Který z uvedených lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
Už potřetí předstoupila před diváky a posluchače iniciativa Mír a spravedlnost se svým podcastem Náměstí Míru. Tentokrát se zabývaa otázkami, zda je válka na Ukrajině regionální, nebo globální, a tím, co je spravedlivý mír. V úvodním panelu diskutovali slovenský historik, politický a mediální analytik, vysokoškolský učitel a publicista Eduard Chmelár a šéfkomentátor regionálních Deníků, spisovatel a bývalý poslanec Martin Komárek.
„K tomu, jestli je válka na Ukrajině regionální, nebo globální, je především třeba říci, že se ten konflikt vyvíjí a dnes má úplně jiný charakter než na začátku. Když se v souvislosti s válkou uvádějí různé paralely, Mnichov a podobně, bývám na ně dost alergický. Ale jestli můžeme tuto válku vůbec s něčím porovnat, tak se situací, která vedla k první světové válce. Ale ani to už úplně nesedí, protože jsme tu svědky přeměny z postupného boje za ukrajinskou nezávislost do podoby, že se dnes už hraje o nové uspořádání ve světě. A velmi jasně to komunikovala Čína i Rusko, i když spíše jako ozvěna toho čínského postoje. Naposledy, když Sergej Lavrov řekl větu, která byla v našich i českých médiích dost dezinterpretovaná,“ řekl v úvodu Eduard Chmelár.
Starý pořádek se rozpadl a nový ještě nefunguje
Ve skutečnosti prohlásil, že Rusko nepřistoupí na mírová jednání bez toho, že by se přihlíželo k ruským zájmům, a bez toho, že by se zároveň nerokovalo i o novém uspořádání v mezinárodních vztazích. „Tím Lavrov řekl něco podobného jako předtím Si Ťin-pching, který uvedl, že nynější podoba mezinárodních vztahů je zastaralá. Já bych šel ještě dál. Neřekl bych, že je zastaralá, ale že ten starý pořádek se rozpadl a už nefunguje. Nerozbilo ho Rusko, to ho jen dorazilo. Rozbily ho Spojené státy více než dvacet let trvajícími imperiálními válkami, během nichž rozbily mezinárodní právo napadrť. Tak už přestaňme moralizovat o mezinárodním právu, kdo ho nedodržuje. Nejnebezpečnější situace v mezinárodních vztazích je to meziobdobí, kdy je starý pořádek už rozbitý a nový ještě nevznikl. A teď jsme v tom meziobdobí,“ zdůraznil slovenský historik.
Podle něj jediný, kdo k těmto věcem přistupuje konstruktivně, je Čína. „Měli bychom se naučit uvažovat o Číně nově. Ne tím způsobem, kterým jsme dosud z pozice europeismu nahlíželi na Čínu naší optikou, která je Číně úplně cizí. Čína na rozdíl od toho, co čtete v našich médiích, neuzavřela s Ruskem žádnou alianci, žádný trvalý blok, ani vojenský, ani politický, žádné spojenectví. Ale využívá ty vztahy na to, aby přesvědčila své partnery o tom, že světový pořádek je třeba postavit na vzájemně výhodných vztazích, které respektují zájmy jednotlivých států. Tedy spolupráci místo soutěživosti. Samozřejmě se nabízí otázka, jestli to takhle bude fungovat, když bude Čína enormně silná. Je to do jisté míry experiment, ale kdo zná dějiny čínského myšlení a čínské politiky, tak musí vidět, že Čína nezná války o dobytí cizího území. A tento příspěvek Číny do dnešní diskuse je velmi důležitý a nejzdravější,“ konstatoval Eduard Chmelár.
Požadavek mezinárodní legie se rovná světové válce
Doporučil všímat si širšího kontextu, že opravdu už nejde jen o Ukrajinu, ale že se to celé posouvá. „Vezměte si jen pondělní prohlášení ukrajinského ministra obrany, které jsme už dávno předvídali, když se to akcelerovalo a stupňovalo. Nejdřív chtěli munici, potom tanky, pak stíhačky, ještě dražší stíhačky, a tak jsme se ptali, co přijde dál. Lidé. A už je to tady. Ukrajinský ministr obrany žádá vytvoření mezinárodní legie. To znamená, aby se státy NATO zapojily do války tím, že pošlou vlastní vojáky a vytvoří nějakou mezinárodní legii, co by podle kyjevského režimu legitimizovalo naše zapojení do této války. Ale já musím říct, že kdo je alespoň trošku gramotný v mezinárodním právu, tak ví, že to je jednak v rozporu s platnými normami a jednak že se to rovná prakticky světové válce,“ varoval slovenský analytik.
Psali jsme:
Martin Komárek předeslal, že si váží míru i iniciativy Mír a spravedlnost, ale hned poté začal polemizovat se svým předřečníkem. „Paralela se zabráním Sudet a útokem na Ukrajinu je naprosto přesná. Československo existovalo o třetinu kratší dobu než Ukrajina, sudetští Němci nesouhlasili s československou vládou, referendum by tam také dopadlo 97 procenty pro připojení k Říši, možná ani ta 3 procenta proti by nebyla. To je, myslím, ta paralela s rokem 2014, kdy si Rusko začalo přisvojovat část ukrajinského území. Prostě je to agrese proti nezávislému státu. Tato agrese byla v loňském roce ještě rozšířena. Konec konců iniciativa Mír a spravedlnost to také uznává a já jí za to velice tleskám,“ poznamenal novinář.
