Chystáte se ke koupi elektromobilu?Anketa
Překvapivým zjištěním začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Nikdy bych neřekl, že za článek týdne označím něco, co vydal server A2larm. Je to médium, které tu a tam šlápne do hodně hlubokého bahna, často se nezdrží jednostranné politické agitace, ale když jde o zásadní věc, je mu občas možno a záhodno naslouchat. Například v aktuálním článku s názvem ‚Vláda se v kampani za veřejné peníze chlubí. Zvládli jsme to společně, říká, zatímco občané padají do chudoby‘ a podtitulem ‚Místo strategické komunikace sledujeme cirkus posvěcený nekompetentním zmocněncem pro oblast médií a dezinformací Michalem Klímou‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Článek upozorňuje na to, že se začátkem ledna začaly ve veřejném prostoru objevovat modré vizuály nadepsané „První rok vlády“. Na nich se můžeme dočíst, že „jsme zvládli společně“ zastropovat ceny energií, začlenit 460.000 uprchlíků z Ukrajiny nebo úspěšně předsedat Evropské unii. Autorka článku Magdalena Dušková klade nabízející se otázku, co si pod oním „my“ máme představit. Protože občané a občanky, kteří denně utápějí veškerou svou energii v podhodnocených zaměstnáních a kteří se kvůli souběhu krizí pohybují na hranici chudoby, asi nemají pocit, že by zrovna oni „zvládli úspěšně předsedat EU“.
Když vládu nechválí, udělá to za naše peníze sama
„Sebechvála nevoní, to nás učili už v základní škole a používali k tomu i sloveso podstatně méně politicky korektní. Prostě vláda se vyvěsila na pamětní tabuli cti, rozdala si jedničky, pochválila se před rozvinutou zástavou a usnula na vavřínech. Jak však správně píše A2larm, ta celá šaškárna proběhla za peníze daňových poplatníků, těch, kteří mají topit jen na 17 stupňů, nosit dva svetry a tleskat našim papalášům (neboť náležitě urputným tleskáním se našinec asi taky trochu zahřeje.) A tomu celému se oficiálně říká ‚strategická komunikace‘. Možná jsem zbytečně šťouravý, ale jak chcete strategicky komunikovat, když nemáte CO komunikovat? Strategicky sdělené NIC zůstává ničím, i kdyby se všichni komunikátoři světa ukomunikovali. A to je náš případ,“ hodnotí Petr Žantovský.
A2larm ve zmíněném článku otevírá ještě jedno téma: „Dalším problémem kampaně První rok vlády je pak netransparentní nákup mediálního prostoru. Úřad vlády vybíral redakce, které finančně podpořil inzercí, bez jakékoli metodiky či transparentního manuálu. Jak podotkl ve svém newsletteru David Klimeš, ‚na rozdíl od mnohem větších časopisů s výraznějším zásahem tu je i provládní Týdeník Fórum, který ani není auditován ABC ČR, tudíž by vůbec neměl být zahrnut do státní podpory, protože nemůže vykázat pro účely kampaně hodnověrná čísla a ani dlouholetá spolupráce pana Klímy s panem Šafrem by to neměla nahrazovat‘.“
Pokus o podplácení novinářů z veřejných financí
Podle A2larmu „Michal Klíma, až do své abdikace ve středu vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací, tak prokázal svou nekompetentnost již poněkolikáté. Rozruch vzbudil například jeho dokument Akční plán pro čelení dezinformacím, jehož součástí má být i takzvaný Systém podpory nezávislých médií. Jde o dotační program, kdy by vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací, tedy Klíma, šéfoval oddělení rozdělujícímu sto milionů korun mezi ‚nezávislé‘ redakce. Není zde přitom popsaná žádná metodika, žádná pravidla. Vláda zneužívá veřejné finance na propagaci vlastních úspěchů (které jsme tedy prý zvládli všichni společně) a ani se nezdráhá předstírat, že by to snad bylo jinak.“
Psali jsme:
„Zcela jistě bych nesouhlasil s tvrzením A2larmu, že ‚máme dlouhodobě podfinancovaná veřejnoprávní média‘. Naopak tvrdím, že jsou hrubě nadfinancována, a je k tomu řada analýz a důkazů. Veřejnoprávní média se chovají jako stát ve státě, dělají de facto soukromý byznys za veřejné peníze a ještě určují, které politické názory v nich smějí, anebo nesmějí zaznít. Ale dobrá, to by bylo na jinou a hodně dlouhou debatu. Tak jako tak A2larm upozornil na jev vysoce nebezpečný: na to, jak si vláda chce podplatit poslušné režimní novináře, nadto opět z veřejných financí. Komunisté dělali totéž. Tak proč jsme vlastně chodili cinkat na ta náměstí?“ ptá se řečnicky Petr Žantovský.
Vypínáním webů prý Fiala svobodu projevu neohrozí
„Tak nám vystoupil na Ostravské univerzitě pan premiér Fiala a opětovně nám sdělil, že stát bude vypínat nežádoucí weby, ale neohrozí tím svobodu projevu. To samo o sobě je už mantra tak absurdní, že její neustálé opakování vládními ústy nabývá rysy patafyziky. Když o tom v pondělí informovaly Novinky, zajímavější část článku jste našli ve vyznačeném boxu,“ míní mediální analytik. Píše se tu: „Dezinformace se šíří sítěmi jako lavina – a je jedno, jestli se bavíme o koronaviru, válce na Ukrajině nebo úplně jiném tématu. Na webu jsou jich statisíce. Nejčastěji se totiž hoaxy a dezinformace šíří prostřednictvím sociálních sítí, jako je například Facebook či Twitter.
