahraničí Jan Lipavský, podle kterého není třeba těmto slovům zvoleného prezidenta přikládat velkou váhu.

Mnichovská bezpečnostní konference v každém případě ukázala vůči Ukrajině méně jednoznačný přístup, než by si v Kyjevě představovali. Štefec připomíná rok 2020, kdy se na stejné konferenci za zády přítomného prezidenta Zelenského projednával plán „stabilizace“ Ukrajiny, který uvažoval i s variantou jejího rozdělení.

Většina účastníků se ale shodla na nutnosti pokračování války. Ačkoliv Západu už dochází zbraně a munice ve skladech, začíná se totiž pomalu hovořit o tom, že EU bude provádět „společné nákupy“ zbraní pro Ukrajinu, jako tomu bylo za covidu.

Česká vláda podle Štefce prakticky jistě odsouhlasí velmi aktivní podíl ČR na všem, co se k Ukrajině přichystá. Rusko se přitom vyjádřilo, že dodávky zbraní z členských států či dokonce čím dál častější „dobrovolničení“ polských vojáků, bude považovat za přímý vstup NATO do konfliktu.