Slova vypůjčená ze slavné eseje Václava Havla o zelináři, co dal mezi cibuli a mrkev do výkladu heslo „Proletáři všech zemí, spojte se“. Spojování proletářů je mu podle Havla zcela jedno, heslo ale funguje jako znak. Znak ideologie, která vytváří iluzi vysokého a ctnostného přesvědčení pro „nízké“ projevy poslušnosti a loajality režimu.

Jeho parafráze na nadnárodní korporace, usilující o manželské spojení všech párů, není míněna jako výsměch, ale seriozní otázka, zda chtějí „něco sdělit světu“, nebo je pro ně manželství pro všechny jen ideologickým heslem.

Otázek tento dopis 66 firem položil mnohem více. Kde je hranice mezi společenskou odpovědností firmy a nátlakem ekonomického sektoru na zákonodárce, všude ve světě posuzovaným velmi přísně jako lobbing?

Otázky zcela legitimní a s ohledem na měnící se společenskou kulturu čím dál ožehavější.

O tom svědčí už úvodní věta dopisu: „Jako zaměstnavatelé, kteří souhrnně zaměstnávají desetitisíce lidí v České republice, podporujeme a vítáme jejich rozmanitost.“ Zaměstnavatelé tedy cítí odpovědnost za život svých zaměstnanců bez diskriminace a předsudků i za vrátnicemi pracovišť.