„První, co napadne člověka, je krize. Z mého pohledu je realita poněkud odlišnější,“ začal zostra Pavel Telička. „My se logicky zaměřujeme na to, co se nedaří, vnímáme slabiny, a když nevíme kam, tak to nazveme krizí. Z mého pohledu je realita odlišná. Unie si prošla těmi nejlepšími lety, má krizi středního věku, ale evidentně funguje ze 70 či 80 procent velmi dobře. Co je vidět, co lidi trápí, co eskaluje medializací – to je migrační a finanční krize, Řecko, nárůst extrémních sil, jejich pozic a sympatizantů, a ne vždy schopnost Evropské unie reagovat. Pak je třeba objektivně říci, že se toto nedaří.“

Podle europoslance Teličky není namístě říkat, že Evropská unie je v krizi. „Mám dokonce pocit, že kdykoliv se něco nedaří nebo absentuje schopnost problém řešit, tak je nejjednodušší pro politiky říci – Unie je v krizi. Z mého pohledu není. Je třeba rozklíčovat, co je v kompetenci EU a co je v kompetenci evropských států. Zda jde o neschopnost Unie, nebo členských států. Procházíme složitým stavem, po úrazu, což je třeba Brexit. Nyní je tedy potřeba důkladné rehabilitace a návrat do každodenního života.“

Mezitím se podle Teličky nahromadily problémy a výzvy, o kterých legitimně občané očekávají, že budou řešeny k jejich spokojenosti. „Evropská unie je životaschopným projektem. Myslím, že bude podstatně složitější další vývoj ovlivňovat. V tom Češi nejsou zdatní, často se schováme za slova krize nebo za výroky typu – že v Unii nemáme šanci, že jsme příliš malí, abychom mohli něco ovlivnit. Z vlastní zkušenosti vím, že tomu tak není. Abychom ambici toho ovlivňování mohli naplnit, musíme vědět co chceme, s kým to chceme dělat, jaké jsou možnosti a priority. Na to bohužel, do značné míry, nemalá část české reprezentace rezignuje. Musím říci, že často jsem překvapen jako člověk, který několik let podnikal, že byznys je pasivní, není dostatečně agilní.“

Petr Osvald, sociální demokrat, na to zareagoval slovy: „Zvykli jsme si na standardní život a to, co nám Evropská unie poskytuje, považujeme za samozřejmost. Představte si, kdybychom tu Unii škrtli a vraťme se zpátky o pár let. Nemáme opravené silnice, nemáme tu firmy, které dnes tady podnikají. Když jsem v roce 1993 podnikal, tak jsme se bavili se Samsungem, že by tu udělal zastoupení – ale pro něj pouhý desetimiliónový trh vůbec není zajímavý. Ty firmy jsou zde dnes proto, že jsme součástí toho velkého trhu, velké Evropy. Funguje samozřejmě to, že politici ve všech zemích používají Evropu ve smyslu – to, co je dobré, to jsem vám přinesl já, to, co je horší a špatné, za to může Unie. Všechno se svede na Brusel. Změnila se nejen EU, ale celá politická scéna. Dnes jede všechno víceméně ‚piár‘, je to taková hollywoodská show.“ Co podle Osvalda extrémistickým stranám dává moc a posiluje je, že veškeré kampaně politických stran negativně působí na druhé: „Říkáme – ten krade, ten dělá toto špatně a veškeré kampaně se přepnuly do negativní pozice, místo toto, aby každá strana říkala, co chce skutečně udělat. Nezabýváme se hloubkou problémů, a to je škoda.“

Hledá se odvaha

Telička k tomu řekl: „Politika se dnes dělá přes průzkumy veřejného mínění, přes piár – a ideová stránka dostává na frak. Často uvádím politiku dvou lidí, Francouze a Němce, jednoho socialisty, jednoho křesťanského demokrata, a to jsou Mitterand a Kohl. Ti žili ještě v letech a v politice, kdy byla odvaha jít proti proudu. Dnes tuto schopnost má málokterý politik, a postrádáme politiky s vizí. Zároveň se schopností pojmenovat palčivé problémy, nabízet řešení, byť bolestivá a mít politickou odvahu rozhodnout. Evropská unie a její rozhodování nemůže být ničím jiným než odrazem národních členských států. Když vezmu Evropskou komisi, kde jsem kdysi vykonával svůj mandát, tak s těmi následujícími je nesrovnatelná. Kvalita těch lidí už tam nikdy poté taková nebyla. Proč je tam za tu kterou zemi politik druhého či třetího řádu – to asi nebude náhoda. Nevysíláte tedy do toho orgánu ty nejkvalitnější lidi, a nyní nemluvím o Česku, ale obecně. V zásadě tam nechcete člověka, pokud na něj ‚nemáte páku‘, který by byl takříkajíc mimo kontrolu a bude mít to, co je smlouvami dáno – a to je nezávislost na národní vládě. Spíše tam budete chtít někoho, přes kterého můžete ty věci ovlivňovat.“