Blíží se volby, o kterých politici jako tradičně tvrdí, že jsou ty úplně nejdůležitější. Petr Žantovský se proto zaměřil na jejich novinářské pokrytí. Hezkou ukázkou bylo v tomto týdnu zpravodajství o neúspěšných „námluvách“ mezi Motoristy sobě a Přísahou.
Pokud by čtenář nečerpal z novin, ale z vyjádření obou stran, došel by podle Žantovského k závěru, že rozchod úspěšné spolupráce z loňských eurovoleb byl nezbytný pro značné programové rozdíly.
„Když si člověk přečte tiskové zprávy, co k tomu obě strany vydaly, vidí tam jiný pohled na stejnou událost,“ povšiml si mediální expert. Robert Šlachta podle něj vysvětluje neúspěch vyjednávání celkem jasně, včetně toho, že pro něj byla neakceptovatelná kandidatura Renaty Vesecké, se kterou v době jejího působení na Nejvyšším státním zastupitelství jako šéf policejního ÚOOZ neměl nejlepší vztahy.
„Je asi zřejmé, i když tato paní je nepochybně kompetentní, že její nasazení nebylo příliš citlivé vzhledem ke spolupráci s panem Šlachtou,“ poznamenává Žantovský. Podle něj je zjevné, že Přísaha je stranou jednoho muže, jinak její kandidáti jsou takřka neznámí. A je tedy celkem pochopitelné, že i v tomto vychází právě z jeho zkušenosti policisty.
Zjevně to ale nebyl jediný problém „Ony programy těch stran skutečně jsou velmi odlišné,“ připouští Žantovský. Motoristé se z jeho pohledu hlásí k oživování konzervativních tradic, revizi nápadů na eurozónu, Green Deal a dalších nesmyslů, co se na nás valí z EU, a jakoby chtěli navazovat hlavně na Klausovu ODS.
„A to je vlastně správně, může to uspokojit část voličů, kteří dnes nemají koho volit. Je otázka, jestli to bude stačit na pět procent, ale šanci dostat se do Poslanecké sněmovny i bez Šlachty mají,“ domnívá se docent Žantovský.
Toto spíše politické zamyšlení vkládá Petr Žantovský do mediální analýzy zcela záměrně. „Z hlediska médií je pro mě nejzajímavější, že celý příběh jejich rozchodu zatím programově a politicky nerozebral nikdo. Všichni v tom vyhledávají jen osobní animozity, Macinka proti Šlachtovi. To ukazuje na širší novinářský trend personifikace nejvyšší politiky,“ domnívá se mediální analytik.
Jde přitom o klasický spor mezi argumentaci k věci nebo k člověku, který, jak docent Žantovský připomíná, formuloval už slavný filozof Artur Schopenhauer. „Kdo se chce trochu vyznat ve společenské kultuře, tak by to měl znát. Naši novináři to neznají, asi to nepotřebují, takže rozviřují osobní boje, ať už je to Šlachta s Macinkou, nebo kdokoliv jiný a mají pocit, že tím dělají svému médiu dobrý byznys. Ale pokud je to tak, tak jsme na tomu opravdu docela špatně,“ obává se.
Účelové nesmysly od Dienstbiera
Podobný příběh totiž podle něj v předvolebním čase sledujeme kolem nejstarší české strany, nedávno rebrandované pod zkratkou SOCDEM, a její předsedkyně Jany Maláčové, která se rozhodla účastnit volebního projektu Stačilo!. „Tady v médiích v přímém přenosu sledujeme přebírání hysterie, kterou vyvolali dnes již bývalí členové strany jako jsou pánové Dienstbier nebo Poche,“ zhodnotil Žantovský.
V jejich případě lze dramatické výroky vysvětlit. Tito lidé podle Žantovského dobře vědí, že z reálné politiky jsou mimo a nemají příliš perspektivní budoucnost. „Éra progresivismu, na které postavili svou kariéru, zjevně končí. Určitě v USA, patrně i v EU, protože na ní už jednoduše došly peníze,“ domnívá se.
Svému odchodu se proto rozhodli dát náležitou show řečmi o slučovacím sjezdu a analogiemi s rokem 1948. „Je to samozřejmě účelový nesmysl, dnes je přece úplně jiná situace, to už si rovnou mohli sáhnout do historie na Bílou horu nebo k Janu Husovi,“ kroutí hlavou nad příměry.
Vedení z Lidového domu podle něj pochopilo, že pokud chce zachovat v politice přítomnost levice, nebude to možné jinak, než ve spolupráci se Stačilo!. Žantovský k tomu připomíná, že na první pokus před několika měsíci k dohodě nedošlo, což ukazuje, že u Jany Maláčové došlo k přehodnocení situace a uvědomění některých věcí.
„Ta spolupráce je na jednu stranu logická, na druhou stranu pro Janu Maláčovou určitě riskantní, ale z mého pohled je nedůležitější, že to může vrátit do parlamentu klasickou levici, která se zabývá zaměstnanci, jejich problémy. To je tradiční sociální demokracie, ne to, že Jiří Dienstbier chodí po Praze s připnutou plackou Jsem žena,“ říká k tomu Petr Žantovský.
Zajímavým příběhem mezi těmito lidmi je pro něj předchůdce Maláčové Michal Šmarda, kterého poznal jako velmi upřímného starostu z Vysočiny, který chtěl skutečně dělat politiku pro lidi, ale poté, co se stal předsedou Sociální demokracie, právě v době kdy progresivismus na vrcholu, tak „asi neustál své normální selské vidění světa“.
Pokud ale na hysterickou kampaň odcházejících politiků naskakují novináři, kteří na ní nejsou osobně zainteresováni, ukazuje to podle Petra Žantovského, že tito lidé vůbec nejsou schopni uvažovat, co která politika znamená pro lidi. „Jsou schopni v tom vidět jen skandál, že ten člověk někam přeběhl. V podstatě je to bulvární metoda, která v seriózním politickém tisku nemá mít místo. Ale doba je taková, že se politická žurnalistika před volbami ubírá právě tímto směrem,“ konstatuje mediální analytik.
Z jeho pohledu je taková žurnalistika zcela zbytečná. „Ono nejde jen o to, že tento přístup bulvarizuje či ztrapňuje ty lidi, na které se zrovna zaměřili, ale především tím média pozbývají informační hodnoty. Čtenář se z toho v podstatě nic podstatného nedozví,“ shrnuje předvolební zpravodajství.
Závěr rubriky je po čase smutný, Petr Žantovský zavzpomínal na Viléma Rubeše, jednoho z nejzajímavějších kreativců české reklamy od roku 1989. V týdnu zemřel v pouhých šedesáti letech. „Byl velmi originální, měl vynikající nápady. Málo se to ví, ale začínal jako písňový textař kapely Tichá dohoda. Byl jedním ze spolutvůrců reklamního boomu devadesátých let, který samozřejmě přinesl dobré i špatné věci, ale nelze zpochybnit, že to tehdy často byly velmi zajímavé a originální věci,“ vzpomíná Petr Žantovský.
Vilém Rubeš stvořil třeba slavnou sérii minerálky Korunní, která za 248 dní nabídla 248 originálních reklam. Nebo dal příležitost tehdy začínajícímu Jiřímu Strachovi. Podle Žantovského byl člověkem, bez něhož by česká reklama i mediální svět vypadaly úplně jinak.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Informují česká média o předvolebním dění dobře?
autor: Jakub Vosáhlo
alice1
