Prvního října zemřel legendární zpěvák Karel Gott. Objevilo se množství vděčných a dojatých vzpomínek. Prakticky okamžitě se do úvah o podobě pohřbu Karla Gotta zapojili i vládní činitelé včetně Andreje Babiše, což vyvolalo vlnu kritiky mezi opozičními politiky. Hovořilo se také o zneužívání smrti Gotta pro zisk politických bodů. Jak se na dění posledních dnů díváte vy?
Smrt populárního člověka je do jisté míry vždy politikum. V případě Karla Gotta byla tato míra značně překročena. Vyznamenaly se obě strany. Mně je zejména líto rodiny pana Gotta, tahanice o pohřeb a minulost jim situaci neusnadňují.
Šéfredaktor serveru Forum24 Pavel Šafr pochybuje, zda je potřeba pro Karla Gotta strojit státní pohřeb. „Proč neměl státní pohřeb profesor Koutecký, který zachraňoval životy dětí, anebo Miloš Forman, po kterém zůstalo světově známé a velké umělecké dílo,“ ptá se Šafr. Devalvuje tedy přínos Karla Gotta pro stát to, že zpíval často nenáročné a veselé popové písničky? Nebo za tím, podle vás, stojí něco jiného?
Každý má subjektivní názor na přínos, morální integritu a popularitu druhých. Nicméně v dané situaci rozhoduje vox populi. Populárnější člověk, než byl Karel Gott, v Čechách zřejmě v druhé polovině dvacátého století nežil. Kdokoliv to může zpochybňovat, ale reakce nemalé části národa to ukázaly víc než jasně.
Jak se na Gottovu normalizační minulost díváte vy? Měl možnost něco změnit, pokud by proti režimu rebeloval otevřeně? V souvislosti s jeho návratem z krátké emigrace v roce 1971 se hovoří o unikátní „remíze“. Zároveň se po jeho skonu šíří svědectví komunisty perzekvovaných umělců o tom, jak jim Gott potají pomáhal.
Mě mnohem více irituje kariérní bolševismus (Rychetský, Zíma, Petr Pavel, Telička, Sekyra), po listopadu promptně proměněný za obdobně vypjatý jestřábí euroatlantismus či účelové pravdoláskařství. Více si vážím řadového člena KSČ, dnes KSČM, který je ochotný se o své ideály hádat i po čtyřiceti letech, než kariéristického synka z estébácké rodiny, který z moskevské zadnice plynule přelezl do bruselské. Nic podobného jsem u Karla Gotta nevnímal. Lidsky jsem ho vnímal jako sebeironického glosátora, vynikajícího zpěváka a laskavého člověka, který druhým pomáhal ne na efekt, ale skromně, bez publicity.
Umělci to musí s režimem vždy uhrát, nebo mu sloužit. Nyní slouží táboru Pravdy & lásky s.r.o. mnoho umělců stejně oddaně, jako často ti samí sloužili bolševické propagandě. Tehdy to dělali, aby mohli vystupovat, dosáhnout na honoráře, dnes se tomu říká dotace, ale meritum zůstalo. Karel Gott tyhle hry, co vím, nehrál, byl vzhledem ke své popularitě nad věcí, režim ho potřeboval. Tvrdit, že se prosadil jen díky režimu, je ostentativně nepravdivé a ve dnech krátce po úmrtí velmi netaktní.
Původně zvažovaná varianta se státním pohřbem vyvolala mezi opozičními politiky vlnu nevole. „Vědci jako Wichterle, hrdinové druhého, třetího odboje takto poctěni nebyli. Gott byl báječný zpěvák, ale ať vládl kdokoliv, žil jako v bavlnce a skvěle vydělával. Státní pohřeb je v tomto případě poněkud přehnaný,“ soudí Karel Schwarzenberg. „Jistě to byl velký umělec a profesionál. Státním pohřbem bych ale šetřil,“ řekl Pavel Bělobrádek. Souhlasíte s těmito pohledy?
Pokud nemalá část národa chce uctít jim drahého člověka, měli by k tomu dostat prostor. Forma je věc druhá, pokud je státní pohřeb vyhrazen politikům, mělo by to tak zůstat. Kompromis pohřbu se státními poctami je rozumný. Bavíme se o člověku, jehož tvorba provázela a ovlivnila tři generace. Písně Karla Gotta si zpívá i moje nejmladší dcera, přijdou jí melodické, poetické, krásné.
Došlo vlastně k tomu, že pohled na to, jak se vzpomínkou na umělce naložit, se rozdělil podél linie politického souboje? Tedy, že vládní politici inklinují k pompézní akci, kdežto ti opoziční by nejraději nic takového neviděli?
Část dnešní opozice hrubě pohrdá většinou národa, kterou považují za kulturní barbary, politické troglodyty, staré, nevzdělané, chudé a nemocné venkovany. Čteme to v médiích už mnoho let. Je obrovskou chybou urážet lidi z menších měst a venkova. Tahle linie, rozdělující národy Západu, vznikla v hlavách progresivních intelektuálů z velkých měst. Na jedné straně hořekují nad rozděleným národem a stále hlubšími příkopy, na straně druhé se nehlásí ke své vině za tuto situaci. Je pro ně jednodušší obvinit Trumpa, Zemana, AfD, než si přiznat hlubokou nenávist k většině lidí vlastního národa.