I když se internetoví giganti snaží proti tomu bojovat, práci jim znesnadňují samotní uživatelé. Smyšlené zprávy totiž často šíří dál – jednoduše věří tomu, co si na internetu přečtou. Není výjimkou, že některé zprávy mají desítky či stovky tisíc sdílení. Nevědomky tak pomáhají tvůrcům dezinformací, aby si vydělali pořádný balík peněz. Podobné kauzy globálního dosahu jsou totiž pro tvůrce dezinformací hotový zlatý důl. Využívají strachu a paniky lidí, aby je nasměrovali na své webové stránky. Díky tomu následně profitují ze zobrazované reklamy, což dělá klidně i několik milionů dolarů.“
Sprosté a mnohem ubožejší než Jakešův projev
„Co mi to tak může připomínat? ‚Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis… seznam těch umělců, kteří berou nad těch sto tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno… ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc každý rok. A další ne 600, milion, dva miliony berou. Jandové a jiní každý rok.‘ Tak pravil Miloš Jakeš 17. července 1989 na Červeném Hrádku a mínil tím probudit v lidech závist a zášť vůči umělcům, kteří podepsali tehdy aktuální petici Několik vět. Ano, útok na nejnižší pudy, jako je závist, to je vždycky spolehlivě účinné. Tedy až na toho Jakeše, toho už tehdy nikdo nebral vážně, ale ty částky, které přednesl, jistě v leckom hnuly žlučí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Podobný význam dnes podle něj mají svrchu citované věty o nedozírných majlantech, které padají na účty „šiřitelů dezinformací“. „Jak tak sleduji alternativní scénu, zejména weby provozované jednotlivci, či dokonce jen cirkulační maily a sdělení na sociálních sítích, mám nezvratný dojem, že nám tu vláda lže. Drtivá většina těch ‚šiřitelů dezinformací‘ jsou chudí lidé, často vyššího věku, kteří se možná tímto způsobem pokoušejí participovat na nějaké budoucí změně k lepšímu, a protože už většinou nemají dost sil a jiných cest, volí tuto. Vox populi… znáte to. Vinit tyhle lidi z konzumace milionů je sprosté, ubohé a vlastně mnohem ubožejší než ten Jakešův projev. Jak totiž sama paní Zagorová později přiznala (17. 7. 2019 v Aha), vskutku v té době měla takové příjmy. Takže Jakeš nelhal. Lžou ti dnešní,“ zdůrazňuje mediální odborník.
Jeden z mála českých vlastníků denního tisku
A na závěr opět jedno rozloučení. Před pár dny opustil tento svět Vladimír Stehlík. „Mladší generaci to jméno už asi řekne pramálo, ale my, co jsme stáli u přerodu totalitních médií v média nové, jak jsme se tehdy domnívali svobodné společnosti, dobře víme, proč mu věnovat tuto vzpomínku. Vladimír Stehlík byl na první pohled trochu hazardní hráč, ale nějak si nemohu vymluvit, že byl veden dobrými úmysly. Snažil se v privatizaci zachránit kladenské železárny SONP, podnik, na němž stála většinová produkce a zaměstnanost v tom městě a okolí. Privatizace však u nás probíhala nejen tak, jak měla, totiž jako poctivé převody bývalého státního majetku do rukou soukromníků, u nichž se předpokládalo, že s vlastním majetkem budou zacházet ve stylu dobrého hospodáře,“ vzpomíná Petr Žantovský.
Ví však, že vedle toho se ale děla taky spousta podrazů a konkurenčních okopávaček. „Stehlík svou kladenskou investici musel vzdát. Když dnes jedete kolem těch areálů, co bývaly svým způsobem rodinným stříbrem někdejšího státu, vidíte rozkouskované pozemky, rozpadající se objekty, nějaké sklady a malovýrobu. Smutný pohled. Ale proč o tom psát v mediálním sloupku? Vladimír Stehlík totiž také koupil v půli 90. let kdysi odborářský deník Práce. Málo se ví, že dlouhou dobu za komunismu to byl co do výše nákladu a čtenosti druhý nejsilnější deník po Rudém právu. Stehlík v té době, vynecháme-li bulvární Špígl Ladislava Froňka, podivuhodně ‚privatizované‘ Právo Zdeňka Porybného a politického eskamotéra Josefa Kudláčka s jeho Českým deníkem, byl jedním z mála zbývajících českých vlastníků denního tisku,“ konstatuje mediální analytik.
Co si usmysleli, to se snažili dotáhnout do konce
„Vedle něj vzpomeňme Fidelise Schlée, vydavatele Večerníku Praha. Oba dva měli podobnou vlastnost: jistou umanutost. Co si usmysleli, to se snažili dotáhnout do konce. A také jistou excentričnost: Schlée jezdil v Rolls Royce a měl záchod ze zlata, Stehlík zase měl ambice táborového řečníka a lidového vůdce. Za oběma už se zatáhla opona, za Schléem roku 2018, za Stehlíkem nyní. Přesto si myslím, že jeho aktivita na mediálním poli nebyla úplně marná. Sice neobstál v konkurenční řeži ostatních listů vlastněných z největší části německým kapitálem, ale aspoň se pokusil. I neúspěch je zkušenost, říkává se. A tato zkušenost zůstává nastálo v dějinách českého tisku,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
