Aktuální přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne startuje článkem, který vyšel v pondělí v Právu pod titulkem „To zvládneme“ – Německo pět let poté. Autor Vladimír Plesník v něm mimo jiné píše: „Svůj nejproslulejší výrok, který jí už nikdo neodpáře, Angela Merkelová (66) pronesla 31. srpna 2015. Wir schaffen das (To zvládneme), ujistila Němce tváří v tvář tisícům běženců, kteří mířili z budapešťského hlavního nádraží do vysněného ráje – Spolkové republiky Německo. O dva týdny později jim otevřela hranice, což si přes milion dalších vyložilo jako závazné veřejné pozvání. Korunou všeho se pak stal výrok o ‚vítací kultuře‘. Svou zemi i Evropu změnila k nepoznání. Současně odmávla start největšího poválečného sociálního experimentu na našem kontinentě, a to s otevřeným koncem.“
„Velmi přesné vyjádření. Stejně jako srovnání s mediální odezvou na nesmyslnou americkou invazi do Iráku, kdy, jak autor píše, ‚se americká média, tak jako nyní německá – veřejnoprávní i soukromá – takřka do jednoho semkla do houfu po boku vlády. Konkrétně na základě teze, že utečenci přicházejí zemi nejen obohatit, ale i uzdravit‘. Pointa je nám dobře známa: zažíváme ji v přímém přenosu i v naší zemi: ‚Nejeden člověk, který o takovém požehnání jen mírně zapochyboval, se dočkal od médií, politické scény i církve nálepky xenofoba, rasisty, nacisty. Zrodil se pozoruhodný termín Ausländerfeindlichkeit, tedy nepřátelství vůči cizincům. Štemplování takových černých ovcí převzali proimigrační fanatici,“ cituje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
V Německu si velká většina lidí dává raději pozor na pusu
V závěru článku se píše, že podle nedávno zveřejněné studie 78 procent Němců sdělilo, že si v určitých věcech člověk musí dávat pozor, co řekne na veřejnosti. „To je zlatý hřeb tohoto textu informujícího o situaci u našich západních sousedů. Vlastně se mi chce na konci této glosy s jistou obavou jen povzdechnout, jak dlouho tento autor ještě bude smět psát – tedy takto, podle pravdy – do našich mainstreamových médií? Stejně tak se nabízí otázka, jak brzo se s ním asi tak setkáme při předávání Krameriových cen za nezávislou žurnalistiku,“ přemítá Petr Žantovský.
Na Havla nepokřikovali, že není schopný být hlavou státu
Od nejpovedenějšího článku teď zamiřme k nejobludnějšímu textu z českých médií těchto dní. „Tím je komentář jakéhosi Tony Havlíka – vida redakce Forum24 se rozrůstá, za čí asi peníze? – pod titulkem ‚Je Miloš Zeman zdravotně způsobilý k prezidentování? Zlomenina je už jen nepatrný problém‘. Už jsme na toto téma hovořili minulý týden, Forum24 se jen v duchu své zemanofobie opičí a přilévá oleje do ohně a neslušnosti do napsaných řádků. Opět je rozbuškou článku zlomenina prezidentovy ruky a následná operace. Připomněl jeho neuropatii obou dolních končetin, kvůli které prezident vlastně nemá cit v nohou. A navrch položil dramatickou otázku, zda může být Miloš Zeman prezidentem,“ podotýká mediální odborník.