A právě tato nenávist byla u mnoha z nich primárním důvodem, proč se ve dnech piety museli ostentativně vyzvracet na památku Karla Gotta. Strašně mě to v těch dnech štvalo. Pokud chtěli vést polemiky, mohli aspoň umožnit rodině a stovkám tisíců obdivovatelů tvorby Karla Gotta týden truchlit a důstojně jej pohřbít. Ve slušné společnosti vždy existovala dohoda na přiměřené době k obstarání posledních věcí mrtvého, truchlení rodiny a důstojného pohřbu. Co za člověka musíte být, když v takové situaci neudržíte žluč uvnitř sebe?
V porevoluční době se Karel Gott stal několikrát terčem kritiky pro své bádání o konspiračních teoriích v rámci světové politiky. Někdy byl i vysmíván, že „věří na ilumináty“. Z vašeho pohledu – byl Karel Gott člověk přemýšlivý a s přehledem, nebo spíše naivní konzument, který „je schopen uvěřit každé fake news“, jak také někdo psal?
Konspirační teorie hrdě hlásají i významní politici. Konspirační teorie o ZHN vedly k napadení Iráku. Konspirační teorie člověkem způsobené změny klimatu przní energetický mix Evropy a oslabují její konkurenceschopnost. Jsou různé teorie, můžete, a nemusíte jim věřit. Pokud berete vážně děti, hořekující nad koncem planety za dvanáct let a smějete se panu Gottovi, budiž, to je vaše právo a volba. O panu Gottovi si po mnoha přečtených rozhovorech nemyslím, že by byl povrchní nebo naivní. Nemusím s některými pohledy souhlasit, ale obecně byl dobře orientovaný, zejména v historii.
Fotogalerie: - S Karlem na Žofíně naposledy
V neděli 6. října se veřejnost dozvěděla o skonu známé herečky Vlasty Chramostové. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v reakci na její úmrtí prohlásil, že to ona by si zasloužila pohřeb se státní poctou. Argumentuje působením Chramostové v disentu. Jak takový výrok vnímat? Jde o vyřizování účtů skrze zemřelé osobnosti?
Paní Chramostové je mi líto, ale zde slouží jako hůl v politickém boji. Víc neřeknu, ctím její památku.
Europoslanec Jan Zahradil nadnesl důležitou myšlenku, že probíhající Gottovo posmrtné zbožšťování je součástí jakéhosi generálního společenského pardonu normalizačních let s tím, že podstatná část lidí si už žádné „vyrovnávání se s minulostí“ nepřeje. Podobně jako lidé nejsou zvědaví na stálé opakování minulosti premiéra Babiše a dávají najevo, že jim je jedno, kdo byl, či nebyl komunista. Jak to vnímáte? Do jaké míry to skutečně vystihuje náladu ve společnosti?
S bolševiky se za života nevyrovnal ani posmrtně zbožštěný Václav Havel, který významně formoval směřování společnosti dvacet let po listopadu. Teď už je to opravdu ohrané téma, zejména když exbolševiků jsou plné soudy, media i univerzity. Nesnáším pokrytectví. U některých jejich bolševická minulost nevadí, u jiných ano. Nadto, bolševické myšlení se k nám obloukem vrátilo ze Západu. Kdo není s námi, je proti nám, štvavé kremelské vysílačky, semknout se, předřadit ideologii před argumentaci... Bolševické myšlení tady dnes předvádějí mnozí noví bojovníci. U Babiše, myslím, nevadí ani tak jeho minulost. Podívejte se na Lecha Walesu, nebo na Jaromíra Štětinu. U Babiše lidem vadí spíš to, že se často stírá dělící linie, kde končí holding a začíná republika.
Lze na základě předchozí otázky říci, že na Letenské pláni bude 16. listopadu stát hlasitá menšina proti mlčící většině, která to nebude nijak zvlášť prožívat?
Nedá, protože důvody účasti i neúčasti na té demonstraci jsou u různých lidí různé, a generalizace, jakkoliv někdy nutné, jsou nebezpečné právě rizikem dezinterpretace. Já jsem přestal na připomínky Listopadu chodit právě tehdy, kdy si je pro sebe ukradla a začala zneužívat malá, ale hlasitá skupinka ideologických aktivistů, házejících do koše květiny. Památka Listopadu 89 je poněkud zastřená zákulisními dohodami mezi bolševiky Východu a politiky Západu. My jsme se těch skutečných bolševiků nikdy pořádně nezbavili, majetek jim nezabavili, téměř nikdo z nich nepřišel k žádné úhoně, mnoho z nich na léta ovládlo část společenského i ekonomického prostoru.
Listopad nám přinesl svobodu a vzal část iluzí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
