Historik hned na začátku konstatuje, že válka se vede už čtvrtým rokem, ale že její výročí v únoru má podstatně jiné vyznění, než ta předchozí a Rusové jsou mnohem blíže k vítězství, než kdy byli. Po ukrajinských vítězstvích na začátku války, kdy Ukrajinci využili ruské omyly a nedostatečný počet vojáků, se ruská armáda rozjela, prorazila ukrajinskou frontu v jižním Doněcku a zatlačila Ukrajince do jejich zbývajících doněckých pevností.

Zároveň se výročí války neslo v jiném duchu i kvůli tomu, že v Bílém domě už sedí Donald Trump, u kterého mnozí doufají, že by mohl válku ukončit. Tomu nasvědčovala i epizoda v Bílém domě, za kterou se pak Zelenskyj musel omlouvat.

„V informační sféře plné fám, nevyzpytatelných diplomatických manévrů a těžkopádného vystupování (které navíc zamlžuje osobitý styl a osobnost samotného Trumpa) je velmi těžké zjistit, co by mohlo mít skutečný význam. Zbývá nám bizarní srovnání: Na základě výbušných vět Trumpa a Zelenského by mnozí mohli doufat v náhlou změnu kurzu ve válce nebo alespoň v revizi amerického postoje. Na místě však věci pokračují stejně jako dosud, Rusové usilovně pokračují vpřed podél rozlehlé fronty. Pěšákovi zakopanému u Pokrovska, který naslouchá bzučení dronů nad hlavou, by se dalo odpustit, že nemá pocit, že se vůbec něco změnilo,“ říká historik.

A dodává, že si vždy myslel, že válka na Ukrajině bude rozhodnuta na bojišti, tedy že bude dobojována do konce, Ukrajina na východě prohraje, Rusové budou kontrolovat značnou část země a zbytek Ukrajiny bude podléhat ruským zájmům.

O Trumpovi říká, že se prezentuje jako obchodník a uzavírač dohod a jeho pohled na mezinárodní otázky je transakční, tedy „něco za něco“. Tento pohled může dle historika vnutit Ukrajině, ale ne Rusku. Konstatuje, že ruské vojenské cíle a o čem jsou Ukrajinci ochotní se bavit, je nepřekročitelný rozdíl a Trump nemá moc šancí ho překonat.