Psali jsme:
Nesmí chybět Zemanův vztah k nikotinu a alkoholu, jeho nepříliš zdravý jídelníček, „viróza“ při odmykání korunovačních klenotů a další stokrát omleté historky. „Nezapomněl přidat prokázanou lež o Zemanově rakovině z roku 2017, ale prý to, že ‚se jednalo o lež, na debatě o nezbytnosti dobré zdravotní kondice hlavy státu to nic nemění‘. Nuže dobrá – přistupme pro jednou na tuto tezi a srovnejme zdravotní bilanci Zemanovu s jeho před- předchůdcem Václavem Havlem. Server iDnes na základě informací ČTK přinesl už před časem inventuru Havlových chorob a operací, přičemž se pro náš účel omezíme jen na období jeho několikerého prezidentství (1989-2003). Jak praví iDnes, věc se má takto:
24. 3. 1990 – operace břišní kýly
7. 1. 1993 – chirurgické odstranění podkožní hnisavé výdutě
27. 5. až 4. 6. 1993 – „plánovaný chirurgický zákrok“
15. 2. 1994 – zlomené žebro po pádu
jaro 1994 – léčba virového onemocnění komplikovaného zánětem plic
13. 2. 1996 – akutní operace kvůli náhlému krvácení z polypu v ústní dutině
18. 11. 1996 – zápal plic
2. 12. 1996 – odstranění poloviny pravé plíce kvůli zhoubnému nádoru
24. 8. 1997 – lehký průduškový zánět
2. 11. 1997 – zvýšené teploty
18. 5. 1999 – viróza horních cest dýchacích
12. 2. 1998 - porucha ventilace v pravé části plicního laloku
18. 2. 1998 – plastická operace, která zacelila otvor v kůži na krku po tracheotomii
14. 4. 1998 – těžká operace tlustého střeva s pooperačními komplikacemi
24. 4. 1998 – tracheotomie
11. 5. 1998 – plastická operace, která zacelila otvor po tracheotomii
srpen 1998 – operace, která zacelila vývod tlustého střeva
2.-3. 8. 1998 – porucha provzdušnění pravého středního laloku plic, opět tracheotomie
4. 8. 1998 – porucha srdečního rytmu, začínající zápal plic
13. 12. 1998 – viróza horních cest dýchacích
únor a březen 2000 – porucha srdečního rytmu, začínající zápal plic
2. 10. 2000 – nachlazení, dva dny domácího léčení
27. 11. 2000 – začínající zápal plic včasná léčba zažehnala
12. 2. 2001 – náhlý zánět průdušek při zahraniční cestě, třináct dní ve Vojenské nemocnici
24. 9. 2001 – lehká srdeční arytmie, hospitalizace; Havel zrušil plánovanou cestu, přestože už seděl v letadle
23. 10. 2001 – nachlazení, jedenáct dní ve Vojenské nemocnici a domácí léčba v Lánech
17. 12. 2001 – nevzdušnost části pravé plíce, léčba ve Vojenské nemocnici
17. 7. 2002 – zahleněná část pravé plíce, prezident předčasně ukončil zahraniční návštěvu
23. až 30. 10. 2002 – zánět horních cest dýchacích
Nepovšiml jsem si, že by někdo v průběhu všech těchto smutných událostí, které prezidentu Havlovi jistě nikdo nepřál, veřejně pokřikoval o jeho neschopnosti vykonávat prezidentský úřad. Ono to asi bude tím, že k výkonu funkce hlavy státu potřebujete hlavně hlavu, tedy její obsah. Což je ovšem fakt, který zřejmě mnohý z našich novinářů poněkud není schopen docenit,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Fotogalerie: - Umělecké dílo na Smetanově nábřeží
Levičácký Západ a naprostá přeměna světa, jak ho známe
I posledním tématem zůstaneme u prezidentů, tentokrát u toho předposledního českého, Václava Klause. „Každý asi ví, že svou odbornou i veřejnou aktivitu soustřeďuje pod hlavičku IVK – Institut Václava Klause. A mnozí vědí i to, že odsud vychází poměrně velké množství tiskovin – Newslettery počínaje a monografiemi či sborníky konče. Nejnovější publikace, už 52. v řadě, kterou tu chci zmínit, se jmenuje Sebedestrukce Západu. Je to mimořádný příspěvek k diskusi o tom, jak se řítí dnešní euroatlantická civilizace díky převažujícím tendencím k postmodernistickému, svévolnému, sociálně-inženýrskému modelu vládnutí v řadě zemí, včetně těch, co jsou členy Evropské unie, a včetně velice silných trendů ve Spojených státech,“ myslí si mediální analytik.
Ing. Miloš Zeman
V předmluvě ke knize se píše: „V současné době jsme přesvědčeni a obáváme se, že ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu, který svými důsledky znamená a zejména bude znamenat novou kvalitu našich životů. V minulých letech nás většinou zneklidňovala ‚jen‘ jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství a jeho ekonomické náklady, masová migrace, multikulturalismus, pokrokářství, genderismus), ale dnes nastalo něco jiného. Nyní se všechna témata spojují a slévají do širokého globálního levičáckého pokrokářského proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe.“
V USA nyní nastává to, co v příštích letech čeká i nás
Předmluva dále pokračuje: „Nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA. Proto se IVK rozhodl – vedle pokračování v analýze a kritice jednotlivých, svobodu a prosperitu ničících společenských trendů – prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. Ano, označujeme to za společenskou krizi. Obáváme se zejména toho, že v dnešních Spojených státech amerických už nyní velmi zřetelně nastává to, co v příštích letech čeká i nás. Sborník nevznikl jako prostá reakce na aktuální dění v USA.“
Dále se v předmluvě uvádí, že Sborník rovněž není projevem snahy o inventuru jednotlivých momentů celosvětové krize svobody. Je ale pokusem o rozbor širších souvislostí. Je také příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi. „Myslím, že tato publikace zdaleka přesahuje rámec běžné politologické analýzy. V nejbližší době ji představím v podstatných ukázkách i ve svém cyklu na PL.cz ‚Jak jsem potkal knihy‘. Už dnes ji ale každému, kdo chce rozumět tomu, co se děje kolem nás, mohu jen doporučit,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
