Prvního října zemřel legendární zpěvák Karel Gott. Objevilo se množství vděčných a dojatých vzpomínek. Prakticky okamžitě se do úvah o podobě pohřbu Karla Gotta zapojili i vládní činitelé včetně Andreje Babiše, což vyvolalo vlnu kritiky mezi opozičními politiky. Hovořilo se také o zneužívání smrti Gotta pro zisk politických bodů. Jak se na dění posledních dnů díváte vy?

Smrt populárního člověka je do jisté míry vždy politikum. V případě Karla Gotta byla tato míra značně překročena. Vyznamenaly se obě strany. Mně je zejména líto rodiny pana Gotta, tahanice o pohřeb a minulost jim situaci neusnadňují.

Šéfredaktor serveru Forum24 Pavel Šafr pochybuje, zda je potřeba pro Karla Gotta strojit státní pohřeb. „Proč neměl státní pohřeb profesor Koutecký, který zachraňoval životy dětí, anebo Miloš Forman, po kterém zůstalo světově známé a velké umělecké dílo,“ ptá se Šafr. Devalvuje tedy přínos Karla Gotta pro stát to, že zpíval často nenáročné a veselé popové písničky? Nebo za tím, podle vás, stojí něco jiného?

Každý má subjektivní názor na přínos, morální integritu a popularitu druhých. Nicméně v dané situaci rozhoduje vox populi. Populárnější člověk, než byl Karel Gott, v Čechách zřejmě v druhé polovině dvacátého století nežil. Kdokoliv to může zpochybňovat, ale reakce nemalé části národa to ukázaly víc než jasně.

Jak se na Gottovu normalizační minulost díváte vy? Měl možnost něco změnit, pokud by proti režimu rebeloval otevřeně? V souvislosti s jeho návratem z krátké emigrace v roce 1971 se hovoří o unikátní „remíze“. Zároveň se po jeho skonu šíří svědectví komunisty perzekvovaných umělců o tom, jak jim Gott potají pomáhal.