Ruské síly by si myslely na Pobaltí a třeba i na Polsko
Pokračoval tím, že by si samozřejmě přál mír. „Přál bych si spravedlivý mír a dokonce nevylučuji, že pokud ten mír bude, tak se Ukrajina bude muset vzdát části území. Záleží to především na tom, jak dopadnou boje, kde se fronta zastaví, protože status quo na bojišti je to, z čeho budou mírová jednání vycházet. Ale je třeba o tom jenom nemluvit, nýbrž Ukrajině dál nějakým způsobem pomáhat. Ukrajina je napadená země a nebýt dodávek od spojeneckých států, tak by už dnes byly ruské síly v Kyjevě a možná by si myslely na Pobaltí a třeba i na Polsko, protože Putin je člověk, který chce vybudovat nový Sovětský svaz. My mu samozřejmě nevidíme do hlavy, ale skutečně nevíme, kde se zastaví, a ta pomoc Ukrajině je jediná efektivní cesta, jak ho aspoň pozdržet. Žádná jiná v této chvíli není. Aby mohl být spravedlivý mír, musí být Ukrajina silná. Neříkám, že musí dostat zpátky Krym,“ upozornil Martin Komárek.
Následně obrátil pozornost ke světu médií, který mu je profesně nejbližší. „Nic z toho, co se dozvídáme o válce na Ukrajině, není pravda. Ani to, co říkají Rusové, ani to, co říkají Ukrajinci. Mně je osobně líto, že většina českých médií nekriticky přejímá ukrajinskou propagandu. Tohle by být nemělo. Chápu, že někdo fandí Ukrajině, ale novinář by měl vždy pískat rovinu, měl by být kritický a měl by analyzovat fakta. Já si moc vážím válečných zpravodajů, ale oni nám také ukazují jenom to, co ukrajinská strana chce. To si musíme všichni uvědomit. To je podobné, jako když Amerika vedla nespravedlivou válku proti Iráku, tak se také v médiích ukazovalo jenom to, co Amerika chtěla. To je chyba a pojďme to změnit,“ vyzval šéfkomentátor regionálních Deníků.
Moudrá vláda by měla chránit své obyvatelstvo
Na jeho poznámku o referování o válce zareagoval Eduard Chmelár. „To byla velmi důležitá poznámka, že média nehovoří pravdu. Ale doplnil bych, že nepřebírají ani tak ukrajinskou propagandu, která je prvoplánová a i novináři ji dokážou nějakým způsobem identifikovat, ale média přebírají propagandu americkou. Naše i česká média nekriticky přebírají všechno z jednoho zdroje, a tím je americký Institut pro studium války. Ten je přímo napojený na rozpočet Kongresu Spojených států, takže to není objektivní zdroj informací. Kdybychom se podívali zpět, jak působil tento institut v jiných válkách, tak bychom viděli, že má výrazně propagandistickou funkci. Proto my dnes nedokážeme s jistotou říci, co se na Ukrajině děje,“ poukázal slovenský historik.
„Musíme si uvědomit, že Ukrajina je největší obětí tohoto konfliktu, ale moudrá vláda z toho musí umět vybruslit tak, aby svoje obyvatelstvo chránila, a ne ho zatahovala do ještě většího bahna. Protože Ukrajina se stala obětí soupeření dvou mocenských bloků. Ale v čem musím s kolegou zásadně nesouhlasit, je, že Putin určitě nechce vytvořit nový Sovětský svaz. Pokud jste dobře poslouchali jeho – smutně proslulý – projev před invazí, tak v něm to vysvětloval. On se opírá filozoficky a historicky o carské velké Rusko, on přímo odmítá sovětismus, tedy tam jsou jiné ideové zdroje než Sovětský svaz. A i toto je jedna z věcí, kdy je potřeba nejprve pochopit myšlení nepřítele, abychom se nemýlili v tom, o co mu jde,“ vysvětlil Eduard Chmelár.
Ukrajině nepomáháme, ale platíme jí válku
„V rámci toho, co jsme se shodli, že se nikomu nedá věřit, tak ten, komu se dá nejméně věřit, je Putin. A kromě toho, že Putin vychází z velkoruské politiky, tak několikrát zopakoval, že rozbití Sovětského svazu byla obrovská historická geopolitická chyba,“ namítl Martin Komárek a vrátil se k hlavní otázce, jestli je válka na Ukrajině regionální, nebo globální. „Je to regionální konflikt, do kterého se zapojily další země, což je podobné jako v Sýrii nebo v Jemenu. To, že vyzbrojujeme Ukrajinu, není zapojení do konfliktu, tomu se obě strany velice silně brání. Američané dokonce mají limity na dodávky některých zbraní Ukrajině, co by mohly vyvolat odezvu Ruska, že je to příliš. Takže je to regionální konflikt, kde Ukrajina jako napadená země je vyzbrojována dalšími zeměmi, což je běžné ve všech lokálních válkách, co jich na Zemi je,“ zdůvodnil svůj postoj bývalý poslanec.
Jeho protějšek se poté zamyslel nad podporou napadenému státu. „Žádný stát v historii nedostával takovou materiální, finanční a vojenskou pomoc jako Ukrajina. My té Ukrajině tu válku platíme. My jí nepomáháme. My sanujeme dokonce i třetinu jejich rozpočtu, to je o hodně víc. A my ji tím pádem dokážeme ovlivnit, ovšem pokud bychom chtěli. Ale neochota k diplomacii je to, o čem se tu bavíme. Jsme členy Evropské unie, mírového projektu, nositelky Nobelovy ceny za mír, tak jak je možné, že se dnes Evropská unie stará jen o to, zda má munici vyrábět ve spolupráci s Norskem, nebo sama? Že žádná diplomatická iniciativa nepřišla z Bruselu, že místo EU předkládá diplomatické iniciativy Čína? Tak si odpovězme za naši stranu, kde je ta naše mírumilovnost a evropské hodnoty,“ uzavřel Eduard Chmelár.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
deus ex machina
